Na návštěvě u mladé dámy (6.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

6. kapitola: Čekání na noční Piran (29. června 2021)

Poslední den u moře odkládám vše podstatné na večer. To odkládání mi podstatně usnadňuje skutečnost, že dnešek mám o něco kratší. Podaří se mi totiž probudit se až před desátou hodinou. Na snídani ve městě ale není pozdě nikdy. 

Kolem půl dvanácté jsem na pláži, zatím zaplněné dost málo. Vydržím tady pár příštích hodin. 

Třiatřicet ve stínu je dobrým důvodem strávit většinu času ve vodě a toto kombinovat s místní kavárnou. 

Kavárnu stíní borovice, a co nezvládnou borovice, zvládnou slunečníky, a pořád si můžete vybrat místo u té správné stěny tak, abyste seděli ve stínu.

A jak záhy zjistím, kavárna je na této pláži velmi důležitá. Dokonce velmi důležitá, ale o tom až za chvíli. Pláž se během dne naplní jen málo, do víkendového stavu to má pořád daleko.

Kolem druhé se sice trochu zatáhne, ale nezaprší. Ne že by mě právě tohle vyhnalo z vody, ale svých pár hodin na pláži jsem si splnil bohatě. 

Abych čtenáře konečně trochu vytrhl z letargie, vysvětlím, v čem spočívá důležitost místní kavárny. Zmíním se o jednom zvláštním člověku, co se tu dnes pohybuje. Na fotce je to ten na levém okraji ve žlutém. Měl jsem s ním taky co do činění, takže vím přesně, co je jeho prací. Celý den stojí u vchodu na WC a odhání od něj všechny, kdo nejsou hosty kavárny naproti. Argument, že jsem v kavárně před chvílí byl, neuznal. Teď jdu z pláže, takže hostem nejsem, a na tohle WC tedy nesmím. 

Vyřešit záležitost společensky přijatelným způsobem znamená vrátit se o nějakých sto metrů. Na druhou stranu je to příležitost zvěčnit tohoto zvláštního člověka i na fotografii. Pozor na něj - vědom si vlastní důležitosti je tvrdý a nekompromisní.

Než se stihnu přemístit do apartmánu, abych se před vedrem zbaběle schoval, mraky skoro zmizí. Což je tedy o důvod víc dát si pauzu po zbytek odpoledne.

Nevím, čím to je, asi to dělá klimatizace, ale lehnu si a spím téměř na povel. V zhledem k plánovanému večernímu programu se mi těch pár hodin bude hodit. Probudím se v šest, před sedmou odcházím.

Do restaurace mi v podstatě stačí jen přeběhnout ulici. Na večeři totiž dnes měním lokál. Ne že bych byl Pri Vodnjaku nespokojený, prostě se chci rozhlédnout jinde a opustit těch pár položek, jež tamní menu nabízí. Zůstávám tedy na promenádě, svinjski kotlet na žaru nikdy nezklame.

Promenáda s restaurací je na poloviční cestě z Tomažičova náměstí na parkoviště. Už před osmou jsem na cestě.

Mířím do starobylého Piranu. Cesta netrvá déle než půl hodiny. Přijíždím ještě za světla, je jen trochu zataženo. Ten pohled na střechy piranské čtvrti Fornače tím získává zase trochu jinou náladu.

V podstatě jediné, co od tohoto výletu chci, je pár nočních fotek už známých míst. A protože se stmívá pomalu, a na fotkách je navíc méně tmy než ve skutečnosti, je dost času začít u vily Benečanka na Tartiniho náměstí.

Kousek od ní hraje a zpívá místní kytarista. Hraje slušně a dělá mi radost i repertoárem. Sluší se ho odměnit, zvlášť když se nechá vyfotit.

Noční osvětlení městu jako je Piran rozhodně sluší, ale právě jsou nejdelší dny, na tmu se čeká poměrně dlouho. Čas tedy využívám k procházce po nábřeží až na špici poloostrova s historickým jádrem Piranu.

Konečně se tedy jakžtakž setmělo,...

... takže teď už spěchám od mysu Madona i od madony samotné...

... po nádherně osvětleném nábřeží ...

... zpátky na Tartiniho náměstí. Část hradeb, někdejšího městského opevnění, je odtud snad aspoň tušit. 

Uprostřed náměstí pak do tmy září socha místního rodáka, skladatele a houslisty Giuseppe Tartiniho.

A samozřejmě nejde vynechat pohled na kostel sv. Jiří. 

Těsně před desátou hodinou odjíždí z náměstí autobus, a tak nastoupím. 

Nějaký čas tím ušetřím, ale těch posledních 300 metrů k parkovišti a do kopce stejně musím dojít po svých.

Už je to tak zařízené, že mladé dámy mají za tmy svoje kouzlo, takže něco do sebe má samozřejmě i noční Koper.

Tentokrát ale dám přednost pláži. V Piranu na to nějak nezbyl čas, takže si noční moře vyzkouším až tady. Do půlnoci jsem doma, což je tak akorát, abych ráno vstal včas a stihl sbalit.