S virem v zádech II. (4.)

Vítám čtenáře svého letního občasníku. Ač se zdálo, že časy koronavirové epidemie jsou už za námi, různá omezení nakonec do cestování tu více, tu méně zasáhla. Bloudění na cestě tedy z velké části nahradilo bloudění mezi zákazy.

4. kapitola: Zalaegerszeg (26. srpna 2020)

Svoje první dočasné bydliště opouštím v deset. Na recepci se nemohu nikoho dozvonit, po deseti minutách to vzdávám, zanechávám tam klíč od pokoje a odjíždím do hlavního města župy Zala Zalaegerszegu. Já vím, zní to stylisticky trochu podivně, ale je to holý fakt. To je v Maďarsku velmi časté, že města i vesnice mají ve svém názvu oblast, ve které se nalézají. Vezměte si třeba sídla okolo Balatonu - je jich na padesát, jezero má v názvu zhruba polovina (a u dalších dvou název začíná na "Badacsony-"). Někdy byl název takto prodloužen až dodatečně, což je přesně případ i tohoto města: zatímco první písemná zmínka o místu zvaném Egerszeg ([egerseg]) pochází z poloviny 13. století, předpona "Zala-" se objevuje až od konce století sedmnáctého.

Dnes má Zalaegerszeg okolo 57.000 obyvatel, což ho řadí na 18. místo v Maďarsku (mimochodem, měst je v zemi přesně 346). Jeho zvláštností je, že současné přirozené centrum leží trochu stranou od historického jádra, takže moc pamětihodností při prvním kontaktu nepotkáte. Kde však chybí historie, můžeme vymyslet něco současného. Takže Zalaegerszeg má věžní hodiny umístěné na trávníku, tedy na zemi. Plně funkční. Najdete je před divadlem, což je ta budova viditelná za nimi

Památky opravdu historické jsou odtud pár set metrů, což se dá ujít. Nejblíže je synagoga, která ovšem dnes už svému účelu neslouží. Zvenku je zachován původní vzhled, vnitřek je využíván jako galerie. 

Kousek odtud nacházím stanoviště svých zdejších kolegů, za budovou trochu omšelou a trochu nenápadnou...

... pak i jejich vozový park.

Kostely jsou v historickém centru dva a jsou v těsném sousedství: reformační...

... a evangelický.

Před ním stojí socha Martina Luthera, německého církevního reformátora... tak tady mi něco nehraje, vždyť reformační kostel je přece ten druhý... Protože ale nejsem úplně zběhlý v církvích, nechám to být.

Prostor za oběma kostely vyplňuje Župní nemocnice (Zala megyei kórház [meděi]), což vlastně může být taky poloha celkem výhodná. Aspoň tedy v určitých situacích.

Čas velí se vrátit, malé posezení na náměstí Dísztér, tedy Zdobeném, ale ještě stíhám.

Zdejší termální lázně Aquacity jsou na okraji města, dost možná i za ním. Cena vstupného je příznivá, prostředí příjemné.

Body navíc tyto lázně dostávají za pomalu tekoucí řeku.

Ne vše je v plném provozu, ale jestli jsou důvody technické, nebo epidemiologické, to rozlišit nedovedu.

Modrá barva vody je samozřejmě podpořena modrými stěnami bazénů, ale toto drobné šálení smyslů jim nakonec i odpustíte. Podivnou kapitolou je tu ale občerstvení. Místo najdete snadno, ale při bližším pohledu si možná i z fotky všimnete, že skoro vše je zavřené. Zbývá jediná provozovna, fungující na starodávném principu čísel na papírcích. Opravdu starodávném, ty papírky už od pohledu pamatují opravdu hodně. Vyvolávání čísel má na starosti od pohledu nesympaťák, který ta čísla ne volá, ne křičí, ale řve a huláká do davu. Dál než k maďarským číslovkám se ovšem nedostal. Na druhou stranu, že bych ho ještě toužil slyšet řvát třeba německy, to říct nemůžu. Stálo za to, když byl číslo nucen zopakovat. Také čekací doba, vezmu-li v úvahu nevelký počet návštěvníků, se mi zdála neúměrně dlouhá. Ale když nemáte na vybranou... 

I přes tuto vadu na kráse se mi v lázních zalíbí, a vědomí toho, že mě sice čeká přesun, ale jeden z nejkratších, mi nevelí spěchat a jsem tu možná o trochu déle, než jsem původně zamýšlel. Od dojezdu do Büku mě dělí pětaosmdesát kilometrů, což v praxi znamená asi hodinu a půl. 

Na místě jsem deset minut před sedmou, po nezbytném vybalení všech věcí jsem o půl hodiny později v restauraci Fehérló. Dnešní menu je vepřové kolínko nakrájené na plátky, jež jsou prokládány houbami (ty jsou taky na plátky). Bramborová kaše k tomu podávaná je hodně podobná té naší. Vše dohromady tvoří vynikající záležitost.