Vanda si myslela, že se její osoby nevěra netýká, prostě a jednoduše celoživotní pasé. Až teď - kolem padesátky přišlo zemětřesení, které vyvolal doposud vzorný manžel Slávek. Od nynějška - chlípník, všivák, prevít, zrádce...
Ale začneme pěkně od začátku - nejdřív fakta.
Vanda, náhodná kolemjdoucí, spatří líbající se dvojici na chodníku. Jeho dost dobře zná, jí však nikoliv. Viníka ženského pohlaví identifikuje jako blond ochechuli.
Po tomto výjevu se Vanda zarazí a zůstane stát jako solný sloup, vše se stále odehrává na témže chodníku. Milenci se věnují svým povinnostem, unavená žena s velkou nákupní taškou je nezajímá.
Vanda nevěří ani svým očím ani jiným svým orgánům.
Najednou se milenci od sebe odtrhnou, chlap nasedá do zaparkovaného auta a blondýna běží do prvního patra, aby z okna staršímu plešatci poslala letmý polibek.
Vše by bylo naprosto v pořádku, kdyby ten plešounek nebyl Slávek a to ujíždějící auto - jejich zánovní sněhobílá oktávka.
V prvním okamžiku chce Vanda mrsknout s celým obsahem, jenž vězí v kolečkové nákupní tašce na chodník, rozdupat všechny potraviny a šíleně ječet, ať má bloncka ostudu.
Jenže za nákup platila nemalý peníz a její praktická stránka po zvážení tohoto bláznivého antré se přešaltrovala do stadia uvažování rozumné ženy.
Ale až zas tak praktická není, kdyby byla, upozorní na sebe a Slavomír by jí musel i s nákupem přivézt domů. Ovšem potom, co viděla, není schopna až takových rozumových transakcí.
Jeden nápad však má, vytáhne svůj mobil a fotí a fotí: dům, okna, ulici, okolí....
Když se konečně v tom vedru dopotácí domů, chce se jí ječet, řvát, rozmlátit vše, na co přijde. Kdyby však toto zahájila, docílila by jen několikaminutové zvonění jejich neurotické panelákové sousedky, která nesnáší jakýkoliv rámus v domě.
Vanda tedy jedná jinak. Hodí na sebe plandavé tepláky a široké tričko a vyráží směrem k blízkému bohnickému hřbitovu bláznů, tam nebude určitě ani noha, tam si uleví...
"Je to konec, nebo bude pokračování?", uslyší Vanda za zády po krátkém, ale intenzivním výplachu svých emocí.
"Bavíte se dobře, že?", oboří se na přihrblou seschlou stařenku.
"Musím vás zklamat, nebavím, takových scén za ta léta znám", pokračuje stařička.
"Tak pokud vás nudím, tak se račte odporoučet", zvyšuje hlas uslzená Vanda.
"Čekám, jestli náhodou nevyplašíte divokou prasnici, která tu má s mláďaty pelech, přece jenom by to byl dosti zajímavý souboj", usměje se babuška.
"Takže mé trápení je vám málo, vy dychtíte po krvi, tak prosím, podřežu si tady žíly, aby senior dáma byla spokojená", nepříčetně řve Vanda.
"Děvenko, nehrajte to na mě, jediné po čem toužíte je msta, chcete jakýmkoliv způsobem vyřadit ze hry svoji soupeřku, mám pravdu?", dál hovoří babička.
"Máte, ale co bych dala za to, kdyby tahle hra vůbec nezačala", otírá si uplakané oči Vanda a působí odevzdaně.
"Máte štěstí, pomohla jsem už mnoha zoufalkám, pomůžu i vám".
"Jak? Propanákrále jak?", nechává se zase vyprovokovat Vanda a zvyšuje hlas.
"Jsem schopna namíchat lektvar, který vaši soupeřku vyřadí nadobro z nevěry, ale potřebuji k tomu jednu, jedinou věc", hovoří bábrlinka.
"Hmmm, to by nebylo k zahození, určitě máte, jak tak na vás koukám, jisté čarodějnické zkušenosti, promiňte, neurazila jsem vás".
"To si pište, že zkušenosti mám a navíc se od svých sedmdesátin urazit neumím. Potřebuji jednu věc z těla vaší konkurentky - vlas, chlup, nehet, slinu....."
"Cože, takový nesmysl, jak bych se k něčemu takovému dostala? To nemůžete myslet vážně, stará paní".
"Chtěla jsem vám pomoct, ovšem když nechcete.."
"Moment, neodcházejte, seženu, seženu...", opakuje Vanda.
"Takže za týden ve stejném čase, ale nepodvádějte, jinak se vše může obrátit proti vám", loučí se stařenka.
Vanda sleduje odcházející, hodně letitou seniorku, v hlavě jí bzučí tisíc nápadů, jak získat daný artefakt a před očima se jí promítá spostu různých scén lividace jedné blonďaté ochechule...
(Pokračování příště)
