Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kaštany v barvě rubínu

Anna stála na zápraží chalupy a pozorovala svého otce. Seděl schoulený v invalidním vozíku a rozjímal pod kdysi košatým kaštanem, stojícím v samém středu zahrady.

Dříve mohutný a krásný strom, dnes nemilosrdně napadený klíněnkou jírovcovou, jejíž nevychované, parazitující děti mají na svědomí předčasné stárnutí a následné umírání oněch vznešených dřevin.

„Jak jsou si podobní“, napadlo smutně Annu při pohledu na tátu, kdysi elánem překypujícího, aktivního muže, jehož tělesno sžíraly podobné potvory, které mají snad tisíc různých podob, ale nadřazené pojmenování stále stejné – bolestné a nejsmutnější -  rakovina.

Bylo horké léto, ve kterém se každá, byť malinkatá, vlnka větříku počítá. A v tom parném letním čase měla Anna životní úkol. Doopatrovat svého otce a splnit tím jeho poslední přání – strávit striktně vyměřené pozemské bytí v domě rodičů, v domě dětství, mládí, prvních lásek…

„Anno, Aničko, ten strom patří do nebe“, volá táta ze zahrady. „Měla bys to zařídit, nadešel  slíbený čas, musím si něco  vyzvednout, vždyť je to pod zemí už dobrých sedmdesát let…“ snaží se ze všech sil zesilovat hlas. „Slyším, tati, slyším“, odpovídá stroze. Cožpak ona, rozvedená ženská, s jedním městským dvacetiletým potomkem, který je za groš kudla a opravdickou sekyru zná jedině z počítačového monitoru, může sťat tak velký strom.  Nesmysl. Tečka.

„Tati, nech toho, prostě to nejde, smiř se s tím“, přináší mu sklenici s čerstvou vodou. „A kdybys poprosila ho…“, ukazuje starý pán k sousednímu plotu. „Ne, rozhodně ne!“, odvětí Anna přísně.

„Tak to je totálně v prdeli!“ , uleví si ironicky. „Proboha, otče, ty přece nemluvíš  sprostě!“. „No, tak není na škodu začít ….“

Anna se při pomyšlení na nového souseda, který před dvěma lety koupil sousední chalupu po milé a zdvořilé stařence Kropáčkové, jemně zachvěla.  Ten chlap – samotářský podivín se svalnatým  tělem čtyřicátníka a hlavou uvízlou v pravěku, chodil  bosý s  rozpuštěnými prošedivělými vlasy téměř za každého počasí. V žádném případě ji nehodlal pozdravit, nestála mu za jediný  pohled a když už se uvolila pozdravit jako první, dělal, že neslyší. Nezajímala ho ani jako sousedka natož jako žena. Prostě přírodní neandrtálský typ s primitivním chováním a také úchylkou – zaléváním  své zahrady kolem deváté hodiny večerní jen tak jak ho pánbůh stvořil.

A Annu sžírá, jak jí tato noční hodina hypnotizuje, jak omámená po odbití deváté stojí u okna, čeká a když se dočká, zvědavě nakukuje na ten lidský úkaz. Něco jí magneticky, až ďábelsky  přitahuje. Stydí se to pojmenovat. Ach, jak se dokáže vcítit do Babiččiny Viktorky.

„Tati, musím nakoupit, za dvě hodiny budu zpátky“, sděluje svému otci. Má na sobě slušivé puntíkované šaty a k tomu boty na podpatku. Konečně si po týdnu připadá jako ženská.

„Sluší ti to, dcero, jen jeď, co se starým dědkem…“ Za protějším  plotem se mihne postava. „Tati, jen prosím, nevymýšlej, počkej tady, pod kaštanem, snaž se trochu odpočívat…“. Hlas Anny se rozplývá v letním horku.

Už sedí za volantem, hladí ho a pevně svírá v rukou, její jediný únik -  slastný dvouhodinový odpočinek. Zajde si na kávu, koupí něco pěkného na sebe, vychutná si plnými doušky onen svůdný vlnivý pohyb na vysokých podpatcích…..

Nespěchá. Přijíždí po více než dvou hodinách.  Nehybně však zůstává sedět v autě, její překvapivý výraz zkameněl na tváři. Mohutný kaštan leží jak široký tak dlouhý na zahradě. Polonahý a bosý soused vykopává velkou jámu, jeho svaly se napínají jako pružiny. Táta něco drží v klíně  a jeho zvonivý smích se rozléhá po okolí.

„Proboha, to snad není možné, vy jste se úplně zbláznili…..“ vylétla z auta přímo astronomickou rychlostí. Bosonoh se potichu vytratil, otec s radostným  výskáním kyne na pozdrav.

Spolu otevírají zrezivělou truhličku.  V  pečlivě zabalené plachetce leží otlučený revolver,  a vedle něj ve vybledlém  hedvábném kapesníčku s vyšitými  iniciály M.K. fotografie, na níž se objímají  dva mladí lidé – tátův táta a Kropáčková Marie zamlada. Anna nechápavě zírá. „Víš, Aničko, můj otec tušil, že si pro něho přijde gestapo na něčí udání….“, prstem sjíždí  postavu usmívající se zamilované dívky na fotografii. „Táta chtěl, abychom bedničku v noci zakopali pod mladý kaštan, já měl deset a nevěděl, o co jde, ale připadal jsem si děsně důležitý, že mohu asistovat při něčem tak dramatickém“ „A nyní jsem tak šťasten, Aničko, že můj táta byl hrdina, že  nezemřel pro nic za nic, že to těm náckům natřel!“ 

„A Kropáčková?“ tiše šeptá udivená Anna. „Ach tá -  odpustil jsem jí, zhrzená a opuštěná ženská  dokáže vymyslet kdeco, aby si usnadnila své trápení. Však se sama vytrestala až dost: neprovdaná, zapomenutá, s cejchem v srdci, a s takovou výbavou  zaťukat na nebeskou bránu, dej pokoj!“

„A víš, holka, po kom máš ty krásné rubínové vlasy? Od doby, kdy otec ukryl své tajemství pod kořeny tohoto stromu, jeho plody  už nikdy nezhnědly, jejich barva zůstala rubínová – krvavá. A já, když jsem poprvé držel v náručí svou prvorozenou a viděl to rudé chmýří pokrývající malinkatou, bezbrannou hlavičku, věděl jsem, že táta na mě nezapomněl, že ten lidský uzlíček je dárek od něj.  Díky, táto, a promiň, že jsem nestačil poděkovat, však to znáš, život běží jako splašený kůň, nezastavíš ho. Jak já se už na tebe těším.. …“.

A ty, holčičko zlatá,“, náhle se otáčí směrem k Anně,“ slib mi, že nezůstaneš sama, že se pokusíš …………“

V ten horký, letní den se začalo pomalu stmívat. Přicházející vítr ze severu nabýval na intenzitě, pohrával si  s Anninými vlnitými zrzavými vlasy, lehce a s hravou drzostí nadzvedával spodní díl jejích puntíkovaných šatů. Anna stála vzpřímeně, nechala se tím větrným nezdvořákem laskat, pevně držela svého tátu za ruku a hleděla směrem k sousední chalupě. Bylo jí po dlouhé době krásně. Přímo přepychově krásně….

 

Autor: Irena Bátrlová | středa 8.7.2015 19:20 | karma článku: 12,64 | přečteno: 370x
  • Další články autora

Irena Bátrlová

Nejdelší ze všech

Milouš je ajťák každým svým pórem. Pracuje z domova - ze své garsonky, kterou opouští ve všední dny v pravé poledne. Dopřává si totiž nezdravou, v oleji vykoupanou, svačinku v jistém, nejmenovaném, fastfoodu.

9.6.2024 v 19:08 | Karma: 15,11 | Přečteno: 283x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Jsem jen stará!

Róza byla při nastupování do tramvaje odmrštěna partou alkoholově nadopovaných výrostků, jenž na poslední chvíli dopajdávali směrem k posledním tramvajovým dveřím, které jim jen tak tak nepřiskříply drzé frňáky.

23.5.2024 v 19:52 | Karma: 19,23 | Přečteno: 550x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Náročná noc

Vendelína pod přílivem rozporuplných emocionálních vln zapomněla na svůj každodenní rituál – přesně v osm večer se postavit před zrcadlo...

17.5.2024 v 15:25 | Karma: 9,65 | Přečteno: 223x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Uplakané rande

„Mohla jsem té hrozné tragédii zabránit!“, utírá si slzy látkovým kapesníkem uplakaná žena a dívá se na svého sympatického společníka sedícího u společného stolečku v útulné kavárně.

15.5.2024 v 5:52 | Karma: 9,05 | Přečteno: 347x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Naháči na voru

SMS zpráva, která dorazila, má velmi strohé znění: „Podmínka: partnerský vztah, ať vylepšování není jen pro individuála. Definitivně se loučí s Vendelínou Vendelína (ano, máme stejné jméno) + přidaná ikonka vysmátého smajlíka“.

13.5.2024 v 5:52 | Karma: 11,24 | Přečteno: 427x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Začíná mírová konference o Ukrajině, Harrisová oznámila další finanční pomoc

15. června 2024  8:47,  aktualizováno  14:52

Sledujeme online Zástupci desítek zemí světa se v sobotu sešli v luxusním resortu nad Lucernským jezerem ve...

Prezident Pellegrini nastoupil do úřadu. Složil slib před národem

15. června 2024,  aktualizováno  14:44

Vítěz dubnových prezidentských voleb na Slovensku Peter Pellegrini se ujal úřadu.Krátce po...

Lidé si v Lidicích pietní vzpomínkou připomněli 82. výročí vyhlazení obce

15. června 2024  11:55,  aktualizováno  14:30

Lidé si v sobotu v Lidicích pietní vzpomínkou připomněli 82. výročí vyhlazení obce nacisty. Program...

Budeme se snažit být vidět, řekl Bartoš po volebním debaklu Pirátů

15. června 2024  14:30

Piráti budou muset dojednat a představit změny, které povedou ke změnám struktury ve vedení...

Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia

Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...

  • Počet článků 262
  • Celková karma 12,26
  • Průměrná čtenost 585x
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Seznam rubrik