S virem v zádech I. (4.)

Vítám čtenáře svého letního občasníku. Ač se zdálo, že časy koronavirové epidemie jsou už za námi, různá omezení nakonec do cestování tu více, tu méně zasáhla. Bloudění na cestě tedy z velké části nahradilo bloudění mezi zákazy.

4. kapitola: Podmořský svět v Piranu (5. července 2020)

Stačí jen lehce minout správný směr a mohou vám být dopřány výhledy, které stojí alespoň za zastávku. Nebe je jasné, den asi nejteplejší, jaký jsem na slovinském pobřeží zatím zažil. Teplota se postupně vyšplhá až na tropických 34°C.

Ještě snad stručně vysvětlím, jak to bylo s tím blouděním. Zkrátka jsem se zase jednou spolehl na navigaci. Ta mě vlastně vedla do Piranu i tak, jen netušila, že místo někam na jižní okraj chci k parkovišti u vjezdu do města.

Nakonec jsem samozřejmě trefil. Představovat znovu Piran je zbytečné, ale fotku Tartiniho náměstí vynechat nemohu. Stejně tak nejde vynechat občerstvení na tomtéž místě. 

Lákadlem největším se stalo Mořské akvárium, které už přes 50 let funguje v budově bývalé celnice na nábřeží. Z Tartiniho náměstí je to sem asi sto metrů. Za vstupné 5 eur můžete navštívit podmořský svět, který vám představí mnoho ryb, korýšů, medúz a dalších mořských potvůrek.

Mnohé z nich ani nemají český název, takže si musíte vystačit s latinskými nebo slovinskými. Akváriuim je připraveno i na případ, že jste třeba trochu menší postavy.

Záhy zjistíte, že akvárium se rozkládá na ploše opravdu nevelké. Prostor je však využit dokonale. Skoro se nechce věřit, že je tu okolo 150 druhů živočichů. Jelikož se jedná o uzavřený prostor, bez roušek vás sem nevpustí. V akváriu ale dobře funguje klimatizace, takže se to dá snést. 

Díky blízkosti jednotlivých akvárií můžete třeba vyzkoušet nějaké ty fotografické triky. Nechme tedy ryby volně plout prostorem, neboť i ony mohou být zvědavé na své vodní kamarády.

Obrázků nabídnu dost, ovšem popisovat jednotlivé druhy nemá asi valný význam. Předpokládám snad správně, že toto vyprávění se se zájmem mořských biologů úspěšně mine. Ostatně, akvárium má velmi pěkně vyvedené internetové stránky, takže v případě zájmu klidně hledejte a bádejte. 

Dobře, abyste neřekli, že jsem až příliš strohý, název jednoho korýše z řádu desetinožců odtajním. Slovinsky rak nagajivček, latinsky Scyllarus arctus, L., česky listorožec pestrý. 

Ještě jednu věc tu můžete najít, kupodivu s mořským světem naprosto nesouvisející: pod prosklenou podlahou jsou základy kostela Sv. Mikuláše z 11. století. Jeden by se skoro bál šlápnout, ale pokladní dává pozor jen na to, aby na sklo nevstoupili více než 4 lidé.

Jedna věc je trochu zvláštní. Ač má akvárium ve znaku mořského koníka, něco takového tu budete hledat zbytečně. A jestli čekáte slovní hříčku „piraňa v Piranu“, čekáte také marně. Na tento vtípek tu ještě nepřišli, byť podobně žravá ryba tu je, ale prostě to není piraňa.

Z akvária mířím už jen na mys Madona. Je to asi půl kilometru, ale v tom vedru i těch deset minut stojí za to.

Cestou zpět si jen splatím dluh z loňska, kdy při focení nějakým omylem unikl mé pozornosti zajímavý model mysu složený z knížek a tužek. Autorem plastiky zvané Piran Idea je Dragan Sakan, srbský průkopník reklamy nejen ve své rodné zemi – v 90. letech minulého století pobýval právě zde v Piranu.

No, ještě se tam najdou nějaké nůžky a tuba čehosi, asi lepidla. Prostě knihovna a kancelář. 

Ten kilometr k parkovišti si nakonec zkrátím autobusem, který zdarma vozí turisty z Tartiniho náměstí na kraj města.

Vedro je v něm neuvěřitelné – klimatizace funguje, jen když autobus brzdí nebo stojí, ale díky němu alespoň o pár minut stíhám konec jedné placené hodiny za parkování. Ušetřím tak nejen trochu času, ale i necelá dvě eura za další načatou hodinu. Je kolem druhé hodiny, nějaké ochlazení se jeví téměř jako životní nutnost. Pro příštích 16 kilometrů mi ale musí stačit klimatizace v autě, naštěstí funkční za jakékoliv situace.

———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.