Třetí cesta do Büku (1.)

Snad se může zdát, že třetí pobyt během jednoho roku na tomtéž místě nemůže přinést nic nového. Zdání však tentokrát klame – Bük je skvělá základna pro výlety po okolí, navíc tu už mohu spoléhat na prostředí takřka domácké. 

1. kapitola: Znovu na cestě (26. srpna 2018)

Den začíná velmi brzy. Budík se sice má ozvat o páté ráno, ale probouzím se už po třetí hodině. Krátce po čtvrté už jsem na cestě. Rozednění mě zastihne na tradiční zastávce v Českých Budějovicích. Od té doby lehce poprchává, ale vzhledem k předpovědi počasí nemohu být překvapen. Uvažuji sice o návštěvě Freistadtu za denního světla, ale kvůli dešti ji vynechám – zmoknout podruhé během dvou měsíců v tom samém městě mi přijde jaksi nadbytečné. Jediný důvod pro zdejší zastávku spočívá v zakoupení rakouské dálniční známky. 

Na dálnici vjíždím hned za městem, ale příliš si ji neužiji. Už u blízkého Neumarktu je totiž uzavřen jeden z tunelů, a tak musím do města. Spoléhám na značenou objížďku, která mě sice dovede do jakéhosi Pregartenu, ale tam po dvou třech šipkách na jedné z křižovatek najednou značení chybí. Navigace mě sice tvrdošíjně vrací na dálnici, mám ale dojem, že bych tu mohl i pár kilometrů ušetřit. V tuhle chvíli ovšem musím dát jen na vlastní odhad. Taktika držet se proudu ostatních aut selže, neboť ten se záhy rozpustí, a na jakýchsi okreskách jsem už víceméně osamocen. Po nějaké chvíli se ocitám na silnici vedoucí do nechvalně proslulého Mauthausenu.

Odbočka k bývalému táboru znamená asi dvoukilometrovou zajížďku po úzké a klikaté cestě přes jakýsi kopec. Všudypřítomné směrovky a koneckonců i název ulice Erinnerungsstraße dávají tušit, že tentokrát směr ztratit nemohu. Napadá mě, jak to tu měli náckové šikovně ukryté.

Místo působí dost ponuře i dnes. Ani neuvažuji o tom, že bych čekal na otevření památníku, do nějž zbývá asi hodina a půl. Náladě nakonec nepřidá ani momentální počasí – tmavé mraky slibují, že pršet bude ještě hodně dlouho. Nakonec, jsme v Rakousku...

Ani ne čtvrthodina, strávená na placeném parkovišti bez placení, mi pochopitelně projde, a odjíždím. Úzkými uličkami v obci se nechám dovést k břehu Dunaje, k dálnici na Vídeň je to odtud jen kousek. Mimo jiné tak vynechám její úsek u Lince, který mě zjara vyšel lehce dráž, než je nezbytně nutné, navíc zjišťuji, že objížďka přes Mauthausen znamenala co do vzdálenosti o necelých 20 ujetých kilometrů méně, co do času pak byla naprosto bezvýznamná.

Zbylé cestě přes Rakousko se příliš věnovat nebudu z toho prostého důvodu, že se během ní nepřihodilo nic nečekaného a všechny přestávky na ní byly už plánované.

Jediným překvapením snad může být zrekonstruovaný, asi pětatřicetikilometrový úsek dálnice A1, na kterém je rychlost zvýšena na 140 km/h, tedy nad limit v Rakousku obecně platný. Jak se dá zjistit na internetu, jedná se o testovací provoz, spuštěný od 1. srpna.

Těsně před polednem jsem na maďarské hranici. Do cíle je to odtud kolem 60 km. V Büku je mi přidělen stejný pokoj jako na začátku léta. Od majitele dostávám opět malou slevu, tentokrát ušetřím okolo dvou a půl tisíce forintů. A snad abych si slevu náležitě užil, jsou odmítnuty veškeré moje pokusy o diškreci. 

Je fajn bydlet ve svém. A tak si tu zařizuji i malou knihovnu s odbornou literaturou. Pravda, na učebnici dojde jen po chvilkách po večerech, a to ještě ne po všech, ale slovník se občas hodí. 

Bük, můj "letní druhý domov", se zatím tváří lehce zamračeně, ale předpověd počasí je velmi příjemná. Od zítřka má být polojasno a během týdne mají teploty atakovat třicítku. Což je milý kontrast k dnešku, kdy maximum zůstalo pod dvacítkou a déšť hrozí i teď.

V Büku si ještě nakoupím na zítřejší snídani, pak se mi navzdory několika cestou vypitým kafím povede usnout. Bylo to sice lehce neplánované, alespoň však budu mít více sil při večerní návštěvě restaurace. 

Probudím se k večeru, který je lehce slunečný, a tedy velmi příjemný. Dokonce se dá říct, že i poměrně teplý. Odcházím, tentokrát opět již zcela plánovaně, do restaurace Fehérló na nějakou tu specialitu, pochopitelně následovanou vínem. Některé rituály jsou prostě v čase neměnné...