Sexuální predátor

Můj život by se dal přirovnat k dosti opotřebované kocábce, která se bezcílně potácí na klidných stojatých vodách a kterou již nečeká žádné vzrůšo jako například rande s mořskou pannou.

Vykonával jsem již dvacet let práci průvodčího s pokorou a vštěpovanou úctou k cestujícím. Traťovou uniformu jsem nosil s náležitou hrdostí, jenž mě vyzdvihovala až někam k železničním mostním klenbám.

Pikantní příhoda se mi stala minulé léto. Motorákem, který mi říkal "pane", začal každý víkend jezdit milenecký pár, jehož vášní byla horská turistika, projevování si milostného citu a stoprocentní maskování svého pohlaví. Nakrátko ostříhané vlasy, volné věci, pohyby rukou i nohou mužské i ženské zároveň..... 

Byl jsem zmaten, nikdy se mi nestalo, že bych nepoznal pohlaví pasažéra. Nyní ano a to je pro pracovníka, od kterého se žádá výborná paměť na postavy, přímo žalostné.

Páreček jezdil vlakem víkend co víkend a já jednu sobotu byl jist, že se jedná o dva muže, v neděli o osůbky ženského rodu a další sobota mě napovídala, že jsou to heterosexuálové.

V červenci mě moje neznalost věcí sžírala, na začátku srpna jsem se stal k milencům netečný, koncem srpna rezignovaný.

A tady se to stalo.

Večer nastoupila do vlaku pouze jedna postavička z mileneckého páru. V ruce láhev tvrdého, vrávoravý krok, nesrozumitelné výkřiky....

Hned po jejím nastoupení jsem šel tuhle osamocenou figurku zkontrolovat.

"Tak lístek bys chtěl, nemravo, na ten ti seru a co ještě, oplzlíku, by se ti líbilo?", začala jazykem kmitat ze strany na stranu a přitom dělat lascivní obličeje.

"No dovolte, paní nebo pane", začal jsem koktat.

"Nedovolím ti nic, nech si zajít chuť, zloději lásek,zasloužíš si smrt, sexuální predátore", řvalo nepříčetně tohle individuum a chňaplo mě za krk a silně zmáčklo takzvaný ohryzek.

Zachroptěl jsem, zakymácel, spadnul a omdlel.

Probral jsem se celý mokrý na dvojsedačce ve vagóně.  

"Petře, neboj, chrstnul jsem na tebe vodu, aby jsi se vzpamatoval. Už tady není, odvezli ji do blázince", utěšuje mě kolega - strojvedoucí.

"Teodore, slyšel jsi to?", tiše sípu.

"Švihnutá hysterka, vůbec nechápu, jak se mohla takhle rozzuřit kvůli jedné jízdě načerno a ta slova o tobě... ", hovoří Teodor a stěží se snaží umravnit své cukající se koutky úst.

Netaktně mi připomenul celkové moje vzezření -  malý, tlustý, plešatý suchar a k tomu všemu starý mládenec.

Naštěstí mi nic nebylo, dráha mě odměnila týdenní dovolenou za způsobenou psychickou újmu při výkonu povolání.

Koncem této nucené zotavené jsem byl svojí mámou pozván na oběd. 

"S Pavlouškem přišla nová známost, číslo sedm - sedmička je moje šťastné číslo, ale až ji uvidíš, budeš velmi zaskočen", procedí máma při přivítání zklamaně mezi zuby a udělá na mne psí oči. Já zase svoje kukadla převracím v sloup, kdy to mámu konečně přejde, pamatovat si milenky svého syna pod čísly.

Pavel se narodil o pět minut později, já byl zbytečně rychlý a poctivý, chtěl jsem mámě odlehčit, což se mi pořádně vymstilo. "Kdo si počká, ten se dočká" - moje  jednovaječné dvojče je chytřejší, má šarm a pro ženy velkou slabost a ony zase pro něho.

Když jsem však vstoupil do obyváku, ztvrdl jsem jak indická pryž. Okamžitě jsem poznal tu první milenku z vlaku. Moje drahá rodička mě musela zezadu bouchnout do zad a pošeptat :"Pro pána Petře, nezírej tak, jsou přece horší případy: alkoholičky, narkomanky, bezďačky.."

"Ano, alkoholičky", pomyslel jsem si a byl rád, že jsem o příhodě ve vlaku nikomu nezmínil.

Heda, nová Pavlouškova přítelkyně, si moji osobu, naštěstí, vůbec nevybavovala. Měl jsem prostě smůlu, že si mě všimla ta druhá.

A jak to vše dopadlo?

Pavloušek začal chodit na dlouhé horské túry, nejlépe si tak odpočine od právnických záležitostí. Dokonce se mi svěřil, že se jeho partnerka při několikatýdenních turistických pochodech neholí a její chlupatý porost ho začal velmi vzrušovat a přitahovat.

Máma si stále nemůže zvyknout. Hedě dala přezdívku "Mužská sedma" a čeká, že jí třeba jednou vystřídá obyčejná osmička s jasnými ženskými rysy.

Já jsem se vrátil do původních železničních vod.

Ovšem nedávno při kontrole jízdenek, chlapík s plnovousem, oblečený v ženské sukni, nalepenými rudými nehty, mi labutími pohyby podává svůj jízdní doklad.

Všimnul si, že již delší dobu nepatřičně tlemím směrem dolů, na jeho růžovou funkční sukni. "Je to velmi pohodlné, vyzkoušejte to také", radí mi a na důkaz praktičnosti dává nohu přes nohu.

"Jedu za přítelkyni", pokračuje. "Víte, ona, chudák, má z motoráků fobii, zažila zde pravý horor,  sexuálně jí obtěžoval průvodčí....."

"Jste už ve vaší cílové stanici", upozorňuji toho podivína.

"Vidíte ji -  mršku", ukazuje na tvora, mávajícího na nástupišti.

A to už mně samy od sebe začaly cvakat průvodčovské kleštičky tak silně, že jsem dostal panický  strach, aby mi v kalhotech nezpůsobily velmi bolestivý úraz......

Však jistě uhádnete, koho jsem tam na peróně spatřil.