Zloděj

Starý pan Hromádka skučel bolestí, když byl svazován. Víc než fyzická bolest, ho však trápilo, že popravčí jeho staré osoby je člověk, kterého sám pozval do své chalupy na kafe, jelikož mu bylo mladého stavebního dozorce líto.

Vedlejší bývalé rozpadlé stavení totiž koupil jeden nenasytný milionář, který zde budoval kýčovitou rezidenci vypovídající nejen o jeho bohatství ale také nevkusu. Na stavbě pracovali zahraniční dělníci a jeden mladík tam trávil dvacet čtyři hodin denně. Bydlel v malé hlídací budce a na záchod chodil všude možně, dalo by se říci, že hnojil budoucí zbohatlíkův bazén.

Starý pan Hromádka z vedlejší samoty denně procházel kolem monstrózní stavby, zastavil se a dlouze díval směrem k minibudce. Smutná chlapcova tvář mu nedala spát. Jednou se opovážil a zaklepal.

Volodymyr otevřel a pozvání stařečka na kafe s vděčností přijal, chtěl si zkrátit nudu, která ho provázela, když byli všichni parťáci na ubytovně a on zůstal v budce osamocený.

Starouškovi povyprávěl, že si hodlá vydělat nějakou korunu na studia, že má v rodné zemi dívku, se kterou plánuje založit rodinu. Mezi řeči se zeptal pana Hromádky, zda-li má psa a jak se k němu dostává pošta. Starý pán na všechny otázky trpělivě odpovídal, s dojetím také povyprávěl, jak mu starý chlupatý přítel před měsícem navždy odešel do psího nebe.  Byl rád, že si ho někdo všimnul, že někdo s ním navázal ústní kontakt.

Jenže Volodymyr se za tři dny vrátil a jeho tvář již nebyla přívětivá. Stále vykřikoval, že chce peníze, nezajímal ho nikdo a nic. Již si nechtěl povídat....

Starý pan Hromádka přinesl obálku s našetřenými penězi, měl tam uloženo pro případ nouze deset tisíc korun. Víc ten dobrý muž neměl, ani nepotřeboval.

Volodymyr mu obálku vytrhl a vší silou nebohého strařečka povalil na židli, kde mu hbitě svazoval ruce přineseným provazem. "Peníze si klidně nech, štěstí ti stejně nepřinesou....", sledoval smutně pan Hromádka řádění mladého zedníka.

"Konečně si užiji života a ty už mlč dědku", rozchechtal se Voloďa a lepící páskou přelepoval straříčkova ústa.

-------------------------------------------------------

Policista Svatopluk měl dnes náročný den, těch případů bylo víc než obvykle. Na služebně se právě  řešily dva.

Před hodinou měl telefonní hovor s poštovním doručovatelem, který našel vyčerpaného starého muže spoutaného na židli ve vlastní kuchyni. Pán byl převezen do nemocnice, naděje na přežití jsou téměř jisté, neboť staroušek měl přirozenou fyzickou kondici, jinak by nemohl žít na samotě ve stavení s hospodářstvím a pozemky kolem.

Druhý případ byl již fatální. V jisté ubytovně oslavoval jeden mladý zahraniční dělník nejen se svými parťáky ale také s pochybnými dívčinami. Když se dopila poslední láhev a mladík se vytratil směrem na WC, nikdo se po něm nesháněl. Volodymyr totiž zapomněl, že již není ve své pracovní budce, nýbrž ve čtvrtém patře budovy a že tenhle pád bude v jeho životě posledním.

Slova pana Hromádky se tak vyplnila..................