Kocour v botách a bolestivé zranění mužské chlouby

"No tohle, to je ale chlupaté nadělení", nechtěla věřit vlastním očím Elvíra, když držela v rukou svou holínku. V ní se choulilo malinké mňoukající stvoření. "Mohli aspoň zazvonit a představit mi tohoto krasavce", pomyslela si.

Elvíra totiž provozuje kočičího útulek a čistě z praktických důvodů chodí po svém rajónu v gumácích, které má vždy v pohotovsti nachystané  na zápraží svého skromného domku.

Nalezený kocourek se ukázal být pěkným živáčkem a k tomu splašeným divočákem v jednom. Hlavně však byl jedinečný, originální, každé oko jiné -  jedno modré, druhé zelené.

Vysoké, "mateřské", boty si oblíbil a začal v nich odpočívat a spávat.

"Potřeboval bych nějakou kočku do právě točeného celovečerního filmu", řve na Elvíru jedno listopadové odpoledne od plotové branky bratranec Rudolf.

"Je čím dál větší bublina, nejen fyzicky, ale také sebevědomím, co vlastně u toho filmu dělá, to nikdo neví", pomyslí si Elvíra a dosti neochotně otevírá vrzající branku.

"Dnes bych si to zvíře odvezl a zítra vrátil, nějaký peníz by přistál i v tvojí kapse, sestřenko", pokračuje a při tom z mastného papíru dojídá načatý hamburger.

"Hej, támheten neposeda, ten vypadá zajímavě", ukazuje svým oteklým prstíkem na "Kocoura v botách".

"Ano, má každé oko jiné, představ si, že jsem ho našla v botě", odpovídá Elvíra.

"Určitě ho tam hodili cikáni", pokračuje Rudolf a pusu má celou od kečupu.

"Ach jo, ty jsi se vším hotový, nesnáším takové zcestné předsudky", zaškaredí se Elvíra.

"Zastáváš se jich, protože žiješ stejně jako oni", uchechtne se Rudolf a zakucká se. Elvíra ho vší silou a s velkou radostí praští do zad: "Já se za svůj život nestydím, aspoň někdo mě má rád...".

"Možná", zamyslí se Rudolf. "Představ si, včera si Jarmila sbalila kufry a vzala roha. Nechápu to, měla všechno - luxusní hadry, dovolenky, prachy, nevděčná coura", pokračuje stále kuckající Rudolf.

"Ani se ji nedivím", pomyslí si znovu Elvíra a nahlas Rudolfovi nařídí: "Zítra do večeře ať je "Kocour v botách" zde, pokud bys byl na něho zlý, on cestu ke mně zná, vrátí se".

"Elvíro, ty ses docela pomátla, zvířata jsi povýšila nad lidi, tvůj oblíbenec má tu čest zahrát si ve filmu, co víc bys chtěla", vycení své opotřebované zuby na Elvíru Rudolf.

"Nedělej to, není čím se chlubit, potřeboval bys k zubaři", napomene ho Elvíra a Rudolf se nasupí.V uzavřené bedýnce uraženě nese kocourka do auta.

Zaparkuje před svým velikánským přepychovým rodinným domem. V kuchyni postaví bedýnku s kocourem na zem a jde si otevřít luxusní lahvinku.

Vypije polovinu láhve. Je už opilý tak, že pustí "Kocoura v botách" z klece. Ten zmateně běhá sem a tam po domě. Až se vyběhá, někde zaleze a usne.

Rudolf je stále bdělý, vrávoravým krokem chodí nahý po domě a častuje svoji bývalou družku sprostými a vulgárními výrazy. Náhle si všimne kožených kozaček, které Jarmila zapomněla v předsíni.

Popadne kozačky a chce je z pomsty vyhodit z okna, když z nich náhle vyletí chlupatá koule a svou kocouří zbraní - ostrými drápkami se bolestivě zaryje do Rudolfovy mužské chlouby......