Všude dobře, v Büku nejlíp (1.)

Sto deset dní to trvalo, než jsem se opět vydal do Büku. Cesta to byla trochu neplánovaná, ale to se tak někdy stává. Kdo máte chuť se rozhlédnout po dalším kousku nejen západního Maďarska, jste vítáni. 

1. kapitola: Novinky na cestě (22. května 2022)

Zastávka ve městě, kde by chtěl žít každý kromě mě, mohla tentokrát proběhnout venku, a tím mohu počítat další cestu tak nějak za oficiálně zahájenou. Z domova jsem odjel dvě minuty po desáté, teď je asi tři čtvrtě na dvanáct. Už z toho se dá usoudit, že vše probíhá bez jakýchkoliv problémů či překážek. 

Kdo by chtěl namítat, že na cestě nemohu nabídnout nic nového, mýlí se. Tedy nového - o tomhle samosebou vím už drahnou dobu, jen zatím nějak nebyla příležitost. Tak tedy dnes. Kousek za hranicí, těsně za obcí Dorf Leopoldschlag, si můžete všimnout zelené tabule. Musíte na cestu koukat pozorně, ono to tak v Rakousku občas bývá, že jsou značky na levé straně silnice.

U téhle je naštěstí i místo k zastavení, i když je to spíš jen rozšířená cesta, navíc ještě asi soukromá. Ale těch pár minut tu snad překážet nebudu. Mohu si tedy prohlédnout objekt, o kterém teď ale přemýšlím, jak jej klasifikovat. Možná je to plastika? Nebo snad fontána?

Voda tu rozhodně hraje důležitou roli. Zde stéká do dvou nádob, což je samozřejmě symbolické, ale názorné. Co by přeteklo z té levé, skončí postupně ve Vltavě, pak v Labi, a nakonec v Severním moři. Co odteče napravo, dostane se přes Dunaj do Černého moře. Takže jsme přesně na hlavním evropském rozvodí. Vršek je to takový nenápadný, aspoň na pohled z pozice pěšího. Z auta je to horší. Silnice se skutečně svažuje na obě strany, takže rozhled tu není nic moc.

O kousek dál ve Freistadtu si s ohledem na další plánovanou cestu kupuji rovnou dvouměsíční dálniční známku. Potřeboval bych celkem tři desetidenní, takže trochu ušetřím. Opravdu velmi málo, úspora činí celých 60 centů. 

Dálnice v Rakousku je skoro prázdná, takže občasná zúžení a omezení neznamenají nijaké velké zdržení. Ale mám dojem, že tu snad opravují všechny lávky a mostíky, které přes dálnici vedou.

Stavím se jen na něco jako oběd, po půl třetí spíše pozdní. Jiná možnost než fast food na odpočívadle v místě zvaném Ybbs an der Donau stejně není, takže pro dnešek to jistí Burger King. 

Na rakousko-maďarské hranici jsem těsně před pátou. Do cíle zbývá už jen kousek, dám si poslední pauzu. Tak trochu vynucenou, došlo mi pití. Čistě pro přesnost, zastavil jsem v Rakousku. Do Maďarska je to odtud... jak se to vezme. Stačilo by pár metrů doprava a jsem tam. O nějakých sto metrů dále se hranice láme doleva a kříží silnici. 

V Maďarsku se nestačím divit. Malým překvapením je Sopron, téměř bez aut, takže bez kolon. Ovšem tím velkým a hlavním jsou stojany u benzínek. Regulace cen pohonných hmot, která skončila před týdnem, je zpět. Maximální cena benzínu i nafty je 480 forintů. Skoro všechny pumpy jdou dokonce o 10 fillérů níž, ale to není v přepočtu na koruny skoro postižitelné. Každopádně v dnešním kursu to dělá 30,91 Kč.

Jeden nikdy neví, jak dlouho tohle vydrží, a tak v Büku dotankuji. Tím se dostávám oklikou zpět do Dolního Dvořiště, kde jsem já trouba nacpal do nádrže, co se do ní vešlo. I tak beru něco přes 16 litrů. Stopka nějak nezafungovala, a tak mi trocha nafty vyšplíchne na zem, ale za tuhle cenu, to se to plýtvá... 

Novinkou je omezení nákupu na 25 litrů na den a auto, ale není jasné, jak to chce kdo kontrolovat. Nikdo si totiž nezapsal ani mě, ani natankované litry. Každopádně je to limit, se kterým se dá žít.

V cíli jsem pět minut po šesté. Nenacházím tu ale Jánose mladšího ani staršího.

Dřevěný domek vzadu, sloužící jako recepce, je zamčený. A tak zaparkuji, pošlu zprávu a odcházím k Fehérló. Každá cesta se v detailech, za něž lze považovat i pořadí úkonů, holt liší. Stejně je tak akorát čas na pořádnou večeři.

Jídelní lístek pořád obsahuje pár neznámých položek, a tak vybírám z nich. Pro dnešek to vyhraje vepřové maso na bükský způsob, což obnáší plátek, vlastně dva, občas mezi nimi najdete kus jater, to vše podáváno s trochou hranolek a trochou rýže. Kombinace je to všeobecně přijatelná. Na místě je i kupodivu i János otec, ví o mě, nicméně János syn, dnes mimochodem slavící 45. narozeniny, bude doma dřív, než stihnu u Fehérló zaplatit.

Zkouším zprovoznit televizi, ale cosi nefunguje a v té změti kabelů se ztrácím. Některé, zdá se, vedou, kam mají, ale rozhodující budou patrně ty, které končí tak nějak v luftu, neboť jim chybí koncovky. U těch také moje fantazie končí. Vzdávám to a jdu za Jánosem. Snad ani nečekám, že by to v neděli večer nějak vyřešil, ale zítra to prý bude fungovat. To mi stačí, snad tedy uvidím náš zápas na hokejovém MS ve větším formátu. Pro dnešek se musím spokojit s displejem telefonu.

Konečně také vybaluji. Mám vše potřebné, snad kromě rezervních brýlí. Zkusím doufat, že nebudou zapotřebí. No, uvidím. Tedy věřím, že opravdu uvidím.