Dávám si Vás do roviny s Vandasem…

Napsala mi neznámá, internetová ženština ve chvíli, kdy jsem pojmenoval problémy v Novém Boru tak, jak si myslím, že by se měly jmenovat od začátku. Nazval jsem totiž pachatele trestné činnosti tak, jak je nazývám v soukromí - degeši.

K tomuto názoru mne dovedl rozhovor s jistým panem T., který na další z řady rvaček v Novém Boru reagoval po svém a po vzoru dalších uvědomělých cigánů s mozkem zastaveným kdesi po roce 1989 začal vykřikovat, že za všechno může starosta a město, protože dávají málo peněz na Romy. V ten moment mi břinklo, protože jsem si uvědomil, kolik práce jiných cigánů a uvědomělých gádžů pošlapal tím, že plácne podobnou hovadinu, která se v jistých kruzích romských elit stala opravdovým folklorem. Diskriminace, rasismus… prostě kouzelná slovíčka. A protože jsou někteří pubescenti diskriminovaní, tak holt občas dají někomu na držku, nebo v jiném případě se starší pomocí rozsekají někomu hlavu mačetou.

To přesně si totiž pomyslí gádžo, který podobný rozhovor čte a když se nad tím čtenář (cigán) zamyslí, tak mu musí dát za pravdu. Moc to nechápu, je tak složité si prostě přiznat, že ve svých kruzích máme holt téměř všude nějakého degeša, který páchá trestnou činnost, se kterým se vezeme všichni?

Doba je těžká. Média pořádají na cigánskou kriminalitu hony a některá se tím přímo živí. Pokud se nenajde aktuální téma, nejlépe nějaké napadení v přesile, je potřeba vyhrabat něco starého. Tak se vytahují staré kauzy, dá se jim nový kabátek a hyjééé jdeme na ně. Cigán aby se propadal do země, nebo chodil kanálama. Nemá totiž napsané na tváři nic, co by říkalo „nechte mne bejt, já nejsem degeš“.

Rasimus se skloňuje ve všech pádech. Každá rvačka je komentována diskutéry, kteří nechápou jak je možné, že ten „parchant cigán, co dal tři rány gádžovi, nedostane stejný trest, který dostali hovada, co podpálili barák s Natálkou?“ To je ostatně odraz nálady ve společnosti. Schválně, co si tak představíte pod pojmem cigán? Zkusím to sám… dávky, kriminalita, děti, řev a špína. Tohle je názor drtivé většiny gádžů na cigány.

Nikdo se totiž nepoučil ani z výzkumů veřejného mínění. Ty totiž říkají, že 86 celých něco procent gádžů vedle sebe cigány nechce. A to je tak vysoké číslo, že bychom se už sakra měli zamyslet nad tím, že je něco špatně. U gádžů, ale i u cigánů a podle mne u těch především.

Čím ty gádže vlastně tak strašně štveme? A kolik z dotazovaných gádžů odpovídalo na základě praxe a vlastního názoru, kolik z nich odpovídalo na základě mediální masírky ze všech světových stran?

Jeden příklad za všechny. V bytě mám okna do třech stran domu. Pracovnu mám žel na straně do silnice, kdy jediný čas, kdy se dá v klidu pracovat je v noci, nejezdí auta a utichne ruch ulice. Noční čas často využívám pro psaní nebo tu práci, u které se musím maximálně soustředit. Je to pár dnů co se nám přímo naproti do domu nastěhovala cigánská rodina. První den celkem klid, jen jsem se na okně smál, až jsem málem vypadl, když jsem viděl, jak si děti zkrátili cestu kolem baráku a do bytu lezou oknem v přízemí. Večer mulačák jako prase. Zpěv, diskotéka, ty samé malé děti skákaly z okna a zase do něj lezly, za všeobecného řevu. No nic… asi oslava, říkal jsem si. Ráno ticho po pěšině. Zavřená okna, děti nikde… diskotéka utichla.

Večer další zábava, totožná situace. Půl druhé ráno, disko, děti, okna, řev jako prase. Už mi to tak vtipné nepřišlo, ač jsem vzpomínal, jak jsme vyrostli my. Třetí den klid a v noci taky, vydělal jsem nějaký prachy. Čtvrtý den repete, beze srandy. Přes zavřená okna jsem slyšel všechny cigánský cajdáky, který znám. Ráno oteklý oči, termín degeš se stal nejužívanějším termínem dne. Na oknech mi přibyly závěsy, snad to bude o něco lepší. Volám sousedovi od nich z baráku a prosím ho, aby odpojil elektřinu.

A takhle může vznikat nálada ve společnosti. Cigán nemusí krást, aby dělal zle. No a potom stačí málo. Dvě, tři rodiny na sídlišti, dvacet nevyspaných sousedů a sdružení, kde jejich předseda zakřičí, že všechno je diskriminace. A není potřeba ani bitek, ani krádeží. Lidé jdou na město a stěžují si, město neudělá nic, vlastně totiž nic udělat nemůže. Městská přijede, dá dvě, tři pokuty za rušení nočního klidu a po čtvrté tam už ani nejede. Nenechá se sjet od hysterický cigánky a přinést jen vyplněné K.Očko. No a potom rozbuška, dvě tři zprávy na Nově a hyjé, procenta jsou na světě. Z gádža je rasista, jdeme do Evropy.

Vždycky platí, že vidět jsou jen ti nejhorší. Ti bezproblémoví vidět nejsou. O svých českých sousedech taky nevím nic, kdyby ale dělali bordel, budu o nich byť nedobrovolně vědět všechno. Cigánská normální společnost díky tomu zapadá do stejné roviny, jako ta degešská. Říká se tomu házení do jednoho pytle.

Vracím se k tomu, co říkám pořád. Za degeša všechno odneser normální cigán.

Každá trestná činnost je totiž automaticky házená na cigány. Je to poznat v diskusích pod zpravodajskými články. Objeví se článek o tom, že někdo vykradl poštu… pod tím je, že to byl cigán. Večerka, rvačka, znásilnění… pod tím je, že to byl zcela jistě cigán. Výsledkem toho je, že pod článkem o ukradených milionech gádžem politikem je 50 příspěvků, ale pod ukradnutou stovkou cigánem je 1500 příspěvků. Měla by se tedy zveřejňovat etnicita pachatelé trestné činnosti. Klára mi jistě odpustí, ale tady nejde o rasismus, tady už jde o holé přežití. Mám totiž dojem, že zveřejnění etnicity by paradoxně cigánům spíše pomohlo, než uškodilo. Zjistilo by se, že to s trestnou činností není až tak horké, jak to vypadá.

Teďka je cigán vždycky vinen. Jako v případě rvačky v pražském metru. Nova zveřejnila video, popsala brutální útok cigánského hromotluka, jak zmlátí nebohého gádža, protože chrání svoje čórkařky. Já viděl video celé, nezkrácené… a viděl jsem gádža, jak napadl cigánku, kterou později bránil cigán. Dají si pěstí, spadnou na zem a cigán drží gádža co nejdál od těla, protože gádžo se ho snaží kopnout. Cigán ho pustí, odchází do metra, konec rvačky. Brutalita nikde. Ale je vinen, protože nálada ve společnosti a mediální masírka ho odsoudily do role cigánského hromotluka, který měří 162 centimetrů.

Stejně jako dvě cigánky v reportáži Richarda Samka, které nedostaly práci jen proto, že majitelka už na vlně nesnášenlivosti vyhrála nejméně pět závodů na surfu.

Všechno to jde ruku v ruce s tím, co jsem psal na začátku. Ten „hromotluk“ to odnesl za ty ostatní, za degeše. Gádžo už nebude dělat rozdíly, prostě to je cigán a basta. Pomáháme tomu sami, sami si zatloukáme hřebíček do rakve.

Řešení je v nedohlednu. Gádžové píší studie a všechno hází na cigánskou kulturu. Jejich sdružení řeší „cigánský problém“ za miliony z kapes daňových poplatníků. Cigáni čerpají další miliony v mnoha dalších sdruženích, kde se snaží působit na cigánská děcka, nebo hledat práci těm cigánům, kteří jí nemají. Do toho Agentura a desítky dalších subjektů, za kterými jsou alespoň vidět nějaké výsledky. Zmocněnkyní pro lidská práva je jmenována po Kocábovi (který alespoň v soukromí umí říct všechno na plná ústa) krásná Monika Šimůnková, která ač se snaží, také nemá šanci na situaci něco měnit. Je to totiž úřednice a při vší úctě k ní o problému moc neví.

Stát krčí rameny. Cigáni stále nemají práci, stát jim práci dát nemůže. Může ale řešit všechno to, co jsem napsal. Děláš v noci bordel v bytě? Otravuješ sousedy diskotékami? Jednou varování, po druhé malá pokuta, po třetí velká pokuta. Nemáš peníze? Fajn. Pokud děláš, exekuce. Pokud neděláš, taky exekuce, tvůj problém, nemáš dělat bordel. Neplatíš nájem? Ven. Tvůj problém. Neděláš, ale nehledáš práci? Smůla, nic nedostaneš. Nedal ti podnikatel práci, protože jsi cigán? Pokuta pár set tisíc, on si to příště rozmyslí. A takhle bych mohl pokračovat do nekonečna… a pokud někdo bude tvrdit, že to je diskriminace, může tak leda držet ústa, nebo skočit do zdi. Tohle je totiž normální život, současná tržní realita.

PS:

Termín gádžo, který hojně používám, nemá s rasismem nebo urážkou nic společného. Je to normální, v romštině běžně užívané označení kohokoliv, kdo není cigánského původu.  Já se nestydím za to, že jsem cigán, nestyďte se být gádži. Češi jsme totiž všichni.

napsáno pro Reflex