"Pánové, pomalu začínám balit a rozhlížím se po nebeské letence. Jediná výhoda je, že nemusím kupovat zpáteční", smutně se pousměje Leoš na pravidelné hospodské seanci. "Dej pokoj, kamaráde, ještě není tvůj čas!"
Téměř souhlasně spustili Miloš a Karel.
"Nepřemlouvejte mne, rebelové, mám to spočítané, ukazovat vám tady své rentgenové vysvědčení nemusím, ta rakovinotvorná bába mi naplivala hnus skoro do všech orgánů. Dostala mne na lopatky, taková škaredá potvora", smutně sklopí oči Leo.
"Nedej se! Vzpomínáš, kolik jsme měli krasavic, když ještě fungovala naše kapela. Přece tě nepoloží na záda stará plesnivá ochechule", rázně bouchnul do stolu Karel.
"Buhužel, jsem slabý, proto se nemohu tomuto znásilnění ubránit. Ale víte co bych chtěl vědět, než natáhnu nadobro krosky, kdo z nás tři je otec kluka krásné Hedy", zasnil se Leoš.
"Byla mladá, nádherná, skvělá zpěvačka a spala s námi se všemi, jak údernické byly socialistické časy", suše konstatoval Míla.
"Ale otcem je pouze jeden z nás", doplní ho Leoš.
"Jak to chceš udělat, Hedu jsme od jejího těhotenství neviděli, utekla a rozložila celou kapelu. Jak se jmenovala ta, co přišla po ní?", tázavě zvedne obočí Karlos.
"Bylo jich jářku, tucet, žádná však Hedu nenahradila", znovu se ujme slova Leoš.
"Prostě a jednoduše, vezmu auto a vyrazím, zjistil jsem si bydliště Hedy, ukáže nám kluka a podle jeho vzhledu, inteligence či nadání nám vše bude jasné. Pokud bude kudrnáč, je můj, pokud bude mít titul, tak je to celý Karel, skvělý advokát a jestli bude jezdit na šňůry s kapelou, pak není pochyb, že je obrovský hudební talent jako Míla", ukončuje hovor Leoš.
----------------------------------------------------------------
Stará letitá škodovka jen stěží startuje. Leoš se snaží, aby kamarádi neviděli, jak se mu třesou ruce. Sotva by dnes udržel milovanou elektrickou kytaru.
"Hele, nepojedeme raději vlakem", navrhne Miloš.
"Zapomeň, chci si ještě naposled užít dopravní prostředek, který řídím já. V rakvi se už povezu, to budou mít v rukách jiní", zvedne hlas Leoš.
"Dej už pokoj s pohřebními řečmi, nastartuj a fičíme", rezolutně nařídí Karel.
Zapalování škytne, motor se líně rozchrčí, auto se rozjede.
Rovnou okresní silnici si to frčeli dobře, až na tu nešťastnou zatáčku....
------------------------------------------------------
"Máte návštěvu, pánové", usmívá se mladá zdravotní sestřička.
Do nemocničního pokoje vchází vitální dáma v doprovodu kudrnatého muže v bílém plášti.
"Jste to ale pěkní volové", směje se sympatická paní. "Rozmlátit se v autě a nechat mému synovi na krku tři pochroumané invalidní tatíky, to je teda síla", pohladí paži svého společníka.
"Ale otec je jen jeden!", vykřikne Leoš z postele u okna.
"Tak, tak, jenom jeden, ale můj syn je doktor, hraje v kapele a má v padesáti krásné kudrnaté vlasy, vzal si z každého z vás to nejlepší, takže teď už víte, proč jsem vás už nepotřebovala a utekla od vás i z kapely", rozesměje se Heda.
"Jsem prostě váš Kamil, blázniví dědkové", směje se doktor.
"Ano - Kamil - Ka -rel, Mi-loš a L-eoš. Teď už víte všechno. I my jsme vás se synem měli čest vidět a musíme konstatovat, že to žádná sláva není, tak tedy hajdy co nejdřív domů, ať se o vás postará vaše příbuzenstvo", pohrozí prstem krásná Heda, vezme za kliku nemocničního pokoje a s velkým rámusem zavře staré rozvrzané dveře.
"To jsme ale dopadli a vidíte Hedu - stále krásná, sebevědomá a hlavně, jako vždy, samostatná. A ten její kluk, ten se nám, třem parohačům, náramně povedl, ten je!", usměje se spokojeně Leoš a zaboří svou obvázanou hlavu do polštáře, aby jeho společníci neviděli, že je z toho všeho naměkko.
