Dvakrát deset minut

"Udělej si patnáct minut a promluv do duše tomu problémovému týpku, ty jediný s ním pohneš, však ti také říkají "tatíčku" a navíc máte úplně stejné oči", prosí Zdeňka velitel vězeňské služby.

"Tak už i vy šéfe, co furt všichni máte s těma očima, kolik lidí na světě má takovou barvu", zhurta odvětí Zdeněk a zalije si horkou vodou mletou kávu na dně hrnku.

"Já znám jen tu slavnou americkou herečku, už myslím nežije, hrála kdysi faraonku a všude psali, že díky fialovým očím měla postel plnou mladých kamzíků", zašklebí se zvesela šéf.

"Jasně, Elizabeth Taylor. A vy věříte, že se někdo dostane do milostné extáze jenom díky očím. V tom případě velké varování po modrooké poběhlice - nevysedávejte na břehu rybníka, pod vodou číhá  jeden mlsný velitel".

"Prrrrrr, to by stačilo, nezapomínejte, kdo je váš nadřízený, dopijte kávu a za deset minut, ať jste v klubové místnosti", pohrozí velitel a rychle za sebou zavírá dveře.

"Copak jsem nějaký vychovatel? Jsem jen obyčejný bachař, který to má už za pár, stříhám metr a přesně za 215 pracovních dnů se na vás všechny s plným nasazením vyseru", zařve Zdeněk a usrkne doušek horké kávy.

------------------------------------------------------------------------

"O čem budeme žvanit, mravokárče...... píp,píp,píp,píp", přežvykuje Roger při vstupu do klubové místnosti.

"Neumíš pozdravit!", zvýší hlas Zdeněk sedící za kulatým stolem.

"Píp,píp,píp", odvětí Roger.

"Umíš mluvit i jinak než vulgárně", stoupá rozzuřenost Zdeňkovi do žil.

"Neumím, neučili mne to, vyjebaný tatíčku", agresivně se rozřehtá Roger.

"Je ti pětadvacet, několikrát trestaný, nepoučitelný, nezvládatelný, alkoholik, narkoman..... Co rodiče?", snaží se udržet klidný tón Zdeněk.

"Máma to zabalila a utekla do nebe, když mi bylo deset. A táta? Rozkopal bych mu ty jeho koule, to bylo jediné, na co se zmohl. Budeme tu rozebírat takové sračky jako je můj fotr, kterého jsem naštěstí nikdy neviděl. Jebu na to píp,píp,píp....".

"Nemá to cenu, jsi nepoučitelný nevychovanec, vše je marné, marné a marné", zkroušeně položí ruce do klína Zdeněk.

"Nikdo se tě neprosil, tatíku, píp,píp,píp", Roger ukáže na Zdeňka neslušné gesto.

"Víš co, padej a počítej s trestem", kroutí hlavou rozzuřený Zdeněk.

Rozhovor trval sotva deset minut. Zdeněk si oddychnul, když se za Rogerem zavřely dveře. Vždy, v takových případech je rád, že nemá děti....

-------------------------------------------------------------

Je teplá červencová noc a Zdeněk dostal při plnění vojenské služby vycházku. Mne si ruce, v centru, jinak ospalého slovenského městečka, se koná diskotéka. Užije si ji, na své jedinečné oči vždy nějakou sbalí a s ní pak .....

V sále je holek spousta. Uprostřed tančí taková mladá romská divoška, vlasy má do půl pasu, nádherná figura. Všichni po ní mlsně pošilhávají. Zdeněk už má jasno, po kom vyjede, s kým se dnes vyspí.

Namlouvání netrvá dlouho, po páté písničce a po několikáté cole s rumem je jeho. Naštěstí je teplý večer, který je azylem pro všechny sexuchtivé.

Milostný akt trval sotva deset minut.

---------------------------------------------------

Za dva měsíce má Zdeněk návštěvu, sedmnáctiletá Erika mu tvrdí, že je s ním těhotná. Byl nejdříve zaskočen, poté si však vzpomněl, že se nejeden vojín chlubil, že mu Erika také dala. Dívčinu odkázal, ať se s otcovstvím obrátí na jiného samce....

Malý Roger rostl jako z vody, ve dvou letech se jeho oči zbarvily do fialova a Erika už měla docela jasno. Zdeňka však odvál civilní vítr daleko do Čech.

----------------------------------------------------

Zdeněk se vrací po nezdařeném rozhovoru ke své nedopité kávě. Vylévá ten nechutný studený lógr do umyvadla a při tom si pořádně odplivne: "Píp,píp,píp, být ten Roger můj syn, tak ho zabiju, takový hajzlík."

Pak si utře do ručníku bradu, podívá se do zrcadla a sám k sobě vlídně promluví: "Kdybych já měl syna, to by byla panečku jiná káva" a zálibně se na sebe usměje.