Vzpomínka na Milana Chladila

28. června uplynulo sedmadvacet let od smrti jednoho z nejpopulárnějších českých zpěváků, Milana Chladila. Byť je jeho profesionální život spjatý s osobami Karla Vlacha a Yvetty Simonové, dokázal zůstat svébytným zpěvákem několika profesí. Málo známý je fakt, že jeho dalším uměleckým oborem byl muzikál a opereta, v nichž účinkoval i v Hudebním divadle v Karlíně.

Yvetta Simonová a Milan ChladilArchiv Yvetty Simonové, zdroj: internet. Fair use.

Milan Chladil, narozený v roce 1931, začal veřejně vystupovat již někdy v roce 1949. Nejprve účinkoval v programu brněnského orchestru Erika Knirsche. V polovině 50. let jej však Karel Vlach přelanařil do Prahy, a toto spojení už vlastně nebylo nikdy rozdělené.

Chladila mají diváci a posluchači zařazeného jako swingového zpěváka, a jistě právem. Přesto je třeba připomenout, že i na poli populární hudby byl interpretem všestranným a tak trochu univerzálním. Kromě swingu se dokázal popasovat úspěšně s písněmi belcantovými, zpíval obyčejný středněproudý pop i romantické duety s Yvettou Simonovou, kterým mnohdy nechyběl ani beat šedesátých let. Stal se prototypem zpěváka, jehož vystoupení provázela nezbytná elegance spolu s dávkou nezbytné suverenity. Zařadíme-li ho tedy do swingové éry, připoměňme i fakt, že zřejmě jako poslední zpěvák tohoto stylu získal "medailové" umístění ve Zlatém slavíkovi, když byl v roce 1964 druhý. Pochopitelně, za kým jiným než za Karlem Gottem, který ho tehdy porazil téměř dvouapůlnásobným počtem hlasů.

Byť tvořil s Yvettou Simonovou stabilní pěvecké duo, byly v případě obou časté i ryze sólové nahrávky. A tak vedle duetu O nás dvou mohly existovat i písně jako Je nás jedenáct, Volání divokých husí nebo Jezdím bez nehod, trochu úsměvná záležitost z roku 1962, jíž však o téměř 40 let později zajistilo nesmrtelnost uvedení v Renčově retrofilmu Rebelové. Se Simonovou nazpíval i písně, ve kterých byl jeden z nich zcela v pozadí. On měl výrazný sólový part ve velmi populární písni Až na severní pól, ona zase v Amo amare. Z větší části však tvořili duety rovnocenné, mnohé z nich se staly hity své doby: ryzí dvojhlasy z počátku šedesátých let  Santa Anna Maria, Sentimentální nebo Kulatý svět z roku 1966, či střídavý duet Kde je tvůj pláč z roku 1964. Chladil se občas pustil i do duetů s dalšími zpěváky. V roce 1964 nazpíval Je krásné lásku dát s Karlem Gottem, o tři roky později pak s tehdy semaforským zpěvákem Milan Drobným píseň s Grossmannovým textem Po půlnoci. Už z uvedených skutečností je zřejmé, že Chladil byl na této nahrávce tak trochu hostem. Píseň navíc doprovázel Country Beat Jiřího Brabce, jeho kapelník byl zároveň autorem hudby.

Spíše úsměv dnes budí Chladilovy dobové pokusy o české verze světově proslulých písní rokenrolové éry, jako byla třeba Ankova Diana nebo dokonce All My Loving od Beatles (s Jaromírem Mayerem pod názvem Neplač, malá). O mnoho lépe však dopadla roku 1966 Chladilova verze písně romantického období Elvise Presleyho, česky nazvaná Žádám víc.

Až na několik málo výjimek byl Chladilovým dvorním kapelníkem Karel Vlach, swingující písně se tedy staly logicky stěžejní součástí zpěvákova repertoáru šedesátých let. Někdy se v něm mihl muzikál, z My Fair Lady nahrál v roce 1968 na desky píseň Ulice, kde bydlíš ty. Rok předtím předběhl v našich zemích Karla Gotta s nahrávkou písně Krásné je žít, s jejíž německou verzí slavil Gott obrovský úspěch v zahraničí na západ od nás. Mimochodem, Gott tuto píseň česky nazpíval také, ale až v roce 1989, tedy po dlouhých 22 letech.

K srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se Milan Chladil alepoň nepřímo vyjádřil úžasnou parodií na Alexandrovce, nazvanou Držet hubu, držet krok. Nahrávka se sice dostala na album Lieder gegen Panzer, vydané v roce 1978 v Západním Německu k desátému výročí okupace, pro její domácí uvedení však nebyly podmínky dalších 11 let.

Byť byl časem v Chladilově repertoáru patrný odklon od swingu, spolupráce s Vlachem a Simonovou pokračovala i v letech sedmdesátých, kdy pro televizi natočili několik dílů velmi populárního pořadu My dva a čas, nazvaného podle úspěšné nahrávky z roku 1970. Po mnoha letech, kdy vycházely jen singly s jejich písněmi, v roce 1976 nahráli a v příštím roce vydali společné album nazvané K vám jdem, k vám. Na něm se jako autoři hudby objevili lidé v jejich repertoáru dosud nevídaní, jako například Ladislav Štaidl (píseň Zázrak nebo klam). Stěžejní část alba však tvořily stále písně převzaté, mezi nimi mohla leckoho překvapit Ding-A-Dong od tehdy populárních Teach-In s vtipným Borovcovým textem.

Milan Chladil a Yvetta Simonová stihli ještě oslavit čtvrtstoletí společného zpívání, když koncem června roku 1984 Chladil náhle zemřel. Bylo mu pouhých 53 let. Karel Vlach, který byl v té době již několik let životním partnerem Simonové, svého zpěváka přežil jen asi o rok a půl. Dá se říci, že tím v podstatě skončila swingová éra v tehdejším Československu.