Monč nebo-li Vanda má už lidskou podobu a najednou stojí přímo před vlastním panelákovým domem, konkrétně před kontejnéry s odpadem. Víko pudlice se smíšeným odpadem se hlučně otevře a Vanda poznává svou neurotickou sousedku.
Zrovna tuhle musela potkat, věčně nasupenou, věčně si na něco stěžující...
"Dobrý den", pozdraví ji a chce jít dál, když si všimne, že sousedka má obvazem převázanou ruku.Ta právě hází pytel s odpadky do popelnice, když z kapsy dlouhého svetru vytáhne pozůstatek umělohmotné figurky, kterou políbí a rozpláče se a chce ji hodit do plastového odpadu.
"Zastavte!", vykřikne Vanda a detailně si prohlíží znetvořenou panenku, podobnou už někde viděla.
"Chudáček, rozkousal ho pes, je to moje památeční hračka, první, kterou jsem si koupila z našetřených peněz přímo v Tuzexu, vydržela tolik stěhování, až teď..... ", ukazuje rozkousanou hračku. "Pořídili jsme si nové štěně a to se vrhlo na Marcínka a kousalo a trhalo jako šílené, nemohla jsem je od sebe odtrhnout, sama jsem to pekelně odskákala", ukazuje na svou převázanou ruku. "Přitom Marcínek nikdy nikoho neprovokoval, vždycky vycházel se všemi našimi psy výborně, dokonce si s nimi krásně hrál, takové rozkošné, neubližné, děťátko, nebohý Marcínek", pokračuje plačíčí sousedka a pohladí znetvoženou umělohmotnou hroudu, která už jen při velké obrazotvornosti mohla připomínat roztomilé miminko.
"No já si nemyslím, že by Marcínek nikomu neublížil, že by byl takový svatoušek", špitne Vanda tak, aniž by ji sousedka slyšela a už má skoro jistotu, s kým hovoří.
"Prosím, mohu se na něco zeptat?", pokračuje Vanda.
"Jistě", pokyne sousedka a utře si slzy.
"Nejmenuje se váš manžel Jiří?", ptá se Vanda a uvědomí si, že spolubydlící pár zná jen podle příjmení.
"Ale kdepák! Ano - chodila jsem s klukem, Jurou, ten však v sedmaosmdesátém roce vzal roha a zmizel za kopečkama, prevít. Můj muž se jmenuje Václav", odpovídá sousedka a pokračuje: "S Vencou jsem to ale vyhrála - přímo vytunelovala Sazku, to vám tedy povím. Před sametovou revolucí měl panickou hrůzu z komoušů, po ní z mimozemšťanů. Před deseti lety mu diagnostikovali schizofrenii, střídavě je doma - střídavě v Bohnicích, divíte se, že jsem z toho všeho na hlavu", povídá sousedka a náhle se zarazí: "Odkud to všechno vlastně víte - tolik otázek?" a její hlas zněl najednou úplně stejně jako od stařičky, u které byla Vanda ještě nedávno v mončičí podobě.
Jenže stařenka k tomu ještě dodávala: "Brzděte s těma otázkama, nebo vám na mončičí období zůstane památka!". Naštěstí neměla pravdu, pomyslí si Vanda a chvatně se loučí se sousedkou Pavlínou a pokračuje rychle směr domov, kde jí čeká tuze těžký úkol, musí říct Slavomírovi o Barbiebabě.
(Pokračování příště)
