Okulárovy červené kosočtverce

„Dovolil jsem si navrhnout tabulku zefektivnění uklízečských prací, vytvořil jsem ji v Excelu“, cpe tabulkový tiskopis hned na druhý pracovní den Holubici pod nos, nový kolega, jenž dostal přezdívku Okulár.

„Víte, my - uklízecí ministerské mašiny, máme přesný řád, dokonce máme vypočítáno, kolik minut má být štětka držena v záchodové míse, jak má být rozložený hadr na podlaze, aby jeho vytírací manévr byl dokonalý“, chlubí se Okulár.

„A co znamenají ty červené kosočtverce, vždy jeden za směnu?“

„Tak to jsou, prosím, takzvané očistné přestávky, jsem zastáncem toho, že jedovaté látky mají z těla volně vycházet, žádné násilné zadržování“.

„To už jsem si všichni všimli a bohužel hlavně silně pocítili. Takže WC pauza, řekněme podle načasovaného prodlení - spíše prostor pro velkou stranu než malou. Ale jak víte, že se vám zrovna v tomhle konkrétním časovém intervalu bude chtít?“

„My jsme si patrně nerozuměli, byla by to intimní chvíle pro mě a tady kolegyni Vendelínu, máme k sobě blízko nejen pracovně. Jsou to přesně ty chvilky, kterým někdo říká rozkoš, druhý sex a já očistná přestávka“.

Vendelíně se podlomila kolena a zablekotala „Já ale nejsem…

„…..plně rozhodnuta, pochopitelně. Samozřejmě jste mě nestačila dostatečně poznat. Dovolte, abych to napravil, Zbavím vás všech jedovatých látek. Vyventilujete je z těla pryč opojným způsobem“, zazubí se tenhle příšerný chlapík.

„Ano, jedovaté olovo, jak mě nazvala telefonní neznámá.…. Začínám doplácet na svoji nenažranost“, posteskne si Vendelína.

„Nebojte, já rozežraný nejsem, stačí mi málo, sázím na kvalitu“.

„Zachraňte mne prosím, já nechci žádné červené kosočtverce!“, podívá se prosebně na své kolegy.

Holubice a Šatouš na nic nečekají, popadnou každý za jeden loket mastného Okulára a vyhodí ho pryč z kumbálu.

„Ven, ty chlípníku, takhle se chovat k dámě!“, řve rozezlený Šatouš.

„No profesore, to teda bylo chlapské“, tleská Holubice po jejich příchodu zpět do kabinetu.

„Máte štěstí, kolegyňky, že zrovna já dnes nemám kosočtvercový den“, směje se Šatouš a utírá si ruce do montérek.

Za chvíli už na dveře kumbálu klepe ředitelka. Za ní rozcuchaný Okulár, jehož přehazovačka se oddělila od temena hlavy a vlaje mu nad hlavou jako roztrhané mastné pozůstatky psích deček.

„To přece nejde trestat kolegu za píli a iniciativu, ukažte mi tu jeho tabulku“, promlouvá ředitelka.

Detailně si vypracovanou tabulku prohlíží.

„A ty červené kosočtverce?“

„Rád bych vám celý tabulkový proces vysvětlit v ředitelně, milá paní ředitelko“, úlistně se usmívá Okulár.

„Není třeba, řekněte to tady“

„Tak tedy, když jinak nedáte. Nabízím některé z přijatelných dam, čímž mám na mysli vás, paní ředitelko nebo kolegyni Vendelínu, kvalitní chvilku rozkoše s očištěním a osvěžením duševna i tělesna“.

Dál už Okuláru nebylo umožněno domluvit. Byl znovu popadnut Šatoušem i Holubicí.

„Vypouštěl jako skunk, chtělo by to plynovou masku, jak to s ním na tom ministerstvu vydrží?“, vykuckává se Šatouš a Holubice se v kýchání přidává.

„Nemějte péči, tam vydrží opravdu všechno“, usměje se ředitelka.

„Mám pro vás na závěr jednu dobrou zprávu, příští týden nastupuje kolegyně Pravěká“, řekne ještě ředitelka na svém odchodu.

„Děkuji vám všem, jsem ráda, že mám ve vás zastání“, usmívá se na všechny Vendelína a v kapse jí právě pípne mobil.

Přišla jí totiž tolik očekávaná SMS zpráva….

(Všechny postavy i prostředí nejsou reálné, ovšem pokračování reálné je a slibuji, že bude.)