S virem v zádech II. (14.)

Vítám čtenáře svého letního občasníku. Ač se zdálo, že časy koronavirové epidemie jsou už za námi, různá omezení nakonec do cestování tu více, tu méně zasáhla. Bloudění na cestě tedy z velké části nahradilo bloudění mezi zákazy.

14. kapitola: Beatlesácká stopa na cestě domů (4. září 2020)

Z Villachu nevidím v podstatě nic. Vstávám v sedm hodin, bohatě projím svá tři eura za snídani a po osmé jedu dál.

Nadešel čas na cestu domů, v takových případech tu mám pro čtenáře zpravidla nějaké zvláštní téma. Občas jazykovědné, občas to byly nějaké fotky, které se do vyprávění samotného nevešly. Tak dnes nic takového nečekejte. I cesta směřující k domovu poskytla příležitost poznat něco nového. A nejsou to alpská panoramata, nepochybně působivá i přes fakt, že obloha se viditelně zatáhla.

Z Villachu ujedu rovných 107 kilometrů a jsem v Obertauernu, alpském lyžařském středisku v nadmořské výšce vyšší, než je vrchol Sněžky. Stálých obyvatel je tu s bídou dvě stě, kapacita hotelů a penziónů je okolo devíti tisíc lůžek.

Obertauern údajně patří mezi místa, v nichž je nejvíce sněhu v celých Alpách. Teď tu po něm samozřejmě není ani památky, ale zřejmě i tato pověst přispěla k tomu, že si právě Obertauern vybrali Beatles a filmový štáb pro natočení zimní části svého filmu Help! 

Skupina se 13. března 1965 ubytovala v hotelu Edelweiss na adrese Römerstraße 75. Najít jej není vůbec těžké, hotel stojí u hlavní silnice procházející Obertauernem. 

Nápis nad vchodem sice hlásá, že čtyřhvězdičkový hotel je ve výšce 1750 metrů nad mořem,...

... ale při bližším prozkoumání mapy zjistíte, že je to asi o 20 metrů méně. Což je nakonec jen detail. Pobyt Beatles připomínají dvě tabule po stranách hlavního vchodu, jedna v německém,...

... druhá v anglickém jazyce.

Nejnápadnější připomínkou je čtveřice soch, kterou jste mohli už na jedné fotce zahlédnout. Ty tabule praví, že sochy byly instalovány k 50. výročí zdejšího pobytu skupiny, tedy v březnu 2015. Z dálky opravdu vypadají jako Beatles, jenže zblízka máte tak trochu problém poznat, která socha vlastně představuje kterého člena. George, na snímku nejblíže k nám, se pozná podle klobouku. Paul je celkem jasný, neboť si je z celé čtveřice nejpodobnější, zato zbylí dva si nejsou podobní vůbec. Johna snad prozradí čepice, na zbylou sochu, ve směru pohledu předposlední, tedy vychází Ringo. 

Mnohem podobnější jsou si Beatles na boku vstupní haly hotelu, který zdobí skutečná fotka z filmu. 

Hotel Edelweiss a Beatles spojuje ještě jedna okolnost. Majitelem hotelu je jistý pan Herbert Lürzer. Jeho jméno asi každý nezná, ale i tento člověk se objevil ve filmu Help! - dělal totiž dubléra Paulovi. Náhradníky měli ve filmu všichni členové skupiny, neboť během natáčení stáli na lyžích poprvé v životě.

Vstoupit dovnitř do hotelu se mi nepodaří. Zkouším to, ale vstupní dveře jsou zamčené. Nacházím tu jen stručnou zprávu, že hotel je až do listopadu zavřený.

Stop po pobytu Beatles je v obci několik. Na jednu náhodně narazím u jedné restaurace. Problém je v tom, že použitá fotka Beatles pochází z roku 1969, kdy byli Beatles nejen svou vizáží úplně jinde.

Dojem zachraňuje fotka z druhé strany té kostky. Možná jediná dobová, která se vyskytuje v celém Obertauernu, nepočítám-li tu z filmu na hotelu. Beatles spolu s dědečkem majitelů podniku jedou na saních tažených koňmi.

Spoléhám na místní, že se mi s jejich pomocí podaří najít druhý objekt upomínající na Beatles. Podaří se mi však zapříst podivuhodný rozhovor. Na mou úvodní větu, že hledám památník Beatles, mě jeden asi tak čtyřicátník odkáže na sousoší před hotelem. "Ale ano, to už jsem viděl," odpovídám mu. A teď musím přejít do originálního znění: "Ich suche das zweite." Tedy že hledám ten druhý. Ten člověk se na mě tak nechápavě podívá, silně zdůrazní první slovo, jako kdyby mi chtěl opravit chybný člen (přičemž památník i pomník jsou v němčině skutečně rodu středního), a praví: "Der zweite ist schon tot!" Doteď nevím jistě, jestli větou, že ten druhý je už mrtvý, si ze mě udělal legraci, nebo jen projevil svou ignoranci. Zasmál jsem se, i když bylo jasné, že o druhém pomníku ten člověk neví vůbec nic.

Nakonec mi poradí paní v jedné kavárně. Odměním ji tím, že si u ní na zpáteční cestě dám horkou čokoládu. A pro zájemce, kteří by snad chtěli "ten druhý" najít, přidám podrobný návod. Stačí jít po hlavní silnici, tedy třeba od hotelu Edelweiss, směrem do centra Obertauernu. Přejít ho musíte prakticky celý, ale neděste se, je to jen asi 750 metrů. Cestou se můžete kochat, protože Obertauern je luxusní a Taurské Alpy nádherné.

Až podejdete můstek číslo 5, odbočte doleva na úzkou cestu.

Za zatáčkou vlevo doporučuji i na této cestě se na chvíli zastavit a otočit.

Ale pokračujeme dál. Už je to jen kousek. Až budete mít před sebou přibližně tento pohled,...

 ... otočte se doleva. A tam jsou. Postavy, které zná každý fanda z obalu alba Help. 

A tím bychom se mohli pro letošní rok rozloučit. Zbývá mi dojít zpět k autu, které jsem nechal stát kousek od hotelu Edelweiss. A pak ujet necelých 450 kilometrů a budu doma.

Dojet se mi podaří v sedm večer. Celá cesta, započatá u Balatonu, pokračující přes Bük do Splitu, lehce překračující pravidla v Koperu a končící zde u stop Beatles v Obertauernu, dala během 13 dnů přesně 3620 kilometrů.