Zsuzsa Koncz

Zpěvačka Zsuzsa Koncz, nebo chcete-li po maďarsku Koncz Zsuzsa, narozená 7. března 1946 v Pély, třiapůltisícové obci ležící nějakých 100 kilometrů východně od Budapešti v župě Heves,

patří k nejvýraznějším postavám maďarské poprockové scény.

Začátky

Dráhu zpěvačky začala Zsuzsa Koncz v roce 1962, kdy se spolu se svojí kolegyní ze studií zúčastnila televizní soutěže Ki mit tud? (Kdo co umí?). Následovala léta ve studentských klubech a počátky se skupinou Omega. V roce 1966 nahrála svůj první singl Rohan az idő (Čas letí). Důležitý milník v její kariéře znamenal rok 1967, kdy vytvořila hlavní ženskou roli ve filmu Ezek a fiatalok (Toto jsou mladí lidé). Ve filmu kromě Omegy účinkovala ještě kapela Illés, která v kariéře Zsuzsy sehrála klíčovou úlohu. Z filmu vzešly úspěšné písně Ez az a ház (To je ten dům) (jediná nahrávka s Omegou), Miszter Alkohol (Mr. Alkohol) nebo Szőke Anni baladája (Balada o blondýnce Anni) a také deska s filmovým soundtrackem, která je dnes považovaná za první maďarské rockové album.

O něco později nahrála Zsuzsa Koncz svůj plnohodnotný albový debut Volt egyszer egy lány (Byla jednou dívka, 1969). S touto deskou se naplno rozvíjí spolupráce se skupinou Illés, i když se na albu tentokrát podílely i další kapely (mezi jinými i jedna z maďarských beatových legend Metró a také Tolcvay Trió, jedno z mnoha uskupení kolem László Tolcsvaye). Album obsahuje nádhernou titulní melodii, která snese srovnání se soudobou angloamerickou populární produkcí. Z mnoha dalších se dodnes na koncertech objevují Színes ceruzák (Barevné tužky) nebo Rohan az idő, lehce vybroušená a vyzrálejší předělávka nedávného singlu. Rockově a zdravě naštvaně zní Nem hiszek neked már (Už ti nevěřím), kterážto nálada koresponduje s rolí ženy, která opouští vztah a má k tomu sakra dobrý důvod.

Příští album Szerelem (Láska, 1970) znamenalo už definitivně výhradní spolupráci se skupinou Illés. Úvodní píseň Valaki kell, hogy szeressen (Někdo mě musí milovat) sice připomíná spíš maďarskou lidovku, ale nakonec - proč ne? Celé album je ostatně trochu více laděno do folku, i když se najdou i rockovější čísla - Miért hagytuk, hogy így legyen (Proč jsme to tak nechali být) si Zsuzsa vypůjčila z původního repertoáru Illés. Velkolepým finále je Éjféli esküvő (Půlnoční svatba).

Květinka

Do role dvorního textaře se čím dál tím víc dostával János Bródy, kytarista Illés a člověk prosazující názor, že původní maďarský rock lze zpívat právě maďarsky. Mezi řádky svých textů ukrýval poselství, která unikala i cenzuře.

Vrcholem období se skupinou Illés, a dost možná i vrcholem celé kariéry Zsuzsy Koncz, je album Kis virág (Malá květina, 1971), dodnes rekordně úspěšné co do čísel o prodeji. Obsahuje asi největší hit Valahol egy lány (Kdesi jedna dívka), příběh o dívce, která raději obětuje život, než by se stala ženou starého krále. Na desce jsou další zásadní písně, často čerpající z pohádkových motivů: Micimackó (Medvídek Pú) nebo Kis herceg (Malý princ). Skupina Illés věnovala jako titulní píseň svůj hit z roku 1968. Z písní nepohádkových rád připomenu Egy csöpp kis ész (Malá kapka rozumu) s nefalšovanou rokenrolovou náladou. Na tomto albu se také poprvé objevily kraťoučké skladbičky, které se na nějakou dobu staly poznávacím znamením společných desek.

Další alba nastoupený trend přinejmenším potvrdila. Texty začaly být z pohledu tehdejší vlády problematické. Desku Élünk és meghalunk (Žijeme a umíráme, 1972) otvírala píseň Vándorének (Tulákův zpěv) - kdosi nám ústy zpěvačky sděluje, že chce sice zůstat, ale nechce žít jako dosud. Spolu s propracovanou téměř artrockovou náladou musela tato narážka na emigraci přinejmenším provokovat.

Zákaz a pád

Následující deska Jelbeszéd (Znaková řeč, 1973) přináší písně rockově úderné, jako například hned úvodní Ki mondta (Kdo řekl), i písně baladické, mezi nimi zhudebněnou báseň Atilly Józsefa Kertész leszek (Budu zahradníkem) nebo Ha én rózsa volnék (Kdybych byla růží). Bródy se svými texty poprvé narazil, lehká alegorie druhé jmenované písně stačila k zákazu desky. Ta se stala poslední spoluprací se skupinou Illés, která shodou okolností zanikla právě v této době. Důvodem bylo její londýnské interview během britského turné, kdy si skupina neodpustila kritiku maďarské vlády. Následoval roční zákaz činnosti, což však de facto znamenalo její nucený konec. Na jejích troskách postavil János Bródy skupinu Fonográf, která vyměnila rock za nevinnější country a bezprostředně po zákazu posledního alba pomohla Zsuzse nahrát desku Gyerekjátékok (Dětské hračky, 1974), ale kvalitě ani úspěchu předešlých alb se ani nepřiblížili. O mnoho lepší nebyla ani deska Ne vágj ki minden fát! (Neporaž všechny stromy, 1975), ze které kromě titulní písně přežila snad jen Zöld szemem kék (Moje zelené oči jsou modré), pohrávající si v refrénu s tématem "zrcadlo, zrcadlo, pověz mi..."

Nový rozlet

Kariéra Zsuzsy Koncz se pomalu rozjížděla ze stadia, kdy měla na každé desce tak jednu nebo dvě slušné písně. V té době složila hold šedesátým létům písní 1964 z alba nazvaného jednoduše X. (1977), ale skutečný vzestup začal až o pár let později. Prvními přísliby byly desky Valahol (Někde, 1979) a Menetrend (Jízdní řád, 1981).

V březnu 1981 se sešel Fonográf s bývalými členy skupiny Illés, a i když se oficiálně nejednalo o znovuspojení skupiny, obecenstvo mohlo po letech její jméno znovu vyvolávat. Skupina se bohužel nepředvedla v nejoslnivější pěvecké formě, a tak se nejlepší částí koncertu stalo krátké vystoupení Zsuzsy Koncz, která zazpívala písně Valahol egy lány a Kertész leszek. V roce 1983 mohlo díky lehkému uvolnění politických poměrů v Maďarsku vyjít znovu album Jelbeszéd. V témže roce vyšla na singlu novinka Kárpáthyék lánya (Dcera Karpatských), která se na příběhu emigrantky docela otevřeně vyjádřila k událostem v Maďarsku roku 1956. Píseň obsahuje popis života v Americe a na závěr je vyslovena víra, že jednou se do Maďarska bude moci vrátit. Pravda je, že skladba nemá kdovíjak silnou melodii, ale Bródyho text byl v tomhle případě prostě přednější. Do této doby se také datuje konec skupiny Fonográf.

Příští album muselo být nutně politicky průchodné, a tak vyšel Újhold (Nový Měsíc, 1985) - deska sice s nenápadným obalem a snad i stejně nenápadnými písněmi, ale hudebně velmi povedená. Definitivní potvrzení vzestupu znamená album Fordul a világ (Svět se otáčí, 1988), poslední před pádem komunismu. Titulem je lehce pozměněný název písně Ha fordul a világ (Když se svět otáčí). Zsuzsa Koncz se také, i když ve velmi malé míře, začíná objevovat jako občasná spoluautorka svých písní. Nahrávání desky zastihlo všechny účinkující ve vrcholné formě. Texty hovoří o svobodě, lásce a potřebě změny. K modernímu zvuku se přidaly silné melodie, vyrovnanost celého materiálu je obrovská a vyzvednout nejkvalitnější písně je skoro nemožné. Pomalu se hroutící režim však už nemá sílu zasáhnout, a tak je albu dopřán fenomenální úspěch.

Devadesátá léta

Následující deska Illúzió nélkül (Bez iluze, 1991) nebyla možná ani tak podařená, ani tak slavná jako její předchůdkyně, přesto obsahuje i ona pár dobrých písní. K těm nejznámějším patří někdejší hit Fonográfu Jöjj, kedvesem (Pojď, milý), pro náladu alba ale rozhodně není typická. Ta se pohybuje v oblasti určitého rozčarování po převratu, kterým si prošla více či méně každá postkomunistická země.

Výborné živé album Jubileumi koncert (Jubilejní koncert), zhruba hodinový sestřih záznamu koncertu konaného 3. října 1992 u příležitosti 30 let účinkování Zsuzsy Koncz na hudební scéně, bylo vydáno bohužel jen na CD. Vycházejí však i další alba studiová. Nejdříve je to Ne veszítsd el a fejed (Neztrácej hlavu, 1993), které už podle názvu tvoří protiklad k předešlé náladě bez iluzí, a především výborné Ég és föld között (Mezi nebem a zemí, 1997), oceněné platinovou deskou. O rok později si Zsuzsa Koncz přizvala ke spolupráci snad všechny významné postavy maďarské beatové i mladší rockové generace, se kterými se během své kariéry profesionálně setkala. Vznikla tak nádherně uvolněná deska Csodálatos világ - Duettek (Báječný svět - Duety, 1998). Radost chtěla udělat asi především sobě a svým přátelům, jenže deska je čirou náhodou výborná.

Konec tisíciletí byl i příležitostí k ohlédnutí, a tak vyšlo album největších hitů Miért hagytuk, hogy így legyen (Proč jsme to tak nechali být, 1999). Nejednalo se o klasické bestofko, neboť všechny písně byly nově nahrané. Album sice obsahuje pěkný novinkový singl Szóljon a dal (Ať píseň zní), ale zbytek se setkal spíš s rozpačitými kritickými ohlasy, které desku při vší úctě označovaly za nepovedenou a vlastně zbytečnou. Faktem je, že nové nahrávky byly sotva odleskem původních verzí starých hitů, a tak záměr nahrát je znovu se současnou kapelou příliš dobře nevyšel.

Současnost

V posledních letech se Zsuzsa Koncz věnuje ještě více nahrávkám, které označuje jako verslemez, tedy desky básní. Jedná se o zhudebněné básně maďarských klasiků. Z této nálady vyčnívá Ki nevet a végén (Kdo se směje naposled, 2002), které lze označit jednak za běžnou písňovou tvorbu, a jednak za velice zdařilé.

Až poměrně nedávno vyšlo konečně také několik DVD: nejprve klipový výběr Dalok - Találomra (2006), na kterém však několik zásadních klipů chybí a jsou nahrazené živými nahrávkami písní - sice možná zajímavými, ale hodícími se spíše pro DVD jiného druhu. Rozpaky budí i zvuková stránka disku, který tak působí dojmem čehosi spíchnutého hodně horkou jehlou. O rok později vyšlo DVD Budapest Sportaréna 2006 se záznamem koncertu z 2. prosince 2006 a bonusem navíc: portrétem natočeným maďarskou televizí Duna TV, který obsahuje nejen několik záběrů z filmu Ezek a fiatalok - ostatně část dokumentu vznikla v místech natáčení filmu, ale také unikátní záznam vystoupení Zsuzsy v soutěži Ki mit tud?. Pozornému divákovi neunikne během koncertu v obecenstvu někdejší prezident Árpád Göncz.

Zajímavý je koncertní film Ki nevet a végén, který mezi písněmi nahranými v budapešťském divadle Erkkel Színház přináší i části rozhovorů. Na koncertu je znát, že pochází z doby vydání stejnojmenného alba, ale tento fakt není vůbec na škodu. Z filmu bylo několik písní vystřižených, DVD je však přináší v podobě bonusů.

Po nějaké době vyšlo další koncertní album, tentokrát kombinující nahrávky z konce 90. let a počátku nového tisíciletí. Vydáno bylo v podobě kombinace CD a DVD, a nevyhnulo se tak opakování některých záznamů na DVD již vydaných.

Sečtou-li se všechna dosavadní alba Zsuzsy Koncz, dospějeme k číslu sedmatřicet. A právě tato číslovka se stala názvem jejího zatím posledního alba 37 (čti Harminchét, 2010). Aspirantem na hitové pozice je hned úvodní skladba Üzenet az égből (Odkaz z hvězd) doprovázená příjemným videoklipem, krédo je vyjádřené písní Még itt vagyok (Ještě jsem tady). Když ráno nevstanete z postele a nepustíte si zprávy, můžete dojít až k titulu písně Volt egy jó napom (Měla jsem dobrý den).

Zsuzsa Koncz, jak se zdá, končit ještě nehodlá. Každoroční jarní a podzimní turné, končící v budapešťské Sportaréně, jsou toho jasným dokladem. Stejně jako loni na podzim vydané nové album. Ve své roli žijící legendy o publikum nouzi rozhodně nemá. Dokáže stejně tak dobře vyprodat halu jako zazpívat před pár lidmi, a vždy to má sílu.