Ovčáček porušil návštěvní řád Hradu

Nechci se přít o to, že člověk, který chce v pár větách cosi veřejně sdělit, by si měl svoje vystoupení natolik rozmyslet a připravit, aby na těch pár vět nepotřeboval papírek.

To vystoupení opravdu nepůsobilo ani připraveně ani spontánně, jakkoliv se s jeho obsahem mohli mnozí ztotožnit. A nebyl by to Miloš Zeman, který na všechny projevy kritiky jeho osoby reaguje povýšeně, arogantně a rádoby vtipně, aby si nerýpl i tentokrát. I vznikla pověst o chudince holčičce…

Stalo se o poslední neděli, že příslušník Policie ČR zakázal skautům zazpívat na nádvoří Hradu českou státní hymnu. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček přispěchal s omluvou a konstatováním, že přístup policisty byl příliš horlivý. Policejní prezidium se odvolávalo na platný návštěvní řád, který zakazuje hudební vystoupení v areálu Pražského hradu bez předchozího povolení. Domnívám se, že zpěv nebo jiné provedení státní hymny, která je podle zákona č. 3/1990 Sb. státním symbolem České republiky, je nutné z tohoto předpisu vyjmout. Je to totéž, jako by se kdokoliv procházel se státní vlajkou (samozřejmě při zachování důstojnosti takového počínání) a bylo mu v tom ze strany policistů bráněno.

O dva dny později chtěl Jiří Ovčáček celou nepříjemnost napravit tím, že na nádvoří Hradu s pozvanými skauty hymnu zazpívá, zřejmě aby tak společně demonstrovali, že zpěvem hymny v hradním areálu člověk nepáchá nic proti předpisům. Až potud celkem nic proti. Pomiňme teď ne zrovna početnou účast na tomto podniku, za zmínku stojí úplně jiné okolnosti. Nebyl by to Jiří Ovčáček, aby ve své horlivosti nespáchal nějakou tu botu. A tady se mu povedly hned dvě.

Jsem upřímně zvědavý, zda se i tentokrát dočkáme Zemanova vtipného bonmotu o chudákovi mluvčím, který nezná státní hymnu a musí mít papír. Druhá věc je, že to, co skupinka lidí předvedla, není česká státní hymna. Tu totiž zákon definuje jako první sloku písně Kde domov můj?, nic více a nic méně. Jestliže tedy shromážděná skupinka zpívala dvě sloky této písně, nešlo o státní hymnu České republiky.

Jiří Ovčáček sklidil též posměch za kvalitu svého zpěvu. Čistě z hudebního hlediska se dá říci, že tato kritika byla i oprávněná, ale ne všichni lidé jsou obdarováni zpěvným hlasem. Nevyčítal bych nikomu, že zpívá falešně státní hymnu, činí-li tak při vhodné příležitosti a nevykazuje-li jeho konání znaky zesměšňování státního symbolu. Ostatně i to je pro mě důkazem, že zpěv hymny není běžnou hudební produkcí, tak jak toto slovní spojení většinou chápeme.

Je nepředstavitelné, že by diváci při divadelním provedení hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka pravidelně vstávali ze sedadel, aby tak vzdávali hymně čest. Jistě, dovedu si představit vypjatou situaci, ve které se tak stane, ale to je věc jiná. Dokonce si myslím, že by se tak nedělo ani v případě, že by došlo ke změně zákona a státní hymnou by odteď byly sloky dvě. V kontextu divadelní hry se jedná o hudební číslo, nikoliv o hymnu. Tento dohad je ale zbytečný. Podstatné je, že jakmile začnete zpívat druhou sloku písně Kde domov můj?, nezpívali jste státní hymnu.

Mluvčí Ovčáček by tedy měl být předvolán na místně příslušné oddělení Policie ČR k podání vysvětlení, neboť organizoval porušení návštěvního řádu areálu Hradu. Porušení návštěvního řádu se dopustil tím, že  dne 26. dubna 2016 okolo 13. hodiny zorganizoval skupinu občanů, která následně skupinově zazpívala divadelní hudební kus Kde domov můj?, přičemž se tak stalo bez povolení Správy Pražského hradu.

Prezidentu republiky bych poradil, aby - kromě veřejné kritiky tohoto počínání - svému mluvčímu neprodleně sdělil, jaké státní symboly používá České republika, a poté ho zaměstnal nějakým důležitým úkolem. Ovčáček by například dále mohl hledat Peroutku. Škody již může napáchat minimální, navíc bude zaměstnán až do konce Zemanových dnů v úřadě a nebude mu zbývat čas na podobné excesy.