Ráno už jsem věděl, co mě čeká, takže jsem ani tolik nenadával, že kafe nechutná jako kafe, ale jako kafe s čímsi, co vzdáleně připomíná mléko. Asi zkusím turka, vrátím se ke staré žižkovské klasice.
Co je ale podstatnější, je fakt, že ráno jsem měl pocit, že nemám absolutně žádnou energii ani na probuzení, natož na cokoliv dalšího.
První zrada přišla hned při omeletě. Jak já se na ni těšil. Tři čtyři vejce, slanina, cibule... mňam, natěšený jsem byl jako na oběd s Michaelem Jacksonem. Vydrbali se mnou. Teda Lenka vydrbala. Žádná cibule, natož slanina. NIC! Jen vejce s nízkotučným mlékem. Jíst se to nedalo, ani když jsem si tu slaninu představil. Celý ráno v pytli, s nechutí a pocitem, že jsem se měl na celou dietu z vysoka vykašlat.
Vaječný bílek jako svačinku jsem tentokrát vynechal a dal si až „oběd“. Jako kuřecí plátek na grilu zní fajn, pokud jsou k němu americké brambory a hromada kečupu, pivko a plátek citronu. Měl jsem to maso a plátek. K tomu nízkotučný jogurt a kukuřičný „chleba“. Odpolední svačinka v podobě další porce „chleba“ už byla rutinní, jedl jsem ten plast jako zkušený dietář. Zapíjel neslazeným čajem. Říkal jsem už, jak nesnáším neslazený čaj? Je to hnusný, chutná to jak fernet bez alkoholu. Ten (s alkoholem) člověk taky musí vypít rychle, aby se ožral a bylo mu jedno, že to nechutná. Dal bych si malinovýho birella. Jak já ho miluju!
Ze zoufalství jsem si koupil redukci z USB-C na USB a HDMI a hodinu se kochal pohledem na PC režim androidu. Jestli budu mít podobně depresivní nálady celou dobu, koupím si asi rovnou nového iphona. Vařím další čaj, další konvici toho skutečně hnusného nápoje. Ani limetka nepomáhá. I když nepiju, nalil bych s chutí do čaje placku rumu, aby se dal pít.
Večer už absolutně bez energie, jak tělo nemá žádné stimulanty, jako by nebylo funkční. Plahočil jsem se po bytě a vzdal myšlenku na večerní procházku po městě. (Jasný, spálit další kalorie. Čím dřív zhubnu, tím dřív se nažeru.) K večeři dva kousíčky telecího masa, přesolený tuňák a můj milovaný „plastový chleba“. Ty kukuřičný plátky tak prostě vypadají, jako bych jedl bakelit. Trabant s tuňákem.
Potupně jsem usnul v deset hodin, dál jsem už fungovat prostě nemohl. Chuť na cokoliv (co mě nahodí) mě pronásledovala tak, že jsem únavou padl a spal jako dudek. A to jsem měl na ráno předepsaný tuňákový salát (čti: plechovka tuňáka a kukuřice z plechovky).
PS: Tohle je jen začátek, příštích pár dní se dozvíte, jak to pokračuje! (jasně, já taky)
