Jak přežít dietu: Za "naloženinu" Vládi Kroupy bych zaplatil litr dýško!

Žádný tuňák se nekonal, bo jsem si spletl dny. Místo tuňáka byl nízkotučný jogurt s otrubami. Už ani nenadávám, celá rodina už ví, že nízkotučný jogurt je hnus. Vědí to i sousedky, pošťák, řidič svozu popelnic a toulající se psi. 

Ráno uvažuju nad tím, jestli nemám cukrovku a hypoglykemii. Nemůžu se vůbec probudit, natož říct souvislou větu. Ovšem chytrý google a doktor mi vše vysvětlil. Mění se metabolismus, únava a bolesti hlavy jsou průvodní jev. O bolestech hlavy jsem ještě nemluvil. A ano, bolí hlava. Jak bych si sakra dal řízek s brkaší! Už tak hluboko jsem klesl. Je prý potřeba vydržet několik týdnů a potom to bude ok. Několik týdnů? Jsou blázni nebo co? Po třech dnech mám pocit, že chcípnu, a oni napíšou, že je potřeba přežít několik následujících týdnů? Bych je chtěl vidět, tyhle poradce.

Vejce ke svačině jsem tentokrát znovu vynechal. Nemůžu vajíčka ani vidět. Do dvaceti let jsem je vůbec nejedl a věděl jsem, proč to dělám.

Naštěstí mám dost práce a den utíká, Kristýna je navíc doma, bo má prázdniny, takže nemůžu ani nahlas nadávat. Být rodičem má ale i své výhody. („Miláčku, běž vyhodit ten obal od jogurtu. Je nechutnej.“) K obědu kuřecí maso na grilu, okurka, jogurt a kukuřičný chleba. Už raději mlčím a jím. Lence posílám fotku, aby viděla, jak trpím. Bohužel mi odpověděla, že jídlo vypadá super. Můj tlak vylétl na 180/120.

Volá mechanik, za opravu auta si řekl patnáct tisíc. Obvykle bych se alespoň trošku vytočil, ale tentokrát to se mnou ani nehnulo. Kdyby mi k tomu nabídl naloženinu Vládi Kroupy, dám mu ještě litr dýško. Můj stav se dá popsat jako nekončící absťák po sacharidech. Ano, čtete správně. I já už začal studovat, co jsou kalorie, džauly a sacharidy. Připadám si jako modelka s obrovskejma kozama a zadkem velikosti parníku. Ještě chvíli a začnu si měřit stehna. Ještě že mám tuk jenom na pupku.

Večer můj „oblíbený“ jogurt a k tomu hromada šunky. Kuřecí šunky. Kdo sakra kdy jedl kuřecí šunku? Šunka má vonět vepřovým a solí, lákat!

Jako jo, šestnáct kilo dám, ale bude to peklo teda. Vlastně už je. Nesnáším rýžový chleba. Fajn je, že už mám doma auto. Vyměnil bych ho ale za kachnu s knedlíkem.

Autor: Patrik Banga | čtvrtek 18.7.2019 8:37 | karma článku: 22,18 | přečteno: 806x
  • Další články autora

Patrik Banga

Jak jsem se stal coviďákem

16.3.2021 v 14:40 | Karma: 39,60