Z pánských toalet - jedno story a vícečetné sorry

Atraktivní třicátnice Erika ráda cestuje a poznává nové země. Na zájezd do slunné jižní Itálie se přihlásila se svojí kamarádkou Ninou. Ta ji však těsně před odjezdem pořádně vypekla!

Přímo na Václavském náměstí se totiž seznámila s jistým Italem a usoudila, že změní původně plánovaný poznávací zájezd v soukromý s eroticky laděným programem. Erika byla odsouzena cestovat sama. Z nevýhody si však udělala výhodu, bude mít autobusovou dvojsedačku jen pro sebe, v noci se jistojistě lépe vyspí.

A měla pravdu, cesta ubíhala vskutku rychle, účastníci zájezdu ani nestačili zaujmout tu pravou polohu na spaní, když průvodce dvě hodiny po půlnoci hlasitě oznámil rozespalým pasažérům do přeskakujícího mikrofonu začátek povinné odlehčovací zastávky. Avizovaný, pro ženské osazenstvo "nepříjemný noční interval", měla Erika velmi dobře vychytaný. Nejdříve si zakoupila a vypila  teplou kávu na benzince nebo vykouřila oblíbenou cigaretku před autobusem a poté, až vykonali potřebu mužští spolucestující, nasadila na hlavu kapuci a rychlostí blesku utíkala na pánské toalety, které byly již v inkriminovanou dobu prázdné. Dámy byly nuceny vystát si nekonečnou frontu. Ona prosvištěla kolem této žalostné řady rovnou do mužské umývárny, u mušlí nasadila tempo Emila Zátopka a již byla ve vytoužené a zasloužené kabince. Po vykonání potřeby si stáhla ještě více kapuci do obličeje, umyla si s přítomnými "již odlehčenými typy mužského pohlaví" důkladně ruce a důstojně odešla z těchto prostor.

Rovněž i dnes měla v plánu provést výše jmenovaný manévr. V interiéru autobusu si stačila dát do kapsy tepláků peněženku, mobil zanechala na sedadle. To dá rozum, s dámskou kabelkou s výrazným leopardím vzorem nemůže navštívit intimní prostory pro pány, byla by víc než nápadná.

Podle krátkého sdělení průvodce byla nařízena rychlá desetiminutovka s jediným cílem - vykonání potřeby na WC.

Erika si ale neodpustila první zastávkovou cigaretku a poté hrdě vyrazila. Vše proběhlo podle plánu - až na východ z kabinky. Zarážka na dveřích nešla povolit. Erika s ní bojovala marně. Po poraženeckém souboji zvolala z posledních sil: "Pomooooóc, nemohu se dostat ven!". Nějaký muž na druhé straně barikády se ji snažil vyprostit, ale veškeré pokusy selhaly. "Zajdu pro někoho kompetentního", omluvil se a zmizel. 

Za notnou chvíli, kdy Erika stále válčila se dveřmi a zaraženou zarážkou, uslyšela hlas. "Čo še štalo?" , šišlavým hlasem se tázal kompetentní. "Zašprajcla jsem se, nemohu se dostat ven, prosím, vysvoboďte mě", prosí nešťastnice. "Čože, jak je to možné, vy jšte žena, nechápu....". Erika se nadechne a vysvětlí přítomnému celou situaci. Na závěr dodá, že potřebuje vyprostit rychle, je zde se zájezdovým autobusem, který již určitě ujel, ona je bez spolucestující na autobusové dvojsedačce, navíc nemá u sebe mobil, takže si sotva někdo všimne, že chybí. "Vy češtujete še zájezdem, jak můžete být tak nezodpovědná, no - toto, toto, to je moč špatné". "Mohl byste, prosím, místo těch řečí konat, neslyším, že byste pracoval s nářadím!", křičí rozhořčená Erika. "Já muším nejdříve zjištit šituaci, potom ši něco přinešu, štále nechápu, jak jšte mohla mít takový blbý nápad....".

Erika už to nevydrží, nervy povolují jako špagátky: "Vinna, ano vinna, upalte mě, zaškrťte mě, rozčtvrťte mě, jen něco už dělejte, ať mohu vylézt z této smradlavé kabinky", řve v amoku a pěstmi silně buší do dveří. Ty se jako zázrakem samy otevřou. Za nimi stojí malý mužíček v oranžové reflexní vestě, maximálně metr šedesát, pravděpodobně ostraha benzinky. Ruce má prázdné, zato hlavou stále kroutí:" No toto, to še tady ještě neštalo".

Erika chvatem pádí k umyvadlu, nevšímá si překvapených čumilů, umývá si ruce. Potom vyběhne před benzinku, zjistí, že autobus je nenávratně v trapu. Zaplatí tedy obsluze jistý peněžní obnos, aby mohla zavolat na své telefonní číslo a informovat, že uvízla na pumpě. Naštěstí po několikaminutovém vyzvánění, napadlo někoho z útrob autobusu přijmout hovor volně položeného, velmi dotěrně vyzvánějícího, mobilního aparátu. Konečně si může zavolat taxík.

Její zoufalé počínání sleduje malý mužík, který je jí nepřetržitě v patách a neustále kroutí  miniaturní hlavou: "Jak jšte mohla, to není možné, to jšem nezažil, to še mi ještě neštalo........"

Erika nasedá do taxíku, který ji odváží na smluvené místo - setkání se zájezdovým autobusem. Ví, že se bude ještě několikrát omlouvat, protože to slovně  schytá nejen od účastníků zájezdu, ale také obou řidičů a rozezleného průvodce. 

Když konečně sedí v taxíku a pidimužík se už nadobro ztrácí ve tmě, rozesměje se  a sama k sobě přísně promluví: "Jó holka, co si dnes sama nezařídíš, to nemáš". Statný taxikář na ni mrkne a zlehýnka se usměje.