Třikrát tři noci (6.)

Vítám vás u vyprávění o posledních deseti letošních dnech na cestách. Pravda, před odjezdem tu bylo něco málo obav z počasí ve druhé polovině září. Jak se ale ukázalo, obav zcela zbytečných. Září totiž ukázalo velmi vlídnou tvář.

6. kapitola: Doma v Egerszalóku (20. září 2023)

Včerejšek si vybral svou daň - vstávám v devět, a než se po snídani, jež je jen pokračováním té včerejší, vyhrabu ven, je půl jedenácté.

Méně náročný (i časově) program se v podstatě vybere sám. Nastala vhodná chvíle konečně poznat samotný Egerszalók ([egersalók]). Říct si něco málo o místu, kde letos už podruhé přebývám, není přece nikdy od věci. A začít můžu u samotného apartmánu. O jeho kvalitách už vím od července, a tak nemohu být zklamán. Zvláště když cena je teď v září skoro o třetinu nižší. Těch 10.500 forintů zahrnuje i místní poplatek, v přepočtu to dělá něco málo pod 660 korun.

Dnes asi dvoutisícové město se v písemných pramenech objevuje poprvé v roce 1248, a stejně jako kterékoli jiné zažilo drobný rozkvět i časy turecké poroby. Ten rozkvět opravdu drobný, a větší díl z něj spíše až poslední dobou, kdy se tu rozvinulo lázeňství.

Přirozené historické centrum Egerszalók nemá. Jeho roli plní rozšířený prostor, vzbuzující snad dojem jakéhosi náměstí, ale nic takového tu úředně nevedou. Je to prostě jen křižovatka dvou ulic. Najdete tady turistickou informační kancelář, vtipně spojenou do jedné budovy s cukrárnou.

Až skoro parkově působí upravený břeh potoka Laskó ([laškó]), a jistě by vypadal ještě lépe, kdyby v potoce něco teklo. Jenže větru ani dešti neporučíte. 

Když není centrum, jsou dva zdejší kostely prostě tam, kde se to hodilo. Říká se jim běžně Nový a Starý, a každý z nich patří jiné církvi. Nový kostel je ve skutečnosti reformační, postaven byl mezi lety 2016 a 2019. 

Starý kostel, stojící na nevysokém návrší, je římskokatolický, zasvěcený Blahoslavené Panně Marii (Szűz Mária neve templom).

Postaven byl na místě svého předchůdce, zbořeného Turky, v roce 1738, a zvláštní je snad tím, že nemá zvonici. Abych nemátl - má, ale od kostela zcela oddělenou a vzdálenou asi 30 metrů.

Před hlavním vchodem do kostela je pomník obětem první světové války. Jak je to v Maďarsku často zvykem, se seznamem všech jmen. Po té druhé válce už asi trochu šetřili, a oběti vypsali na tentýž sloup z boku.

V podstatě za městem je můstek z 19. století. Na místě samém se jeho název nedozvíte, často je uváděn jako Öreg kőhíd (Starý kamenný most).

Jednoobloukový můstek překlenuje tentýž potok Laskó a stále se přes něj jezdí. Jen se trochu špatně hledá. Hlavní silnice od Egeru jej míjí, neboť vede centrem Egerszalóku. A není-li vaším cílem blízká vesnice, ležící však trochu stranou všeho ruchu, nemáte vůbec důvod na můstek narazit. 

Vrátíme se do města. Zdejší zajímavostí jsou jeskynní domky (barlanglakások), vyhloubené ve skále na kopci nad městem. Lidé, kteří na domy ve městě neměli, si je vybudovali někdy po roce 1700, a k běžnému bydlení sloužily až do 60. let 20. století.

Pak z nich byly příbytky spíše letní, ale pořád v nich aspoň občas někdo přebýval. V polovině 90. let však už byly většinou opuštěné, ač stále měly svoje majitele. Na přelomu tisíciletí je odkoupilo město, a udělalo z nich nenápadnou turistickou atrakci. 

Za to, abyste mohli nejen nahlédnout, ale i vstoupit dovnitř, zaplatíte 1000 forintů (64 Kč). Musím říct, že ty domky tak špatně nevypadají, každý má kuchyňku a další nejméně dva pokoje. A když nic jiného, tak je v nich teď docela příjemný chládek. Dnešní předpověď hovoří o osmadvaceti stupních a skoro jasné obloze, a zdá se, že se k tomu kvapem blížíme. 

Vstupenka platí i do Šafránové zahrady (Sáfránykert [šáfráň-]), nalézající se o kousek níže. 

Vrata jsou pootevřena, ale momentálně jsem tu sám. Jestli to mám přičíst polední přestávce, nebo končící sezóně, těžko říct, každopádně ukázky bylinek a koření zvládne každý okouknout i bez výkladu, snad jen o případném prodeji není s kým jednat. 

Už v červenci mi Klaudia říkala, že lázní je v okolí vícero. Jedny nalézám v sousední vsi Demjén. Jmenují se Piramis, což při pohledu na jejich tvar není nutno ani překládat. Vejdu dovnitř, a nějaký asi majitel, možná průvodce nebo třeba taky pokladní, na kterého náhodně narazím, mě po lázních provede. Jestli mi ukáže všechno, to nevím. Lázně sice vypadají zajímavě, ale bazény jsou miniaturní, každý pro pár lidi, občerstvení nezahlédnu vůbec.

S prohlídkou areálu jsme hotovi asi za minutu či dvě. Možná toho víc není, možná mi neukázal všechno, v tom případě jeho chyba. S díky odcházím a sázím na jistotu.

Solná hora nezklame. Jen se mi zdá, že od mojí minulé návštěvy dostala zelený nádech. Snad je to důkaz, že příroda pořád pracuje a hora pomalu roste dál. 

Než se v lázních ponořím do vody, ponořím se do oběda. Plátek, na němž jsou položeny sýr, slanina a ananas, nevyzní vůbec špatně. Po minulé zkušenosti jsem trochu překvapen, a snad je to opravdu tím, že povýšili z plastových příborů na kovové.

Tahle cesta je zatím celkově velmi příjemná. Léto ještě neskončilo, ale obejde se bez úmorných veder, lidí je všude o poznání méně, a občas narazím na nižší, rozuměj mimosezónní cenu.

Dnešní odpočinkový program nakonec protáhnu až do půl sedmé. Počet návštěvníků bych tou dobou spočítal na prstech obou rukou. 

Musím také navštívit restauraci Piroska, mám k tomu poslední příležitost. Přejezd domů mi zabere jen pár minut, za čtvrt hodiny už mířím na večeři. 

Kachní stehno s bramborovou kaší je bohatší ještě o hrušku a ořechy. Všechno dohromady to chutná skvěle. Cena 5200 forintů je trochu vyšší, převodem na koruny dostaneme číslo 326, ale uvádím ho jen pro informaci. Možnosti mám vždy dvě: buď chci, nebo ne.

Jen ten oběd v lázních je pořád ještě trochu znát, takže na nabídku dalších položek menu, jako jsou dezerty či víno, už nereflektuji a platím. Deset minut po půl osmé odcházím.

Večer si ještě upřesním zítřejší program, jímž vyplním cestu k posledním třem nocím. Ale nic složitého to nakonec není, a nečeká mě ani žádná velká dálka. 

———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.