Mateřský jazyk je pro nás požehnáním. Umožňuje nám vyjádřit, co si myslíme a cítíme. Bohužel je i naším největším prokletím, protože mateřština je pouze jedna z možností, jak vyjádřit náš vztah ke světu a k sobě samému.
Čeština se podobá našemu zdraví. Že jsme byli zdraví, zjistíme, až onemocníme. Až se začneme učit cizí řeč, objevíme češtinu, náš způsob vyjadřování, české vidění světa.
Žádný jazyk nedokáže vyjádřit nějaký jev v jeho úplnosti, ale jen jeden úhel pohledu. Pro příklad srovnejme v diskuzi k článku „O logice v jazyce“ zmíněné I am hungry x Mám hlad popř. doslovně do češtiny nepřeložitelné I am told, das Zimmer betreten, man lernt nie aus, atd. ) Nebo si vzpomeňme na předložky, které se v každém jazyce používají jinak a proto jsou kamenem úrazu. Například Jsem na zahradě = * I am on the garden, správně I am in the garden. Frankfurt nad Mohanem = *Frankfurt über Main, správně Frankfurt am Main.
O zahradě máme představu, že je to pozemek, který jsme zahradili, ohradili, tzn. , že něco nebo někdo se nachází bud´ vně nebo uvnitř. Čeština připouští i pohled na zahradu jako na plochu bez ohraničení, takže použijeme i předložku na. Zatímco na zahradě, v zahradě lze beze změny významu zaměnit, na ohradě, v ohradě beze změny významu zaměnit nelze. Když řekneme v češtině na ohradě, myslíme tím něco nahoře, na vlastním ohrazení. Angličtina i němčina mají jednoznačně in jako výraz pro umístění uvnitř prostoru – in the garden, in dem Garten. Předložky on the garden, auf dem Garten by vyvolaly představu něčeho, co je nad zahradou, shora na zahradě a tedy za normálních okolností nepředstavitelné.
Frankfurt leží nad Mohanem, ale zároveň leží i u Mohanu. My vnímáme města jako položená výše než řeky. Němci vnímají města jako obydlí, která vyrostla vedle, v sousedství, u řek. Existují i města jako Rothenburg ob der Tauber, kde ob je příbuzným německého oben = nahoře, ale tyto názvy působí v dnešní němčině spíše archaicky.
Pokud jednotlivé jazyky vyjadřují své vlastní uspořádání světa (němčina má na to termín Versprachlichung der Welt - česky snad „zjazykovatění“ světa, „převedení okolního světa do jazyka“….), potom každý jednotlivý jazyk představuje svůj specifický způsob myšlení. Kdybychom všichni používali jeden jazyk, měli bychom sice stejný, ale velmi omezený, pohled na svět. Ten, kdo zmátl jazyky v Babyloně, musel moc dobře vědět, co a proč udělal.
