"Musím vás pokárat, ten červený flek ve vstupní hale pod komodou byl špatně vyčištěn, Arne si toho okamžitě všimnul", přísně promlouvá madam Sylvie a její obličej, který prošel botoxovým maratónem se zkřiví do zvláštní grimasy.
Petra sklopí zrak a podívá se na své vysušené ruce, pokrývající červené ekzemové ostrůvky, které údernicky, snad celou věčnost, čistily ten bídný flek od červeného vína. Savo a ostatní chemické prostředky se nedočkavě střídaly na znečištěném koberci jako o závod.
"Omlouvám se", vykoktá ze sebe Petra.
"Já bych to přešla, o mě nejde, víte, jak jsem benevolentní, ale Arne, ten je akorátní, neodpustí nic, vše musí být stoprocentně dokonalé, polepšete se, varuji vás. V e-mailu máte úkoly na zítřek, teď už jděte", umělými nehty, připomínající vlaječky totalitních rudých dob, zamává směrem k východu.
Petra se silou vůle vysouká z kanceláře a těžkým krokem kráčí uličkou mezi armádou počítačů a na nich přilepených datlovníků, kteří ťukají jako diví do kláves.
Vzpomíná, jak před dvěma měsíci celá rozzářená přebírala svoji vysněnou práci od své předchůdkyně, scvrklinky Mirky, která byla tak vyšťavená, že špičkou nosu vytírala podnikovou podlahu. Kruhy pod očima a rozčepýřené vlasy napovídaly, že se Mirka pohybovala v jakémsi turbulentním stavu, ve kterém neexistovaly věci jako spánek, hřeben, make-up, rozjasňující krém....
"Není vám dobře?", opatrně se tehdy zeptala Mirky, která měla obličej stále přilepený na plovoucí podnikové podlaze.
"Jsem děsně unavená, navíc si Arne všimnul, že mám na bradě neoholené ....", rozplakala se, rukou si zakrývala špičatý konec obličeje a dala se na splašený úprk, aniž by dala Petře šanci, zeptat se, kdo je Arne.
"Psychicky se sesypala ze dvou chlupů na bradce, absolutně to nechápu", vítala natěšenou Petru její budoucí nadřízená Sylvie, velká persona, VIP osobnost, prostě celebrita, kterou v naší republice zná většina obyvatel.
Petra vyhrála konkurz a tím získala vysněné místo osobní asistentky velmi známé osobnosti.
A tak se z Petry stala děvečka pro všechno - uklízela její velký dům, telefonovala ohledně schůzek k lékaři, kadeřníkovi, pedikérce, manikérce, plastickému chirurgovi....
Jenže ať dělala, co dělala, vše nedokonalé, vše mělo menší či větší chyby. A na ty chyby přišel vždy Arne.
Ale kdo vlastně je ten Arne? Nikdy ho neviděla, neslyšela.....
Petra unaveně mžourá na pracovní e-mail, vnitřní orgány se jí zvedají v rytmu totálního vyšťavení, úkolů na zítřek je nespočet a mezi nimi zase úklid bytu šéfky a dočištění té odporné skrvny. Žaludek se Petře začíná houpat jako plechová retro houpačka nahoru a dolů, v nejvyšší své rychlosti běží na WC.
Tam se podívá do zrcadla a uvidí v něm Mirčin obličej a na své bradě několik černých chloupků. Leknutím si zakryje bradu. Mobilní telefon nechutně bzučí. Volá madam Sylvie, prý zapomněla připsat dalších pár důležitých úkolů, má se okamžitě zastavit do její kanceláře.
Petra neochotně odchází do velitelčiného stanu, předtím si ještě šplouchne na obličej a vlasy proud studené vody. Se sklopenou a mokrou hlavou poslouchá. "Jak to vypadáte, co by tomu řekl Arne, že se nestydíte, dochází vám vůbec, že mne svou vizáží reprezentujete...", rozkřičí se nasupená madam Sylvie.
"Arne je tam?", ukáže Petra na notebook, který má důležitá seňorita před sebou.
"No dovolte, to snad....", koktá překvapeně její nadřízená.
Najednou se do žil unavené Petry napumpuje nový příliv energie, popadne šéfčin notebook a vší silou s ním praští o zem.
"Měj se Arne, sbohem, já končím, dávám výpověď", zařve jako lev a dodává:"155 - to teď potřebuje Arne, zavolejte mu sanitku, je chudák na sračky, začíná tady pěkně smrdět..." odchází pryč Petra a pořádně za sebou třískne dveřmi.
"Pomóooc, viděli jste to, pomóooc", hystericky řve madam Sylvie, její žalostný ryk se nese budovou.
Nic se však neděje, za počítačemi sedí dál v poklidu datlovníci mužského a ženského rodu se sluchátkami na uších a nikoho nezajímá, že se Arne válí na podlaze v traktorišti computerové krve....
