Vplula do našeho společného lázeňského pokoje a já zůstala naprosto paf: štíhlá ukázková postava, moderní účes z hustých vlasů, dokonale nalíčený obličej, ladné pohyby.Co mi to jen udělali? Proč zrovna jí museli ubytovat se mnou?
Co mi to jen udělali? Proč zrovna já musím mít takovou spolubydlící?
Krasavice versus vypelichaná šedá myš, která vypadá, že se každým dnem stane mámou houfu myších mláďat. Tak by se dalo charakterizovat osazenstvo našeho dvojlůžáku. Achich ouvej!
Představila se jménem Sidonie a vyslovovala ho s takovou grácií, že i titul hraběnka by se nacházel hluboko pod její společenskou úrovní.
"Já jsem Zdeňka", podávala jsem na oplátku svoji baculatou ruku a neodvážila se nabídnout tykaní, přestože jsem věkem měla na tento akt právo. Místo toho jsem nasucho polkla hořkou závistivou slinu, která se mi v ústech znenadání objevila.
V hlavě mi ještě problesklo, že jsem přece jenom měla před lázeňským pobytem držet dietu a ne takhle podlehnout manýrům svého chtivého a labužnického žaludku. Výsledek se nyní jako necudná výčitka pošklebuje na chodbičce v celoplošném zrcadle!
Během dne jsme se docela v pohodě vypořádaly s přiděleným prostorem čtyřikrát tři metry. Procedury, strava, procházky…
Jiné to bylo večer, když probíhaly taneční zábavy, na nichž byla moje spolubydlící hvězdou večera. Upnuté červené šaty s velkým výstřihem, k tomu bordó střevíčky na podpatku. Mužští od šedesátky nahoru šíleli, ti mladší nestydatě hltali její vnadné křivky. Tančila jako víla.
Já opouštěla lázeňské mejdany hodinu před půlnocí, nechtělo se mi totiž tančit v zatracení u pódiové zdi.
Méně vitální pánové také odcházeli ze sálu s úderem půlnoci, neboť je čekal příděl předepsaných léků.
Na zpáteční cestě do svých pokojů však většina polykačů léků zakotvila v knajpě v přízemí budovy, kde bezzubý výčepní točil jedno pivo za druhým a oni si bez okolků dopřávali alkoholové doušky bez ohledu na očekávaný příjem léčiv.
Odvážní tanečníci však zůstávali na parketu a střídavě si chodili pro Sidonii. Ta uměla tanečních kreací! Kolikrát jsem měla strach, aby se na parketu neválely utancované mrtvoly příslušníků pánského rodu.
Po konci takovýchto večírků přicházela Sidonie nad ránem do lázeňského pokoje a nešla už spát. Chodila tam a zpátky, šustila, něco hledala, sem tam jí vypadla z rukou nějaká věc na zem...
Vůbec jsem se po jejím příchodu nevyspala.
Jenže - když nebylo žádné večerní lázeňské mecheche, vstávala rovněž velmi brzy a nejméně dvě hodiny se připravovala k snídaňovému bufetu.
Ovšem nikdy netrávila noc u některého z mužských nápadníků a to jich bylo opravdu mnoho.
Jednou jsem jí při brzké ranní akci pozorovala. Nejdříve se dlouho líčila v koupelně, pak nasadila paruku a pak zápasila s korzetem, který si za tichého sténání stahovala.
Nechápala jsem to. Má tohle zapotřebí?
Dny běžely a situace se Sidonní byla stále stejná.
Dozvěděla jsem se od ní pouze jedinou informaci a to - že bydlí ve stejném městě jako já, což mě docela překvapilo. Ještě nejsem úplný slepýš, abych si v rodném městě nevšimla výstřední, krásně upravené, dámy.
Všechno má však svůj konec, bohužel i zdravotní pobyt.
---------------------------------------------------------------------
Asi za tři měsíce po příjezdu z lázní jsem vyzvedávala vnuka z hudební školy, kterou začal navštěvovat. Klučík je popleta a mnoho věcí ztratí nebo si zapomene.
Museli jsme se vracet do učebny pro čepici, když za zády slyším známý hlas: "Kampak? Nevidíte, že vytírám, všechno pošlapete, okamžitě si zujte boty!"
Otočím se a ztvrdnu jako houslová struna. Sidonie - v plantavé neforemné zástěře, se šátkem na hlavě a s miniaturním černým knírkem.
"Paní Sidonie, jste to vy?", překvapeně vykřiknu.
"Ano, špitne" a nadále věnuje pozornost smetáku ozdobeným nevzhledným hadrem.
"Zdeno, mohla byste vysypat odpadkové koše", slyším mladý mužský hlas z hudebního salónku.
"Zdeno?" zvednu obočí.
"Ano, Sidonie je česky Zdena", hořce se usměje Sidonie.
"Víte, já vždy dva roky dřu jako tažný kůň, abych si pak pár dní mohla hrát na královnu. Umíte si představit, co to všechno stojí - pedikúra, manikúra, řasy, nehty, šaty, střevíce, paruka, kosmetika, depilace, korzet...".
"Umím", kývnu smutně hlavou.
"Teď bych se nelíbila ani tomu bezzubkovi z dolního lázeňského výčepu", hořce se usměje Sidonie.
"Otázka ale zůstává: Chtěly bychom se mu líbit?", hbitě odpovím, téměř současně se rozesmějeme a já se konečně opovážím nabídnout tykání.
