Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ferdinand

Stěhování skončilo, den placeného volna také. Žádné defilé se nekonalo a já se musím vrátit zpět do úřednického kumštu prošpikovaného managementem a byznysem v moderním PC outfitu.

Pracuji v jednom nejmenovaném úřadě, na odboru kultury.  A jelikož můj nový byt se nachází v jiném, od původního bydliště asi 10 kilometrovém vzdáleném městečku, musím dojíždět hromadnou dopravou. Je to pro mě novinka, která se nestala  překážkou. V autobuse pozoruji okolní lidi a chystám mysl do údernického pracovního nasazení.

Moje práce je stereotypní, vyplňuji tabulky, píši projekty, počítám……..

Mým vedoucím je obtloustlý inženýr Ferdinand Žlábek, hodně přes padesát, dva podbradky, mastná přehazovačka, prostě typ, který za vrchol své výstřednosti považuje několik zlatých prstenů s blýskavými masivními kameny, které se mu za desetiletí jeho žití  pořádně zavrtaly  do oteklých  prstů.

Po příchodu do práce dostávám povel, udělat si zastávku v jeho pracovně. Dělám to velmi nerada, vím, že můj pracovní den bude mít smutný začátek.

Inženýr Žlábek sedí za stolem, těžké břicho mu visí přes stehna, tlustými prstíky poklepává na stůl a snaží se tvářit příjemně. Bohužel to neumí, jeho obličej se pitvoří v cynické grimase: „Ahoj, Vilmo, jak ti dopadlo stěhování?“ „Díky za optání, Ferdo, jsem ráda, že to mám za sebou", odpovídám stroze. „Cccccc, Vilmo, prosím, neříkej mi Ferdo“, mne si skráně, aby vypadal důležitě.  „Nejsem Ferda Mravenec, já ti také neříkám Vilíku – jak v tom dětském večerníku "O včelce Máji a Vilíkovi“, jeho tlusté ruce udělají malou stříšku, o které si opře čelo. „Mám císařské jméno, které si zaslouží úctu, Vilmo, úctu“ , zdůrazňuje a okamžitě navazuje,  „no tak tohle pokáráníčko bychom měli za sebou, přejděme nyní k věci, projekt ohledně dílek mladých umělců jsi nenapsala špatně, ale musel jsem tam dost podstatné věci doplnit, poslal jsem ti to mailem, mám teď mnoho práce, proto tudíž nepředávám v tištěné podobě“. „Ale ten projekt byl hotový, Ferdinande“, špitnu, „a mimochodem jméno Vilík je mužské“ , odvažuji se dodat šeptem. „Hotový ale neúplný, to je rozdíl, však si to běž přečíst, jak říkám mám hromadu práce, měj se zatím, Vilmo.“

Usedám ke svému počítači – málem mě zavalí hromada formulářů. Ferda záhy opouští svůj kabinet, v ruce nachystané cigárko, jeho kuřpauza má jako vždy nekonečný časový rozměr. Já na rozdíl od jeho důležitosti si dovolím skočit na WC až na konci pracovní doby, neboť se celý čas peru s nahromaděnou administrativou. Po několika hodinách intenzivní kontroly desítky tiskopisů, rozklikávám daný projekt a zjišťuji, že ho Ferda obohatil o jediné poděkování generálnímu. Vzteky šílím. Nenávidím ho! Patří do skupiny ambiciózních nicneumělů  bez talentu, schopností a nulového kouzla osobnosti.

Bohužel v daný den mám tu čest spatřit ho ještě jednou. Při svém odchodu z práce mi pokládá mastnou pracku na rameno, přičemž prstenem zavadí o pletenou halenku a tímto svým neohrabaným manévrem způsobí blůze újmu ve tvaru velkého oka. Otřepu se a vykřiknu: „Pozor!“ Rozchechtá se a skrz cigaretami zdevastované zuby procedí: „Volal generál, projekt je schválený, oslaví se to na výjezdním setkání tento pátek, bude i raut - hurá“. Nikotinový  pach mi dopadá na zátylek, rozkašlu se: „Se mnou nepočítej, na zasedání zásadně nejezdím“. „No, jasně, jako vždy“, odpoví s grotestními mimickými záchvěvy v obličeji.

„Tak někdy příště“, otáčí se zády, konečně je na odchodu. Nelze si nevšimnout ošoupané látky jeho kalhot v oblasti hýždí. Tahle část inženýrského těla je vždy  stoprocentně zaneprázdněna, pomyslím si a mám chuť vystrčit jednu z mých dolních končetin, kopnout a pořádně prokrvit tyhle dvě nechutně překrmené půlky.

Herdek, žasnu nad sebou, neboť ještě nedávno, bych takové myšlenky považovala za krajně neslušné, stáhla bych se totiž do ulity a při pomyšlení na výkop do šéfovy zadnice, bych se hanbou osypala vyrážkou od shora až dolů.

 

 

Autor: Irena Bátrlová | pondělí 25.5.2020 8:30 | karma článku: 14,74 | přečteno: 452x
  • Další články autora

Irena Bátrlová

Jsem jen stará!

Róza byla při nastupování do tramvaje odmrštěna partou alkoholově nadopovaných výrostků, jenž na poslední chvíli dopajdávali směrem k posledním tramvajovým dveřím, které jim jen tak tak nepřiskříply drzé frňáky.

23.5.2024 v 19:52 | Karma: 18,80 | Přečteno: 530x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Náročná noc

Vendelína pod přílivem rozporuplných emocionálních vln zapomněla na svůj každodenní rituál – přesně v osm večer se postavit před zrcadlo...

17.5.2024 v 15:25 | Karma: 9,64 | Přečteno: 220x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Uplakané rande

„Mohla jsem té hrozné tragédii zabránit!“, utírá si slzy látkovým kapesníkem uplakaná žena a dívá se na svého sympatického společníka sedícího u společného stolečku v útulné kavárně.

15.5.2024 v 5:52 | Karma: 9,05 | Přečteno: 344x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Naháči na voru

SMS zpráva, která dorazila, má velmi strohé znění: „Podmínka: partnerský vztah, ať vylepšování není jen pro individuála. Definitivně se loučí s Vendelínou Vendelína (ano, máme stejné jméno) + přidaná ikonka vysmátého smajlíka“.

13.5.2024 v 5:52 | Karma: 11,24 | Přečteno: 427x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Okulárovy červené kosočtverce

„Dovolil jsem si navrhnout tabulku zefektivnění uklízečských prací, vytvořil jsem ji v Excelu“, cpe tabulkový tiskopis hned na druhý pracovní den Holubici pod nos, nový kolega, jenž dostal přezdívku Okulár.

10.5.2024 v 5:52 | Karma: 10,23 | Přečteno: 281x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“

1. června 2024  20:18

Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...

Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu

1. června 2024  20:09

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...

Psa, který připomínal kostru, nalezli u chatky. Případů týrání zvířat přibývá

1. června 2024

Premium Počet brutálních případů týrání zvířat roste. Lidé z útulků říkají, že tak hrozné zacházení nikdy v...

Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne

1. června 2024

Premium Na Kubě, jak známo, hezky svítí sluníčko, často tam prší, takže tam dobře rostou rostliny, tedy i...

  • Počet článků 261
  • Celková karma 13,05
  • Průměrná čtenost 586x
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Seznam rubrik