Tihle dva staří pardálové se znali již od základní školy. Nejdřív se Čestmír a jeho chlapecká parta drze Bohouškovi posmívali za jeho poněkud roztřepanou tělesnou schránku a stydlivý postoj ke všemu dění kolem, zvláště k dívkám.
Nejapný posměch se však jednoho dne zčistajasna změnil, což se stalo na školním výletě ve třetí třídě, jenž se odehrával na místním koupališti. Bohumil se začal topit, Čestmír plaval náhodně velmi blízko a tak se stalo, že právě on hrábnul rukou pod sebe a vyhrábl nešťasné tělo nejmenšího ze spolužáků nad vodní hladinu.
Od té doby ustala šikana Bohouška. Čestmír začal držet nad ním ochrannou ruku a Bohoušek to "vyhřívání se na Čestmírově výsluní" všemožně oplácel. Byl vděčný největšímu třídnímu silákovi za záchranu života a možná se i do něho tajně zamiloval....
Stejný učňák, stejná vojna, stejné pracoviště....
Až na jednu docela významnou věc, Čestmír byl proutník a střídal děvčata jako na běžícím páse. Bohoušek jen němě přihlížel. Když Čestmír způsobil jedné slečně těhotenství a narodil se malý Kája, začal Bouše v rodině vypomáhat, jak se dalo, stal se hlídací babičkou a dědou v jednom.
Partnerce Hance se ta celá situace začala zajídat. Když přišla na třetí Čestmírovu nevěru, definitivně s malým Karlem "vzala kramle".
Čestmír se po rozvodu nastěhoval do bytu k Bohouškovi a užíval si života plnými doušky. Bohouš se vzorně staral o společnou domácnost a všechny praktické věci kolem. A tak to fungovalo desetiletí.
Když se oba pánové dostali do důchodu a jejich věk se přehoupl přes sedmdesátku, Čestmíra zbavila jedna nejmenovaná nemoc sexuálních schopností, přenesli svou orientaci výhradně na dobré jídlo a pití.
Štědrý den trávili společnou kanastou, štamprličkami, rychlým pokrmem z bistra a jedním dárkem pro každého, který Ježíšek ukryl pod střídmě nazdobenou smrkovou větvičku
Letos to nemělo být jinak.
Bohouškovi se však 23.prosince udělalo velmi zle, Čestmír poznal, že tentokrát sám jeho "tonutí" nevyřeší. Vytočil rychlou záchrannou službu.
Ráno na Štědrý den zavolal Bohouškovi do nemocnice, mobil vyzváněl naprázdno. Obrátil se proto telefonicky na JIP oddělení, kde mu bylo řečeno, že stav kamaráda je vážný, že nemůže komunikovat.
Čestmír si po této nešťastné zprávě otevřel láhev tradiční sedmdesátileté slivovice. Celý den si naléval jednu štamprličku za druhou, až kolem večera zjistil, že je půllitrová láhev prázdná. Spát se mu nechtělo. Otevřel si další láhev a nalil část jejího obsahu do plaskočky a dlouze uvažoval, že by se mohl zúčastnit půnoční mše v nejbližším kostele, do kterého chodil pravidelně Bohoušek. On nikoliv - ale dnes by udělal výjimku, pomodlil by se za uzdravení nemocného a věrného přítele.
Vrávoravým krokem se začal připravovat.
Náhle někdo klepe na dveře. Čestmír jde otevřít a údivem málem upadne, za dveřmi stojí Bouše. "To je překvapení, viď?", usmívá se šťastně parťák oděný v pyžamu, županu a bačkorách. "Čestmíre, já jim utekl, oni mě už v nemocnici nepotřebují!", radostně vypráví kamarádovi.
"Tak pojď dál, Bobo", zve ho stále překvapený Čestmír. "Ne, ty pojdˇ ven, je tam teplo, nemusíš se ani oblékat, venku na tebe čeká můj dárek".
Čestmír tedy na sebe rychle hodí rybářskou vestičku s kapsou na plaskaňku, do které opatrně vloží alkoholový mok a vyráží ven.
Na dvorku na ně mává ženská postava, mladá žena tmavé pleti - černoška, s nejdelšíma nohama na světě. Má průhledné mini šaty, pod nimiž jde vidět téměř vše.
"Dárek pro tebe", pošeptá Čestmírovi do ucha Bohoušek.
"Kamaráde, díky, ty jsi věděl, po čem celý život toužím, na to se musíme připít", směje se Čestmír a nabízí kamarádovi doušek......
----------------------------------------------------------
Nástup na ranní směnu pro vrchní sestru Jonášovou je po Štědrém dnu hodně náročný. Je 25.prosince a v ten den se střídají ty, co mají již odrostlé děti.
Dnes je hlášeno jedno úmrtí, kolem půlnoci vydechl naposled jistý pan Bohumil L. - 78 let.
Jen několik kilometrů dál od krajské nemocnice vynáší stará paní Slámová smetí. Je brzy ráno, ona již nemůže spát. Na lavičce vidí souseda Čestmíra Pánka, který sedí v divné póze. Přichází blíže.
"Pro pana krále, jak jste to oblečený, zatracený Alzheimer, vždyť je pod nulou", rozhořčené křičí přiblížujíc se ke starému sousedovi, který se již nehýbe.
Je Boží hod, krátce po šesté hodině ranní a právě začíná sněžit.................
