Na návštěvě u mladé dámy (3.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

3. kapitola: Co je za náměstím (27. června 2021)

Ráno v Koperu je dobrou příležitostí ukázat, kde vlastně přebývám. Tomažičovo náměstí, čiže po místním způsobu Tomažičev trg nebo italsky Piazetta Pinko Tomažič (už je to tu tak zavedeno, že z italského názvu se většinou dozvíte celé jméno), je celkově méně utěšené náměstí blízko centra i blízko pobřeží a pláže. Méně utěšené proto, že stará zástavba, ve které bydlím, je jen ze dvou stran. Zbytek obklopují bytové domy z Titových časů. Navíc je oproti většině ostatních koperských náměstí nezvykle plné aut, parkování je však vyhrazeno pouze místním.

Nedá se začít jinde než na starém Titově náměstí. To je mimochodem výjimka z řečeného před chvílí, jeho italský název zní pouze Piazza Tito. Snídani ovšem pořídím v pekárně těsně před ním. 

Otevřeno je i v neděli a výběr pořád stejně dobrý a levný.

I na náměstí je vše, jak má být, dokonce i stará kavárna v Lodžii je už zase otevřená.

Výhled z Lodžie na Prétorský palác doplňuje lahvička s desinfekcí, kterou vítám - mimo jiné je to způsob, jak si po snídani odmastit ruce.

A pak už je čas chvíli tu posedět. Jsme v kavárně, takže svojí objednávkou těžko mohu překvapit.  

Na konci loňského léta, při té trochu tajné odpolední návštěvě Koperu, jsem slíbil podívat se kousek dál za Kostel Nanebevzetí Panny Marie. 

I tam pokračuje historické centrum, tedy staré město vystavěné na ostrově, jenž byl později spojen s pevninou. To byl osud mnoha zdejších pobřežních měst. Když už zaplnila původní ostrovy a neměla by se kam rozrůstat, byl průliv oddělující je od pevniny zasypán a města mohla růst dál. Když projdete kolem kostela a opustíte jedno náměstí, jste hned na dalším, zvaném Brolo. Význam tohoto názvu jsem dlouho marně hledal, a patrně není zcela jasný ani jazykovědcům. Velmi kusé informace hovoří o italském původu, neboť se vyskytuje i v dalších italských městech. Dosud nepotvrzená teorie předpokládá souvislost se slovem bóra, označujícím prudký studený jadranský vítr. 

Pro zdejší obyvatele bylo náměstí Brolo velmi významné - byly tu dvě studny, dnes už svému účelu nesloužící, a bylo též jakousi potravinovou zásobárnou. V sousedství Kostela Nanebevzetí Panny Marie stojí koperská Ústřední knihovna (Osrednja knjižnica, italsky Biblioteca centrale), původně ovšem palác rodiny Brutti. Palác patří mezi novější stavby, postaven byl na místě zbořeného kostela až v polovině 18. století. Knihovna nese jméno svého zakladatele - Srečko Vilhar byl nejprve politik, ještě předtím studentský aktivista. V roce 1958 založil zdejší, dnes veřejnou knihovnu jako univerzitní a studentskou. Od té doby byl knihovníkem na plný úvazek, napsal též několik prací na téma knihovnictví a vzdělávání v Přímoří. 

Na rozdíl od sousedního vydlážděného Titova náměstí je na Brolu trávník a stromy, takže může být v horkých dnech i příjemnější.

Snad proto tu bydlela i místní honorace. Rod Vissich-Nardi sídlil v paláci z konce 17. století.

V jeho sousedství stojí budova Fontico ve stylu benátské gotiky, poprvé zmiňovaná už v roce 1392. Byla postavena jako sklad žita, je tedy dalším svědkem oněch časů, kdy náměstí Brolo sloužilo jako centrum obživy místních obyvatel.

Kromě staveb světských jsou tu i církevní - trochu stranou stojí Kostel sv. Jakuba (Cerkva Svetega Jakoba / Chiesa di San Giacomo), pocházející ze 14. století. 

To už Brolo pomalu opustíme. Cankarjeva cesta (Via Ivan Cankar) je jednou z hlavních koperských ulic, a je tu kromě jiného i budova gymnázia s výklenkem vtipně řešeným tak, aby hlavní vchod byl po většinu dne ve stínu.

Cankarjeva cesta v podstatě slepě končí na Brolu, a to je také důvod, proč na náměstí panuje celkem čilý dopravní ruch.

Jméno dostala ulice po významném slovinském spisovateli, dramatikovi a dekadentním básníkovi. Natolik dekadentním, že v roce 1899 poručil ljubljanský biskup nakoupit na sedm stovek výtisků jeho básnické sbírky Erotika jen proto, aby je pak nechal pro nevhodná témata veřejně spálit. Cankar reagoval druhým vydáním sbírky, jak sám říkal, na protest proti tomuto nekulturnímu a barbarskému činu. Sbírka se dnes řadí ke klasice slovinské básnické moderny. 

Zajímavé je, že Dijaška ulica (Calle degli Studenti), tedy Studentská ulice, je až o kousek vedle, na Cankarovu ulici kolmá.

Najdeme na ní i pravoslavnou Rotundu Mariina Nanebevzetí (Rotunda Marijinega Vnebovzetja / Rotonda di San Maria Assunta) z 11. století, nejstarší koperskou sakrální stavbu.

V neděli dopoledne i tady cosi probíhá, snažím se tedy rušit co možná nejméně.

Z uličky vedou schody na Vojkovo nábřeží (Vojkovo nabrežje), a to už jsme skoro u přístavu.

Schodiště prochází zbytky koperského opevnění (koprsko obzidje).

Jeho součástí byla i ona plošina, ze které dnešní návštěvníci Koperu pozorují připlouvající a odplouvající lodě. Z celého opevnění se však dodnes dochovalo jen velmi málo.

Neomylně mířím na pláž, i v jedenáct dopoledne už slušně zaplněnou. Mořská hladina je však mnohem klidnější než o večerním přílivu, takže se na ní dá i poležet a prostě jen tak být.

Ani se nedivím těm, co přes poledne drží siestu. Za hodinu mám vedra dost a odcházím do apartmánu. Pokoj s klimatizací je prostě příjemnější, zvlášť když se mi povede hodinu a něco prospat, a k tomu ještě vymyslet program na odpoledne.