Jak to vypadá s popularitou gramatiky? Asi nic moc. Napadá mne obměnit výrok strážmistra Cruchota ve filmu Četník ze Saint Tropez: „Gramatika představuje pořádek a ten je nepopulární vždycky.“ Takže místo jednoho už máme dvě nepopulární slova - gramatiku a pořádek. A potřebujeme vůbec znát gramatiku? Pokud ano, tak proč? Nestačí mezi sebou jen komunikovat a o nějakou gramatiku se nestarat?
Představme si následující scénu. Je nedělní ráno, vyspáváte po noční oslavě. Najednou Vaše manželka dostane chut´ na to, co jste v noci pili. Zeptá se Vás: "Kde je ta láhev?" Vy jste rozespalý, ukážete jen prstem a pokud budete hodně komunikativní, řeknete: „Tam.“ Partnerka Vám bude rozumět, ale komunikace daleko nepokročí.
Žena je stejně rozespalá jako Vy a zeptá se znovu. A Vy řeknete: „Stůl, láhev“. Bude Vám rozumět? Jistě, i když to bude pro ni znamenat trochu námahy si danou situaci představit.
V dalším kole – předpokládejme, že jste neznalý české gramatiky - můžete zapojit abstrakci a vyjádřit nehybný stav: „Stát, stůl, láhev.“ Vaše žena Vám bude rozumět, i když s pochopením to lehčí mít nebude.
Láhev se pořád nenašla, musíte se dále snažit. Řeknete: „Láhev stát stůl“. Tady jste už použil gramatický prvek, tj. slovní pořádek. Podmětu láhev jste přisoudil vlastnost stát a určil jste místo příslovečným určením stůl. Měl jste i možnost říct: „Stůl stát láhev“, ale to by bylo obtížně pochopitelné, protože by si to partnerka musela v hlavě uspořádat sama.
Protože chcete hledání Vaší polovičce ještě více ulehčit – česká gramatika Vám pořád moc nejde – tak řeknete: „Láhev stát na stůl“. Zde jste použil už předložku, tzn. slovo stojící na hranici gramatiky a slovní zásoby, která vyjadřuje vztah mezi dvěma předměty, že je něco na ploše, na stole. Nic Vám ovšem nebránilo říct: „Stůl stojí pod lahví“, ale tuto možnost v češtině nepoužíváme. Z hlediska gramatiky věta ovšem naprosto správná.
Manželka pořád nemůže láhev najít. Ted´už musíte vytáhnout první gramatické eso, a to je 6. pád (lokál, lokativ = pád místa, umístění): „Láhev stát na stole.“ Další eso máte v časování slovesa, tj. 3. osoba jednotného čísla: „Láhev stojí na stole.“ Tuto větu už manželka bez námahy pochopí a (snad) láhev najde.
Posledním trumfem je změna slovního pořádku. Mohu zdůraznit příslovečné určení místa tím, že ho umístím na začátek věty: „Na stole stojí láhev“ a přidám odpovídající intonaci: „Na stole stojí láhev!“ A pokud ani po „Přece na stole stojí láhev!“ Vaše žena láhev nenajde, není už chyba v češtině.
Jaké je poučení z příběhu? Gramatika představuje uspořádání, a to tak, aby sdělení bylo pro ostatní co nejvíce srozumitelné, aby lidé mohli mezi sebou bez námahy komunikovat. Komunikace vychází ze slova communis = společně, sdílený všemi, tzn. společně vytváří porozumění. Používá gramatiku, aby se to podařilo bez zádrhelů, bez zbytečné mentální práce. Komunikace bez gramatiky by byla možná, ale strašně bychom se nadřeli. Která věta je snáze pochopitelná Stůl láhev stát nebo Láhev stojí na stole? Stalo se Vám, že jste mluvili s cizincem, který neuměl perfektně česky, že Vás na něm něco rušilo a po delší době s ním byla komunikace na obtíž? Museli jste totiž za něj provádět „gramatickou práci“ v češtině.
Díky gramatice můžeme slova kombinovat, hledat a vyjasňovat význam a vytvářet elegantní sdělení. Byla a je to činnost zábavná. Důkazem může být i fakt, že v angličtině postupem času došlo k záměně r a l a z výrazu grammar se stal výraz glamour, který se v dnešní angličtině používá pro vyjádření krásy a elegance.
Záměna hlásek v jazyce je normální jev. Hlásky r a l se mezi sebou lehce zaměňují a tím mohou vytvářet nová slova. Například lze říct: „Byl jsem poslán“ a záměnou pouhého r a l: „Byl jsem pos… „. Tady jsme už ovšem zabrousili do tvoření slov. O tom zase někdy příště.
