Milé dámy, roďte si, kde chcete

Před nedávnem vzbudil menší rozruch jeden rozsudek Městského soudu v Praze. Pozornost vyvolal přinejmenším v té části populace, které se může týkat, to jest u veřejnosti odborné, a z té laické snad u její dámské poloviny.

O co šlo - u soudu si stěžovala žena, která se rozhodla porodit doma, ale ve Fakultní nemocnici Praha-Motol neuspěla se žádostí o poskytnutí porodní asistentky se zdůvodněním, že nemocnice poskytuje, v souladu se standardy, péči pouze hospitalizovaným pacientům. 

Co vlastně soud sdělil? Žena má právo podle nějaké mezinárodní úmluvy rodit kdekoliv, a nemocnice jí k tomu musí poskytnout podmínky. Žádná nemocnice však nemůže z celkem objektivních příčin poskytnout jakoukoliv záruku v situaci, která se standardům vymyká. Pomiňme teď fakt, že vše naráží i na pracovně-právní problém (tipuji, že zaměstnanci nemocnic mají v pracovní smlouvě uvedené místo výkonu práce, a bude to zřejmě právě a jedině ta která nemocnice). Především však nemůže ručit za to, že se ženě v případě komplikací dostane rychlé a odborné pomoci. A protože podmínky neznamenají jen vybavení personální, dovedeno ad absurdum by to mohlo vést k přestěhování veškerého materiálového a přístrojového vybavení ke komukoliv, komu se zrovna takto zlíbí. Rozhodnutí o provedení jakéhokoliv zákroku náleží jedině a pouze lékaři, a tím porodní asistentka není. Na čí straně bude pak odpovědnost za případné následky, které mohou postihnout jak matku, tak i dítě, o tom soud již mlčí.

Zajímavá byla krátká televizní beseda, vysílaná v den zveřejnění rozsudku na ČT24. Na jedné straně seděla zastánkyně porodů doma, na druhé straně přednosta gynekologicko-porodnické kliniky. Pozice byly předem jasné, ale zatímco lékař, nesporně ve svém oboru erudovaný, argumentoval věcně a znale, protistrana si vystačila s dvěma větami předem naučenými jako básničku. Při pohledu na ni jsem si říkal, že až se bude v televizi konat nějaká rozprava o jaderné fyzice, mohu se jí zúčastnit. Vím, že nějaká existuje a z Wikipedie (při vší úctě k ní) si zopáknu, čím se asi tak zabývá. Možná budu působit dojmem věrohodnějším než zmíněná aktivistka, která jistě také ví, že lidé jsou muži a ženy a ženy že rodí děti, a ona si vzala jako své poslání bojovat za to, aby mohly rodit doma.

Rád bych připomněl, že ve všech ostatních případech končí odmítnutí nemocniční péče ze strany pacienta sepsáním negativního reversu, kdy se lékař, potažmo zdravotnické zařízení, zbavuje odpovědnosti a všechna rizika na sebe bere pacient, který revers podepíše. Stejnou odpovědnost na sebe bere i pacient, který sice revers nepodepíše, ale nemocnici či jinou pomoc buď o své vůli nevyhledá, nebo revers nemohl být sepsán z objektivní příčiny - pacient například nemocnici svévolně opustí, přičemž se buď lidově řečeno nehodlá s nikým o ničem bavit, nebo bez vědomí personálu odejde z nemocničního oddělení během již započaté hospitalizace. Inu, jsme lidé svobodní a nemocnice není vězení. I takový pacient má právo se nadále léčit formou, ke které svolí, ale pomoc musí aktivně vyhledat, domů k němu chodit nebude (s výjimkou záchranné služby, ale i její zodpovědnost bude v takové situaci již omezená). Proč tedy podobné mechanismy neplatí i v případě porodů?

Během několika dalších dnů se téma probíralo ve všech možných médiích, přičemž zastánci mluvili o nutnosti proškolit personál. Proč, když vzdělaný personál v nemocnicích máme? Dále jsem se dočetl něco o možném zřizování jakýchsi porodních domů. Prosím, vysvětlete mi praktický rozdíl mezi porodnicí a porodním domem. A pak kdosi vyvracel i fámy o tom, že v Nizozemí čeká sanitka před domem, v němž se právě koná domácí porod. Nehledě na to, že ta představa je trochu bizarní, troufám si tvrdit, že tím hůře. Dostupnost pomoci se ještě o nějaký ten čas oddaluje.

Nevím, jak to mají v Nizozemí nebo jinde, jen vím, že jsem se coby zaměstnanec záchranky s několika ženami toužících po porodu doma setkal. Vždy to zavánělo jakýmsi sektářstvím nebo se jednalo o takové ty podezřelé přírodní typy (což se ani navzájem nevylučuje). V jednom případě, kdy se matka rozhodla rodit zcela sama, skončil porod fatálně pro dítě, v druhém se u matky vyskytly komplikace, které nedovolovaly její transport někam do Podkrkonoší, jak měla podle jakéhosi manuálu nalinkováno. Chtě nechtě skončila ve spádovém zařízení, které, pokud vím, opustili oba zúčastnění v pořádku a bez následků. A vím také, že zatímco v jakékoliv porodnici se jim dostane adekvátní péče prakticky okamžitě po vzniku krizové situace, v případě přivolání záchranné služby (což bylo také zmiňováno jako možnost řešení komplikací) se pomoc dostaví po nějaké časové prodlevě (na dojezd opravdu nějaký čas vždy potřebujeme) a o její adekvátnosti teď můžeme diskutovat velmi dlouho. Byť se snažíme být vzděláváni ve všech lékařských oborech, s dopravními nehodami, infarkty a sebevrahy se setkáváme přece jenom častěji. Jako perličku bych mohl zmínit výjezd k rodičce, která byla do té chvíle prakticky bez příznaků, ale porodila tak rychle, že nastávající babička nestihla ani položit telefon po hovoru s dispečinkem záchranné služby. Matka, dítě i babička přežili událost naprosto zdrávi, ale čtenáři musí být zřejmé, že tento příběh se tématu článku trochu vymyká. Záchranka standardně převáží ženy do porodnic, když tyto na sobě pozorují příznaky signalizující počínající porod. V uvedeném případě žádný domácí porod plánovaný nebyl, došlo k němu jaksi samovolně. A protože vše proběhlo bez problémů, jde s odstupem více než jednoho desetiletí o příběh i trochu úsměvný. Nicméně, pokud by došlo k jakékoliv komplikaci, šance na pomoc by nastala až zhruba po 10 minutách, během kterých jsme, odborně řečeno, dosáhli místa zásahu. Jak se v takovém případě snižuje šance na další průběh bez následků, musí být jasné též.

Jak už bylo řečeno, soud prý dal ženám právo vybrat si svobodně místo, kde chtějí přivést na svět své děti. Nevím, ale ta možnost snad existovala vždy. Pokud se nastávající matka rozhodne porodit v nemocnici, v lese, doma či na nádraží, neexistuje žádná síla včetně právní, která by jí v tom mohla zabránit. Musí si ale uvědomit, že ve všech případech kromě prvního jmenovaného se dobrovolně vzdává veškerého komfortu a péče, kterých by se jí dostalo právě v té nemocnici nebo porodnici. S tím také na sebe bere veškerá rizika a odpovědnost. Měla by vědět, že ji v tu chvíli nemá jen za sebe. Paradoxně, pokud své dítě takto vědomě ohrozí, je právně nepostižitelná.

Těžko obstojí argument, že v minulosti probíhaly porody výhradně doma, v přirozeném prostředí. Pak si také zjistěte cosi o novorozenecké úmrtnosti a horečce omladnic. Druhý pojem možná ani dnešní generace nezná, a je to dobře. S ní odpadl důvod, proč nerodit v nemocnicích. Novorozeneckou úmrtnost máme dnes takovou, že se jí můžeme ve světě chlubit. Vyvíjí se vše, a přirozené prostřední pro narození dítěte se nám přestěhovalo jinam, než tomu bylo před sto padesáti lety. Za další větu teď gramaticky patří otazník, ale slušely by jí spíše tři vykřičníky: Opravdu se chceme vracet o desetiletí zpátky?