Po růžové silnici do Kolontáru

Do 4. října 2010 malou maďarskou obec Kolontár prakticky nikdo neznal. Toho dne tam však krátce po poledni došlo k ekologické katastrofě, která byla přirovnávána k Černobylu nebo úniku ropy v Mexickém zálivu.

Co se tehdy vlastně stalo? Na úvod si zopakujme alespoň základní fakta: zmíněného dne zhruba v půl jedné odpoledne povolila hráz odkalovací nádrže poblíž města Ajka. Z nádrže uniklo asi 700.000 tun červeného kalu, silně zásaditého odpadu vznikajícího při výrobě hliníku. Toto bahno obsahuje těžké kovy jako arzén, rtuť či chrom. Jeho místy až dvoumetrová vrstva zaplavila asi 40 čtverečních kilometrů, včetně částí obcí Kolontár a Devecser.

Dva dny po katastrofě, kterou nepřežilo 10 lidí včetně několika dětí, bylo v místním potoku Torna (obr. 1) naměřeno pH okolo 12. Odtud se voda dostala do řeky Marcal. V obou tocích rázem vymizel veškerý život. Marcal odtud teče směrem na sever a u Győru se vlévá do Dunaje. Všechny jedy, i když zde už velmi zředěné a také neutralizované sádrovcem a octem, tak protekly územím Maďarska znovu, tentokrát od severu k jihu.

Podobně jako třeba před časem moravské Troubky byly symbolem tehdejších povodní v České republice, stal se i Kolontár symbolem této katastrofy. Bezprostředně po ní byli obyvatelé evakuováni, internetová encyklopedie Wikipedie dokonce po nějaký čas místo necelých osmi stovek uváděla jako počet obyvatel nulu.

Místem jsem projížděl téměř přesně deset měsíců po katastrofě, tedy počátkem srpna letošního roku. Čím více se ke Kolontáru blížíte, tím je silnice červenější (obr. 2). Třebaže se rozhodně nesplnily ty nejčernější předpovědi maďarské vlády, že v obci již lidé nikdy žít nebudou, stopy katastrofy tu byly stále viditelné. V této souvislosti lze připomenout i to, že asi dvě stovky obyvatel se rozhodly z obce odstěhovat nastálo.

I po deseti měsících bylo pořád vidět, do jaké výšky červené bahno sahalo (obr. 3). Škola a obecní úřad (obr. 4) tu svítí svou novotou trochu nepřirozeně, kontrastně v jejich těsném sousedství je prázdné místo po domu, který nápor bahna nevydržel (obr. 5).

Panorama obce je opravdu svérázné. Hráz osudné odkalovací nádrže je totiž viditelná už zdaleka, a těžko říct, jak moc ji obyvatelé vnímali před katastrofou. Říká se, že časem si oko zvykne. Víte-li však, zdrojem jakého neštěstí se hráz stala, působí rázem jako hrozivé memento. Nebezpečí nové katastrofy navíc stále existuje. I proto byla postavena mezi odkalištěm a obcí nová, asi 1500 metrů dlouhá hráz, která má případný další příval kalu zastavit nebo alespoň zpomalit.

Obci nezbývá, než v těsném sousedství odkaliště existovat i nadále. V těch jejích částech, které postižené nebyly (obr. 6 a 7), byste jen těžko usuzovali na to, co se tu vlastně tehdy před rokem odehrálo. Na druhém konci obce je však vidět vytěžený pruh zeminy (obr. 8). Podle některých studií kal pronikl mnohem hlouběji, než se původně předpokládalo, a tak bude potřeba hlíny odebrat ještě mnohem více. Pěstovat tu cokoliv se asi nikdo neodváží, byť se snad život do místního potoka alespoň pomalu vrací.

Žádná katastrofa nepůsobí jen v okamžiku svého vzniku, a stejně tak tomu je i na tomto místě. První taková chvíle nastala už zhruba po dvou týdnech, kdy prudké deště spláchly do potoka další dávku jedů. Zpustošení zemědělské půdy je jen jedním z dalších následků. Existuje i obava z rozšíření již vysušeného kalu do okolí. Vítr by ho prý mohl odnést až do patnáctikilometrové vzdálenosti.

Celková výše škod i s náklady na jejich sanaci by se měla pohybovat okolo 30 miliard forintů (tedy asi 2,75 miliardy Kč). Hliníkárna, které odkalovací nádrže patří, sice vyjádřila ochotu nést finanční důsledky své odpovědnosti, kterou však zároveň odmítla. Hned po loňském 4. říjnu byla uzavřena, ale jen na několik dní. Zaměstnává totiž místní obyvatele, velký zájem na jejím znovuotevření tehdy vyjádřila i maďarská vláda. Zmatky probíhaly i okolo trestního stíhání zodpovědných osob. Už po týdnu došlo k zatčení generálního ředitele společnosti Magyar Allumínium, následně však byl propuštěn, když soud označil jeho obvinění za nepodložená. Nakonec jeho stíhání pokračuje na svobodě, obviněno bylo i několik dalších osob, kterým soudy zároveň obstavily majetek.

Asi 3 kilometry od Kolontáru leží čtyřapůltisícové město Devecser, které bylo katastrofou také zasažené. Na jeho bezpečném okraji vyrostla nová čtvrť s domky (obr. 9), které po neštěstí nechala postavit maďarská vláda. Jejich nové majitele nestály ani forint. Tento jistě humanitární čin se však podle některých médií stává předmětem závisti. Po podobné katastrofě je však jen velmi těžké zachovat absolutní spravedlnost pro všechny, zvlášť v situaci, kdy se premiér Orbán chtěl i potřeboval trochu ukázat před Maďary a před světem. Proto zkusme zatím věřit, že až zmizí alespoň ty viditelné škody na krajině, nezůstanou v místních lidech stopy mnohem hlubší.

Fotografie

Autor: Jaroslav Babel - © 2011 (perex, 1-6, 8, 9); Creative Commons 3.0 s povinností uvést autora (7)