O mé poslední cestě vlakem

Musím Vám popsat mojí poslední cestu vlakem, neb to byl zážitek z kategorie strašných a doufám, že už se nebude nikdy opakovat. Opět jsem si udělal obrázek o tom, jak to v naší společnosti chodí a jak je na nás pohlíženo, taky o tom, jak jsou u nás kvalitní služby, inu čtěte sami.

 Na nádraží jsem si koupil lístek do Slaného a s kufříčkem v ruce jsem se vydal na peron, odkud měl vlak zanedlouho vyjet. Kabát mi neustále předával přes ruku, pořád jsem se musel ohýbat, ještě že je teplo, nemusel jsem ho mít na sobě.

Nehledal jsem dlouho, viděl jsem ho na první pohled. Krásný, moderní vlak, musel to být on. Taky aby ne, devadesát korun za jeden lístek, kdo to kdy viděl? Taková palba.. alespoň že ten vlak je moderní. Obcházel jsem ho kolem dokola, nemohl jsem se vynadívat, no jo, kdysi jsem jezdíval do Černošic takový starým oprýskaným vlakem, ale lístek stál zase jenom dvanáct korun. Pendolíno, čtu na kartičce, umístěné na boku vlaku.

No nic, nastoupil jsem a uvelebil jsem se do pohodlné sedačky. Netrvalo dlouho a vlak se trhaně rozjel, lidí už celkem hodně, tak už se mi ten vlak nezdál tak pohodlný, jako když byl poloprázdný, zato však jel celkem svižně, akorát na druhou stranu, než jsem chtěl jet původně já. Asi objížďka, řekl jsem si, protože jsem si po cestě na nádraží všiml, že opodál staví nový most, či co.

Vlak jel asi 45 minut, ale na dráhu, která by vedla mým směrem nenajel, pořád si to hnal úplně na druhý konec od Prahy. Už jsem si nemyslel, že je to objížďka, začal jsem být přesvědčený o tom, že strojvedoucí si prostě popletl kolej a nevšiml si toho.

Měl by ho někdo upozornit, říkal jsem si, zbytečně si najede takových kilometrů. Netrvalo dlouho a na druhém konci vagonu se objevil chlápek ve slušivé uniformě, který kontroloval lístky, na první pohled RASISTA. Byl jsem připravený na to nejhorší. Mám slušné oblečení, říkal jsem si, snad mi dá pokoj. Nedal. Po chvíli přišel ke mně a požádal mne o lístek. Nutno říct, že mně už tak zdvořile neoslovil a vůbec se na mně tak nějak rasisticky koukal. Dal jsem mu lístek, za který jsem zaplatil nehoráznou sumu peněz u pokladny na nádraží, celých devadesát korun. Chvíli ne mně koukal a potom se mne zeptal, jestli si z něj nedělám srandu. Pravda, taky se mi zdál ten lístek předražený, tak jsem začal nahlas spílat pokladní na nádraží, že mne okradla, použil jsem dokonce termín svině zlodějská.

Rasistický průvodčí po mně najednou začal žádat lístek někam do Ostravy, navíc s příplatkem za první třídu či co, dalším příplatkem za tento druh vlaku. Koukal jsem na něj jako zjara a darmo mu vysvětloval, že jedu do Slaného, že jenom čekám, až se vlak vrátí na správnou trať, protože strojvůdce je lempl, který si popletl koleje. Začal po mne chtít peníze. Už ani nevím za co všechno, ale nakonec po mně chtěl asi 1500,- Kč i nějakou pokutou, nebo co. Když vytasil takovou cifru, šly na mne mdloby, svině zlodějská, rasistická. Když už hádka trvala asi půl hodiny a koukalo se na nás celé osazenstvo vagonu, kapituloval jsem. Dal jsem mu všechny peníze co jsem měl u sebe, což dělalo asi tisíc korun a do zástavy jsem mu dal třicet pět vajíček co jsem vezl v kufříku domů, a šalinkartu. Vzal jsem si od něj adresu, s tím že mu zbytek peněz určitě pošlu. Na druhou stranu jsem mu stihl ukrást píšťalu, co měl na krku, tak to zas taková škoda nebyla, později na něj poštvu Motejla.

Takových peněz za to, že si strojvedoucí popletl kolej, to svět neviděl. Při nejbližší příležitosti jsem si to s ním chtěl vysvětlit. Příležitost jsem dostal asi po dalších čtyřech hodinách, to vlak zastavil dalším nádraží. Pořádně vytočený, unavený a bez peněz, které jsem dohromady utratil za dva lístky jsem se vydal na začátek vlaku, kde jsem doufal že najdu strojvedoucího, kterému pod tíhnou mnou zaplacených peněz nezbude nic jiného, než mne odvézt tam, kam jsem si původně koupil lístek, tedy do Slaného. Našel jsem člověka co kouřil před kabinou. Začal jsem mu vysvětlovat co se mi stalo a jak mne strašně okradli, trval jsem na tom, aby mne odvezli zpět tam, kam jsem vlastně chtěl. Začal mi tvrdit, že vlak pomalu řídí jenom automaty a že to nemůže otočit, že musí dojet na konec trasy a že zpět jede vlak asi za deset hodin, akorát že si budu muset koupit další lístek.

Z toho už se mi udělalo špatně, další lístek? Neměl jsem peníze, hned jsem to chlápkovi říkal, doufal jsem, že změní názor. Nezměnil... otočil se, nastoupil do vlaku a vlak se zanedlouho rozjel. Zůstal jsem stát na peroně. Okradený, bez peněz, bez lístku, bez vajíček. Zbyl mi jen kufřík a kabát přes ruce.

Vydal jsem se na stopa. Ještě na nádraží jsem vypadal jako slušný člověk, po několika kilometrech chůze po krajnici s kufříkem v ruce jsem vypadal jako bezdomovec. Nikdo mi nechtěl zastavit, ani nevím jestli za to mohl fakt, že jeli moc rychle, nebo moje špinavé oblečení, které se zašpinilo vlastně hned, jakmile začalo pršet a každé auto na mne chrstlo vlnu špinavé vody.

Po několika hodinách mi zastavil bílý žigulík, jedoucí směrem na Prahu. Vecpal jsem se mezi čtyři ženské a dvě děti, sedící na zadních sedačkách, na klíně přenosnou televizi. Sice mne co chvíli očuchával pes, aby mi později usnul s čumákem na klíně, díky čemuž jsem byl špinavý už i pod kabátem, ale jel jsem. Po třech dnech jsem dorazil domů, posledních třicet kilometrů jsem musel dojít pěšky, protože i když přestalo pršet, nechtěl mi nikdo z rasistických řidičů zastavit.

Po této zkušenosti a třech týdnech léčení chřipky říkám, UŽ NIKDY NEPOJEDU NIKAM VLAKEM!!!

PS: (Pokud jste se ve fiktivním příběhu poznali, jde o podobnost čistě náhodnou)