Výprask před tabulí – Zn. Smluvně!

Džungle před tabulí dosáhla takového stupně rozjívenosti, že si toho všiml i ministr školství. Nezvedená zvířena převlečená za žáky řve, nadává, šikanuje a odmítá vypracovávat domácí kompozice. Jak umravnit nevychovanou sběř v lavicích, když tělesné tresty zakázal Franz Josef I. a po něm i  Džamila Stehlíková? Za mocnářství se učitelé rekrutovali z řad vojenských vysloužilců a kázeňský pořádek ve školních škamnách připomínal vojenský tábor. Osobně si myslím, že rákoskou přesně dané mantinely mladý člověk potřebuje. Mysleli si to i J. A. Komenský a tatíček Masaryk. Demokratická doba ale žádá inovativní přístup na základě smlouvy mezi učiteli a rodiči a nábožensky, politicky i rasově korektní alternativy tělesných trestů.

Prvním stupněm nechť je zjevná šikana flinků. Na všechny nezvedence v naší škole platila matikářka a chemikář. Vtrhli do třídy, rozdali papíry a začali vyvolávat k tabuli. Žactvo zapomnělo na rejdy a oblil jej studený pot. Ne že by šlo o něco tak přízemního jako jsou známky na vysvědčení. Jak ale můžu sbalit Petra C. s nádhernýma modrýma očima, udělají-li ze mě přede všemi blbé tele neznalé krácení zlomků? Co je mi platná minisukně o ploše pánského pásku, když se před mnou vyvoleným borcem provalí, že nemám šajna o reakcích kyseliny a zásady? A co teprve naše franštinářka! Ta dáma učila už za první republiky a její zkoušení z gramatických jevů silně připomínalo profesora Šedu ze Študákovy duše. Stojíc před tabulí a marně si vybavujíc pluskvaperfektum slovesa connaître, vyslechla jsem si peprné komentáře stran své mizerné intelektuální výbavy, která v kombinaci s naprosto otřesnou sukní (o ploše pánského pásku) způsobí, že o mě žádný spolužák ani neškrtne. Významným pohledem přitom sjížděla Petra C., jež červenal a marně hledal v paměti alespoň překlad slovesa connaître. Pokud nejste asociál, jedna taková koupel ve vlastní šťávě za půl roku vás bohatě namotivuje k studijnímu úsilí. Mě tedy rozhodně – ten slovesný tvar je j´avais connu – kdybych bývala znala, nestála bych tu jako kráva a Petr C. by mě byl pozval na rande.

Co s případy, kdy veřejné vystavení osobní blbosti na pranýř nepomáhá? Fyzický výprask před tabulí může fungovat u menších dětí. U větších spolehlivě zabere ztráta prestiže v pubertálně hierarchické společnosti. Čili sáhnout na prachy a trávení volného času. S příchodem kapitalismu do českých domácností se měsíční kapesné některých žáků vyšplhalo výše než je půlroční příjem jejich učitelů. V takovém případě bych se neobávala zavést jednotný sazebník finančních postihů. Za rušení při hodině 200 Kč. Za používání mobilu 500 Kč. Za lítání po chodbě 100 Kč. Za blbý kecy 500 Kč. Zabavené peníze půjdou na fond rozvoje školy a hříšník má prd a ne nový conversky. Aby se někteří žáci za své pěstované prohřešky nestali donátory nového vybavení tří nabušených počítačových učeben a bazénu olympijských rozměrů, bude třeba k pokutám zavést bodový systém. Za lítání po chodbě a rušení při hodině mínus 1 bod. Za používání mobilu a blbý kecy mínus 2 body. Při ztrátě všech dvanácti bodů postih v podobě veřejně a školně prospěšných prací. Místo kouření za školou oblékne provinilec oranžovou vestu a půjde sekat trávník, sbírat vajgly, mýt tělocvičnu nebo vysazovat tulipány. Třídní grand je tím okamžitě degradován pod úroveň šprtů a obecních socek. Lehčí případy mohou ředitelem uložené trestné hodiny odpracovat v přilehlém útulku pro opuštěná zvířata nebo předčítáním v domovech důchodců a v léčebnách dlouhodobě nemocných dětí. A pozor – vzhledem k tomu, že za nevychovanost dětí mohou rodiče, nastoupí k plnění téhož úkolu a vyzbrojeni toutéž oranžovou vestou také papínek nebo maminka. Jeho postavení ředitele banky a její gelem prodloužené nehty budou fyzickou prací jistě motivovány k pádnější výchově nezvedeného miláčka.   

A když rodiče odmítnou všechny alternativní tresty? Ústava naší republiky zaručuje právo jedince na vzdělání, ovšem nedefinuje jaké. Dlouhodobé odpírače kázně radím vyloučit z obecných škol a pro ostudu poslat do škol speciálních. Jsou přece určeny pro děti s poruchami chování a do těch nevychovatelnost rozhodně patří. Vyloučení ze školy by mělo znamenat nutnost za vzděláním dojíždět nebo si připlatit na škole soukromé, znamenalo by ztrátu kamarádů a ranní vstávání na dlouhé cestě do školy. A pokud by to snad chtěl rodič žehlit finančním sponzorským darem škole, měl by být potrestán za ohrožení mravní výchovy mládeže. Korupce je totiž nemravná. Žijeme v právním státě, kde má každý občan svoje povinnosti. Úkolem vzdělávacích ústavů by mělo být s tímto faktem žáky co nejdříve seznámit.