Exhibicionistka

"Baf, dědo, něco pro tebe!", vybafla na mě mladá slečna v baloňáku, který vzápětí otevřela dokořán. Byla pod ním úplně nahá. Nechápavě jsem zvednul hlavu, která si právě vychutnávala cigaretu a uviděl obrysy ženského těla.

Nevzal jsem si totiž brýle, neboť jsem doslova utekl z jedné ze série přednášek "Jak nenaletět podvodným živlům", jenž v našem domově důchodců  uspořádal a finančně hradil místní městský úřad. Dostal jsem chuť na cigárko a navíc bylo léto v plném proudu a mě nebavilo se potit v místnosti plné staršího lidu.

"Je mi líto, z vašeho představení nemám bohužel nic, jak sama vidíte, jsem bez brýlí", konstatoval jsem zklamaně.

"Tak jsem opětovně, víte kde. Mám děsnou smůlu, vždycky narazím na nějakého mimoně, včera na údajného režiséra, od kterého jsme vystřelila narychlo takto oděná, protože ráno přišla jeho manželka z noční a na chodbě jsem slyšela, jak volá: "Vstávej fasádníku, ta omítka na zdejším divadle nepočká", - po cestě do parku jsem se na žal trochu nabumbala....", přisedla si ke mně již způsobně zahalená v kabátě.

"Já jsem také utekl z užitečné přednášky, varovali nás před podvodníky", dodal jsem.

"Nebojte, já nejsem podvodnice, ale nešťastnice, všechno na co sáhnu, se nedaří, podělaný život", zaláteřila a poprosila o cigaretu.

Nabídl jsem a galantně připálil. Pak jsem se opatrně zeptat: "A smím se optat, co se nepodařilo?".

"Můj sen je být herečkou, jenže například přijdu na konkurz, tam takoví dědci jako vy, čumí na mě, kroutí hlavou a jedinou větu, kterou slyším je: My se vám ozveme. Čekám, čekám. A prd"

"Na rozdíl ode mě, vy si můžete dovolit čekat", dodám.

"Jasně, kecy na útěchu, díky", pokývala hlavou.

"Víte co, měl bych pro vás roli", učiním nabídnu.

"Celá se na ni třepu, to bude určitě najaká pakárna", koukne na mě a z pusy elegantně vypustí cigaretový dým.

"Přijďte za mnou na návštěvu do domova důchodců, vemte si na sebe něco šmrncovního, ať ostatní dědkové čučí".

"Začíná to docela dobře a dál?", vyzývavě zakoulí očima.

"No dál už nic, žádné vzrůšo, jen popovídání si", sklopím oči.

"Jasně, staroba, ach jo, to mě mrzí, takže pokecáníčko s ostatními staroušky", přikyvuje a vzápětí doplňuje: "A kápne z tohoto divadýlka něco i pro herečku?"

"Na kafe a na cigárko by to mělo hodit, na alkohol už ale ne, důchody jsou malé".

"Tak domluveno šéfe", podává mi ruku a vrávoravým krokem mizí úzkou cestičkou v parku.

-----------------------------------------------

"Před týdnem jste z přednášky zmizel, pane Pondělíčku, dnes vydržte až do konce", promlouvá mi do duše paní ředitelka.

"Budu se snažit, paní ředitelko", potichu odpovím.

Přednáška je v plném proudu, když někdo klepe na pootevřené francouzské okno přednáškového sálu a nahlas zařve:"Strejdo, jsi tam, venku je hrozný hic, zajdeme na koupák!".

Všichni přítomní se dívají směrem k oknu, za kterým stojí krásná slečna ve dvojdílných plavkách.

Vstanu a s radostí jí zamávám: "Jasně, hodím na sebe plavky a jdeme, vedro je k zalknutí".

Neznámá slečna si sice popletla návštěvní den, ale slovo dodržela.

Kráčel jsem pyšně sálem jako král  a všichni mužští přítomní  se závistí sledovali mou krásnou návštěvnici.

Za zády jsme sice slyšel slova nejvyšší : "Holubník mi z toho dělat nebudete, pane Pondělíčku, o tom vašem chování si ještě pohovoříme......"

Já však hrdě pokračoval dál, svou hereckou premiéru si nikým ani ničím nehodlám pokazit.