Stíny nad ženskou osmistovkou

Mužská stovka je nejatraktivnější disciplínou atletických soutěží, pochopitelně včetně těch právě probíhajících na olympijských hrách v Londýně. Existuje však i soutěž podle mého názoru nejkontroverznější. Je to běh na 800 metrů v kategorii žen.

Podivně smíšené pocity mám už ve chvíli, kdy jakýkoliv závod v této atletické disciplíně teprve začíná - konkrétně přesně v tom okamžiku, kdy titulek podle dobrého zvyku nabízí platný světový rekord.

Z dob kvetoucího dopingu pochází historicky nejlepší čas Jarmily Kratochvílové, který na této trati vytvořila v červenci 1983 v Mnichově a který se zřejmě dožije 30 let (mimochodem, její halový rekord na poloviční trati tuto metu již překonal). Zatímco někteří se těší na oslavu tohoto výročí, můj pohled je velice rozporuplný. Bývalá atletka nejednou musela čelit podezření, že tento rekord nebyl tak úplně čistý, což se pochopitelně musí nutně týkat i mnoha dalších jejích výkonů. Pověsti o jejím "zadku rozpíchaném od injekcí" byly prý známé již tehdy a ve stejné podobě proběhly i současnými médii. Jarmila Kratochvílová ale stále šíří do světa své přesvědčení o tom, že šlo o pouhé vitamíny.

Do svědomí nikomu nevidíme, ale fakta vidět a srovnávat můžeme. Opravdu se dá věřit tomu, že v době doslova prožrané dopingem existovala jediná neposkvrněná Jarmila Kratochvílová, která vytvořila rekord, kterému se dnešní ženy těžko i jen přibližují? Nepochybně byla opravdovým talentem a dá se brát mnoha svědectvími za prokázané, že v tréninku i neskutečně dřela. Už proto je nutné považovat její úspěchy za zasloužené (a možnost dalších jí byla odebrána znemožněním účasti na olympiádě v roce 1984). Právě její vyjímečný talent jí mohl přinést výjimku z obvyklého postupu, kdy se špičkoví atleti podrobovali "zvláštní péči" - v překladu do češtiny řízenému dopingovému programu. Odmítl-li atlet, byl z reprezentace vyřazen. Naši tehdejší (a nejen sportovní) mocipáni si mohli uvědomit, že Kratochvílová je sakra dobrá na to, aby se jí takto jednoduše zbavili, a tak se prostě našla jiná cesta, jak potřebná svinstva do jejího těla dostat. Jsem ochoten uvěřit tomu, že její svědomí je čisté, že prostě byla podvedena. Pohádka o vitamínových injekcích se jako vysvětlení přímo nabízí. Nemusí být pravdivé, v tom případě by česká sportovkyně byla ztělesněním atletického zázraku. Po roce 2000 se k jejímu času nedokázala žádná běžkyně přiblížit více než na 0,73 sekundy. Přehled deseti nejlepších časů historie se přímo hemží výkony atletek bývalého východního bloku, dosaženými ne déle než v osmdesátých letech. 

Pojďme však do žhavé současnosti. Včerejší olympijské semifinále ženské půlky budí rozpaky ještě větší. Při započítání časů z obou běhů v něm s převahou zvítězila Caster Semenya, oficiální mluvou reprezentantka Jihoafrické republiky. Tato zcela jistě nešťastná postava současné atletiky byla sportovně-diplomatickou cestou propašována mezi ženy, kde však nemá co pohledávat. Jsou to možná tvrdá slova. Co jiného si ale myslet o atletce mužného vzezření s hlubokým hlasem, která údajně pod dresem nosí mužské pohlavní orgány a jejíž biochemické testy prokazují nadměrnou hladinu testosteronu? 

Po atletickém mistrovství světa v roce 2009 se rozpoutala nevídaná aféra, která vedla k provedení testů pohlaví běžkyně. Ty ale (ať se na mě nikdo z IAAF nezlobí) rozhodně neprokázaly, že by tento člověk byl ženského pohlaví. Na jednoznačný závěr stačí každému chlapovi, který má hladinu testosteronu alespoň na úrovni Caster, jeden letmý pohled na televizní obrazovku. 

Nechci zpochybňovat talent, který zřejmě měla. Lidé jsme ale na světě různí a příroda je všemocná - a občas si s námi krutě zažertuje. Zdá se, že jednou z takových podivných hříček je i Caster Semenya. Nepochybuji, že den, kdy si toto uvědomila nebo jí to bylo kýmkoliv jakkoliv sděleno, patřil k těm horším v jejím životě. Toto své neštěstí musí nést až do jeho konce. Pominu fakt, že - zvláště po tom, čím prošla po zmíněném mistrovství světa - jí v tom účast v dalších závodech zrovna dvakrát nepomůže, neboť není nijak a ničím vyloučeno, že podobné otázky nevyvstanou znova. Můj čistě soukromý a pro svět zcela nevýznamný názor je však ten, že účast v jakékoliv soutěži v ženské kategorii by jí měla být znemožněna. S ní by z oválů zmizelo podezření z neregulérnosti závodu. Její účast dělá ze ženské půlky frašku, nechutnou po stránce sportovní a koneckonců i lidské. 

Neobstojí námitka, že Semenya za svou odlišnost nemůže. Samozřejmě, že nemůže. Stejně jako nemůže teoretický běžecký talent za teoretickou nehodu, při níž utrpí teoretické zranění. Řekněme několikanásobnou zlomeninu nohy, kterou mu sice doktoři vyléčí tak, že chodí naprosto normálně, ale bývalé výkony v běhu jsou navždy pryč. Bez funkčního postižení to na účast na paralympiádě není, v závodech se zdravými sportovci však už nemá šanci, čímž je jeho kariéra u konce. Ať si tedy Caster Semenya užije v životě mnoho štěstí, ale mimo atletický ovál.

Jarmilou Kratochvílovou jsem začal, a také u ní skončím. Kruh se totiž podivně uzavírá. Před dvěma lety se  Kratochvílová v rozhovoru pro Lidové noviny k "případu Semenya" vyjádřila v tom smyslu, že běžkyně je mimořádný talent, který jednou může její letitý rekord překonat.

Stane-li se to, bude ženská půlka zralá na zrušení.