Letecký deníky 4 – Lítá pilot wokolo, nekoukej se na něho (6:47 - 7:42)

Začít si dělat pilotní průkaz v době, kdy se světové letectví potácí v největší krizi od doby, co Jára Cimrman havaroval se svým kamenným letadlem v Jámách, je ryzí rozkoš. I když na wokruhu lítá víc pr..lí než vrabčáků.  

Už třikrát jsem při vzletu vedeném směrem k nejbližšímu křoví řekla slovo kurw@, a to ještě nebylo šest večer. Snažím se zůstat slušná holka, takže v případě vyššího emočního vypětí přecházím do své rodné ostravštiny, která má přece jen pro expresivní výrazy výrazně posunutý limit. Slova, která bych se bála použít i v žižkovské páté cenové, totiž znamenají v mém rodném městě pouze mazlivou rodinnou přezdívku. Taktéž můj instruktor by mohl překrásnými výrazy s „k..wap.c@nosorožec“ v čele směle dláždit Masarykovo náměstí. Takže teď obcházíme letadlo při předletové prohlídce a vystačíme si díky tomu při popisu možných závad a problémů jen s několika technickými termíny. Nemožnost vzletět nastane, pokud se kryt motoru „bude j.b.t takhle“, „tohle bude rozj...ný“, případně „wocaď něco bude ch..át, ale koukni pod éro už v hangáru a pořádně šáhni sem“. Pomalu obcházím letadlo, zkoumám pevné uchycení vrtule a celistvost náběžných hran, stav pneumatik, pevnost křídel a funkci křidélek a směrovek, očichávám ho pro případ úniku provozních kapalin (už po čichu rozeznám unikající benzín od chladící kapaliny) a potichu si zpívám písničku „Chodí pilot wokolo, nekouká se pod éro, něco mu tam šplouchne, do země to bouchne.“

Úkony před startem. Zacvaklý pásy - jo, zavřený dveře - jo, první klapky nahoře - JO, rádio - JO, teploty kapalin - OK, QNH – JO, volnost řízení – AU, to bylo moje koleno, motorová zkouška – VRUUUUUM, bordel v letadle – setrvalý stav. Hlášení, SIERRA-TŘI-NULA na vyčkávací dráhy Delta, připraven k odletu dráha NULA-ŠEST a budou to okruhy. Esíčko, ať vidíš, jestli nepřistává někdo hluchej, slepej nebo bez rádia a jedem. „A drž tam tu pravou, pravá noha, PRAVOUWOE!“ Letadlo jde nahoru, tentokrát zase v o kousek přímějším kurzu než posledně. Krátké spokojené CHA ze strany instruktora, já si utřu zpocenou dlaň do kalhot. „No vidiš! Tak jdem na ty wokruhy, jak ses tak bála!“

Hukot na letištním wokruhu připomíná ten starý fór o rabínovi a koze. To takhle přijde Kohn k rabínovi celej ustaranej a prej „Rebeleben, mám v bytě čtyři děti, ženu, tchýni, to se nedá vydržet. Poraď mi něco!“ Moudrý rabín se zamyslí a praví „Pořiď si kozu.“ Za týden přiběhne Kohn za rabínem celej vyřízenej, prý „Rebeleben, ale tohle už teda vážně nejde! Děti křičí, žena křičí, koza děsně smrdí a tchýně to všechno komentuje!“. A moudrý rabín se zamyslí a praví: „No tak dej tu kozu pryč.“ A za další týden dává Kohn peněžitý dar synagoze, protože rabín je moudrý a doma už mají bez té kozy všichni spoustu místa. S leteckými úkony na okruhu letiště je to stejný - instruktor dělá v prvním wokruhu všechno a s každým dalším kolečkem okolo letiště, s každým dalším přistáním a startem žákovi postupně předává úkony jeden za druhým, až jednoho dne dokáže přistát i s kozou na křídle. Teda možná.

Letištní wokruh je přesně definovaná trasa v přesně určené výšce vedoucí okolo letiště. Létá se podle větru buď doleva, nebo doprava, má čtyři zatáčky, zhruba oválný tvar a jeho absolvování trvá podle výkonu letadla na našem LKPM pět až deset minut. Slouží buď k zařazení letadla přilétajícího odjinud do letištního frmolu tak, aby se mohlo v klidu zorientovat a podle pořadí přistát, nebo k zadření posloupnosti úkonů nutných pro bezpečný vzlet a přistání pod pilotovu kůži. Zdálo by se, že v tom druhém případě po něm pilot znuděně krouží jak křeček v kolečku, ale ve skutečnosti je v každé vteřině okruhu o zábavu postaráno. Takže, realita:

Vzlet, stoupáme sto metrů nad letiště. Shoď klapky, motor, co makal naplno, dej na 80% výkonu. Zatáčka doleva, PLOCHÁWOE, nejsme akrobati! Tak, a stoupej až na 800 m n.m., pak stáhni motor na 4000 otáček. Z rádia se ozve zachrčení pronesené pravděpodobně v čisté klingonštině: „KCHKCHPCHKCH, Z JIHU DO VAŠEHOCHKCHKCHKCH ŤAPŤAPHUÍÍÍ“. No schválně, Baruškowoe, co říkal? „Že vstupuje z jihu do našeho ATZ?,“ zkusím štěstí, protože jiný význam sdělení krom přímého útoku na naši planetu mě nenapadá. „Ani ho...o, to je támhleten Pilatus, co přilítá z východu. A neřadí se do třetí zatáčky, ale do první. Vždycky věř sobě. Lidi dělaj blbosti. I instruktor, i inspektor. Věř svým očím, ty tě zacháněj,“ dí instruktor a otevře nám nealko pivo. Napít se nestihnu, točím druhou zatáčku a do toho hlásí další dvě letadla vzlet, přistání a zpětné pojíždění po RWY. Možná se u stanoviště paragánů rozbil automat a vydává pivo zdarma, tak si všichni přijeli zalítat. „Neleť nad ty koně, támhle je taková modrá střecha, tak jenom k ní. Tak, druhá zatáčka, no wostrou teď můžeš. A teď mezi ty dva rybníky a na horizontu vidíš dva komíny, tak spíš na ten levej. Koukni na Brdy, ať z toho něco máš.“ Hlášení polohy po větru, ať všichni ví, kde na okruhu teď jsme. SIEERA-TŘI-NULA-POVĚTRULEVÉHONULAŠEST. Úkony v poloze po větru. Pásy a dveře – ještě drží. Vyvážení letadla – nemá těžký čumák ani wocas. Bordel v letadle – setrvalý stav. Rádio – plynná klingonština. „KCHKCHPCH, POVETRULEVÉHODVAČTYRYOPRAVANULAŠEST.“ Mám ho v zádech, je rychlej! „Klid! To je jeho problém, udělá si kolečko nad Brdama,“ povídá guru. „Třetí zatáčku toč nad tamtím lesem, neleť nad domy, jo? Bydlí tam jeden stěžovatel, pořád na nás nadává, tak ať nám to tu nezavřou. Točim, točim, za tu výkluzovou zatáčku si hned jednu vraž. PLÁC. No vidiš! A miř na ten komín tamhle. Koukni se, jestli nějaký Klingon neletí na finále před náma a nezapomněl se hlásit. Nikdo? Tak točíme čtvrtou zatáčku. Neutrál. Koukni na pytlík, odkud fouká? Zpomal si to. První klapky. Druhý. A do osy dráhy, rovnej si to.“ Letadlo zpomalí, teď to vypadá jako v počítačové hře. RWY se přibližuje, sérií více či méně intuitivních pohybů kniplu a pedálů směruju stroj na betonový pás. SIERRA-TŘI-NULA-FINÁLE-NULA-ŠEST-PRAVÁ-TOUCH-AND-GO. Dotyk koleček se zemí, položení příďáku, krátké úlevné uf. A znovu start. „Plnej plyn, jedem, jedem, a PRAVOU!“

Po pátém okruhu si instruktor začne libovat, že takhle k večeru konečně všichni vypadli domů a my máme vzduch volnej na práci. Osobně si myslím, že vylidnění způsobil můj velice osobitý styl vzletů a přistání, jež v některých momentech silně připomíná teroristický útok. K ohrožení na životech naštěstí díky pravidelným zásahům instruktora nedochází, ale pohled na kymácející se letadlo, jež po sérii krkolomných vyrovnání dopadá na střed RWY jen díky kombinaci náhody a boží milosti, není zrovna posilující. Nicméně s každým dalším okruhem získávám víc a víc na jistotě. Vypadá to nadějně. Zkouším podojit letištní automat o jedno nealko pivo a k mému překvapení mi ho dává zdarma. Možná tu kozu ani nebudu potřebovat.    

LKPM, 20.8. 2020