Nový dress code pro nákupní centra v ČR

Gentleman znalý světa si do opery bere smokink, na golf tričko s krokodýlem otočeným na tu správnou stranu a na sobotní nákup do chrámu rozežranosti a mamonu předražené hilfigerky a mokasíny bez fuseklí. Vymykáte-li se ovšem trochu z davu, buďte připraveni na to, že vás bdělá ochranka eskortuje z nákupní uličky rovnou do přilehlého kontejneru.

Mého kamaráda vyvedli z nákupního centra v Pardubicích (http://pardubice.idnes.cz/prisel-bos-a-v-sukni-afi-palace-dks-/pardubice-zpravy.aspx?c=A140717_2082751_pardubice-zpravy_mt). Je pravdou, že coby typ protiproudního exota brázdí náš svět obut jen do plosek vlastních nohou a oděn do slušivé sukně. Pro formu zde dodávám, že se nejedná o mini poplatnou postpubertálním slečnám, jež by při předklonu majitele/-lky mohla sloužit coby atlas cesty až k dvanácterníku a jež kolejdoucím mužům může přivodit žalovatelnou formu hypertenze, ale o bytelnou napodobeninu skotského kiltu o slušivé délce ke kolenům, kterou by schválila i moje ultrakonzervativní babička. V době, kdy pražské ulice brázdí kolekce cizinců navlečených v roztodivných úpravách národních krojů, se mi do hlavy loudí otázka, zda bychom je též neměli perzekvovat za odění neodpovídající kulturním standardům naší země a místo prohlídek našich (nákupních) katedrál je nevyhostit z města na skládku komunálního odpadu?  

Jen včera jsem při schůzce s mým otcem na Hlavním nádraží v Praze potkala jednoho Sikha v klasickém turbanu a tunice, jež na dálku působila jako sukně. Průzkumu, zda pod ní nosí dostatečně čisté prádlo, jsem se i coby právoplatná obyvatelka města Prahy vyžadující dodržování kulturních standardů raději vzdala. Dále jsem potkala postarší ortodoxní židovský pár s jarmulkou, pejzy a čepičkou na hlavě, ve které muselo být na našem sluníčku děsné horko. Možná by nějaká instituce měla provést studii, zda pohled na jejich prapodivnou zahalenost včetně použití silonek v pětatřiceti stupních nad nulou nepůsobí kolejdoucím obyvatelům města infarkt myokardu z náhlého pocitu přehřátí. Čím dál častěji také potkávám v pražských ulicích ženy, jejichž zahalené hlavy a obličeje mi připomínají středověkého loupežníka a nutí mě se od nich bázlivě odvracet v očekávání, že ze záhybů svých hábitů vytáhnou bambitku, aby ze mě vymáčkly nejkratší cestu k místní mešitě. Ruské turistky zabíjejí můj středoevropským prostorem zjemnělý čich tvrdou ranou štědře použitého Chanelu, u krásných sárí kolemjdoucích Indek mě zase děsí pomyšlení, jaké morální újmy by se mi dostalo, kdyby jeden jejich cíp zavadil o vyčnívající hřebík a ony by se po dvou krocích ocitly uprostřed náměstí zcela nahé. 

Navrhuji proto sjednotit oděv v našem kulturním prostoru a to včetně cizinců a dalších prapodivných exotů. Ženský oděv se bude skládat z pouzdrové sukně nebo kalhot ke kolenům a dostatečně zahalující blůzy, mužský oděv nechť je genderově spravedlivě tvořen košilí a  kalhotami či suknicí zahalující ochlupená lýtka. Oblečení nechť je stoprocentně zhotoveno v EU a na krku nechť visí každému jedinci křížek či krucifix libovolné velikosti a zdobení jako kulturní odkaz našeho náboženského prostoru. Obě pohlaví nechť jsou prostovlasá a oholená, aby bylo možno sledovat jejich biometrická data a případné napojení na teroristické buňky.    

Počítám najisto s tím, že až se o víkendu přijedu podívat s foťákem do obchodního centra v Pardubicích, uvidím jen krásné příslušníky vyšší střední vrstvy, přednostně árijského typu, jež ve vymydleném oblečení značek, jež se zde prodávají,  korzují uličkami zabráni v tichém kultivovaném hovoru. Pokud tam uvidím někoho, kdo bude jen vzdáleně urážet moje evropské standardy vnímání upravenosti včetně všudypřítomných cizinců, bezdomovců, obligátních letně nemytých vágusů českého původu a hlavně KAPSÁŘŮ, budu požadovat jejich okamžité vyvedení mimo klimatizované prostory. Nebude-li mi vyhověno, doporučím Tomášovi Zahálkovi, aby se s žalobou o diskriminaci svého skotského životního stylu obrátil na úřady Evropského společenství.