Plánování čehokoliv, natož pak cesty do zahraničí, je v době těsně postkoronavirové vlastně docela zábava. Situace se mění ze dne na den, shora řízené kroky předcházejí původně plánované termíny třeba i o týdny.
2. kapitola: V provizoriu (6. června 2020)
Druhý den ráno musím pořídit něco k snídani - prakticky všechny zásoby vzaly za své a z něčeho vyžít musím. Žádných front se však obávat netřeba, v sobotu ráno nakupují zřejmě jen místní. V době příjezdu jsem na parkovišti jediný cizinec, při odjezdu mě střídá jakési auto s rakouskou značkou. Jenže na rozdíl ode mě to Rakušané mají prakticky za rohem.
Vypadá to, že se vyplatí věřit spíše té norské předpovědi. Horko sice není ještě bůhvíjaké, ale skoro čistá ranní obloha dává dobrý důvod těšit se i na hodiny příští.
Dopoledne navštěvuji Szombathely [sombat|hej], nedaleké správní středisko župy Vas [-š]. Cesta k němu trvá zhruba půlhodinu.
Přiznám se, že ač je město jednak významné a jednak za rohem, nemám jej dodnes nijak moc nastudované. Snad že těch dohledatelných informací je v případě Szombathely poskrovnu. O to více může být člověk potěšen i překvapen novými objevy.
Jedním z nich je určitě pomník prvního maďarského porevolučního premiéra Józsefa Antalla. Podobné najdete v několika maďarských městech, která s jeho osobou nejsou vlastně nijak spjata. Jedním z takových je koneckonců i Szombathely.
Po Antallovi pojmenovali i malé náměstí, původně spíše malý prostor na rohu dvou ulic. Je to trochu sešikmený skoročtverec o straně asi pětatřicet metrů. Větší část prostoru zaujímá fontána,...
... větší pozornost než socha upoutá možná stěna jednoho z domů, oživená malbami. Mimochodem jde o jeden ze dvou obytných domů s adresou Dr. Antall József tér. Další stranu náměstí zaujímá knihovna, na třetí najdeme věžák, čtvrtou lemuje jedna z hlavních szombathelyských ulic.
Dům s malovanými obyvateli upoutá pozornost snadněji i proto, že pomník s bustou je trochu ukryt pod lipami. Těch je tu spousta. Je to trochu podivné, neboť lípa je přece česká, zatímco v Maďarsku jsem za národní strom až dosud považoval papriku.
Jen malý kousek je to odtud na Hlavní náměstí (Fő tér), fajn místo pro nejprve procházku, později zastávku a malé občerstvení. Začněme tedy tou procházkou. Na západní straně náměstí nelze přehlédnout sochu Sv. Trojice (Szentháromság szobra).
Uprostřed k východu zužujícího se náměstí pak upoutá kašna se sochou, kterou už z mého vyprávění znáte, jen její význam jsem dosud nevysvětlil, protože jsem ho neznal. Tak tedy jde o sochu Zamilovaného páru (Szerelmespár).
Vše ještě doplňuje soška Fauna, příslušníka co do výšky drobného božstva plodnosti. Což se k zamilovanému páru nakonec tematicky i hodí. Vysoký podstavec sochy dává možnosti vyhrát si při focení, a fotka sama mimoděk poskytuje svědectví o tom, jaké asi panovalo tou dobou počasí.
Voda proto působí osvěžení skoro v jakékoliv podobě. Kouzlo fotografie dokáže její pohyb navěky zastavit.
No, horko je opravdu velké, takže v protikladu k tomu volím alespoň malé osvěžení v jedné z venkovních, ale zastíněných kaváren.
Káva mi, v rozporu s posláním podniku, nepřijde jako to nejlepší řešení, a tak osvěžení obstará limča. Ten pomeranč po obvodu byl asi původně míněn jen jako dekorace, ale zjevně prošel pánví, což vypadalo lákavě. Kolík jsem ale s nádobím poctivě vrátil.
Jak už bylo řečeno, voda je fajn, ale toto množství se záhy jeví jako nedostačující. Volba padne celkem logicky na lázně v Büku. Cestou k autu ještě využiji jednoho nápisu k ilustraci toho, jak funguje maďarština.
"Vítáme vás v našem obchodním domě." Tak zní přesný překlad, a asi si všimnete, že těch slov je tam na první pohled nějak málo. Hned si vše vysvětlíme.
Díky dvěma způsobům časování dokáže maďarština určit i osobu předmětu, takže slovo "vás" je nadbytečné. Dále můžeme spatřit jev ne tak neobvyklý, totiž skládání slov. Přidáme-li ke slovu "ház" (dům) slovo "áru" (zboží), vznikne nám obchodní dům. To zajímavé je ovšem na konci. Přípona -unk odpovídá českému zájmenu "náš", a konečně přípona -ban znamená totéž, co předložka "v". Říkal jsem už dříve, že je to jednoduché, viďte?
Na parkovišti u lázní v Büku jsem několik minut po poledni. Díky včerejšímu otevření hranic turistická sezóna vlastně právě odstartovala. To je mimochodem vidět i na prořídlém parkovišti, kde se občas najde nějaké auto s rakouskou nebo českou značkou, ale je jich pomálu.
Samotné lázně v Büku fungují v režimu značně omezeném, všechny vnitřní prostory jsou uzavřené, a to platí i u bazénů, které jsou obvykle průchozí zevnitř ven. Jediné, co je v provozu ve vnitřních prostorech, jsou šatny a jen malá část odpočíváren.
Zaplavat si či zahřát se můžete tedy jen v bazénech venkovních. I zde je hlídán počet návštěvníků, a to docela jednoduchým způsobem. Aby plavčíci nemuseli lidi v bazénech neustále přepočítávat, dostanete při vstupu náramek, který při odchodu z bazénu odevzdáte. Načež náramek projde dezinfekcí. Chcete-li do bazénu a dojdou-li zrovna náramky, musíte prostě počkat, až ho někdo vrátí.
S tímto počtem návštěvníků panuje v celém areálu klídek a pohoda, nikde se nemusíte tlačit a šance na srážku s jiným člověkem v bazénu je minimalizována - což je ostatně hlavním účelem všech opatření. Kromě jiného je také zakázán vstup do vody jinak než po schůdkách. Všechny bazény jsou lemovány páskami.
V celém areálu také funguje jen jedna jídelna, i ta vypadá poloprázdně.
Jinak je den skutečně letní, teplota vystoupá až na 26 stupňů. Takže si tam ty jednotlivé vody tak nějak střídám až do večera.
Okolo sedmé konečně přicházím do restaurace Fehérló. Personál se zredukoval na dva lidi - šéfa Zsolta (ten je místy ne nepodobný filmovému panu Septimovi) a Anett. Přivítání od obou je srdečné, ale to se dá říct už o včerejším, byť proběhlo pouze písemnou formou. Konečně také uvádím na pravou míru, jak to bylo s plánováním této cesty.
Jídelní lístek se také zkrátil. Na dvě stránky. V české verzi k dispozici nejsou, ale s tím si přece poradím. Sice chybí moje oblíbené speciality, ale vybrat se nakonec dá. Společnost mi u toho dělá jakási kočka, která později bude čekat, co kde upadne.
Kuřecí prsa Hawaii jsou vynikající, a co je skoro důležitější - po včerejšku si mohu napravit dojem z vína. Zweigelt prostě nezklame. Takže k plánovaným dvěma deckám přibude ještě jedna, k níž Zsolt viditelně přidá něco navíc, a kromě toho protáhne i zavírací hodinu.
