Mezi dvěma pobřežími (19.)

Se začátkem léta pravidelně vyjíždím na svou první větší cestu. Tu jsem tentokrát pojal trochu velkoryseji, takže mohly přibýt i končiny zcela nové. Jestli se svezete celých devatenáct dní, nebo jen kousek, to už nechám na vás.

19. kapitola: Trocha statistiky na závěr (16. července 2023)

Ke všemu, co si vezu domů, přibylo ještě trochu blátíčka z toho improvizovaného parkoviště v Sárváru. Dlouhá cesta dneškem končí, domů se vydávám už kolem sedmé. Důvod je celkem prostý - v práci začínám už zítra ráno, a chci mít po cestě čas takříkajíc pořádně vydechnout. 

Před sebou mám tedy poslední necelou pětistovku kilometrů. Závěrečné téma tentokrát nebude. Při délce cesty a počtu navštívených míst by se nějaké společné hledalo obtížně. O několika tématech jsem psal postupně tak, jak sama přicházela, za chvíli si povíme už jen pár možná zajímavých čísel. 

Jízda mi dnes sedne neobyčejně, a tak nestavím, nefotím, prostě jedu a utíká to. První zastávka přijde až na rakousko-české hranici, přesně devět minut po půl jedenácté.

Je to poslední překročení hranice z celkového počtu devatenácti. Ve skutečnosti jich bylo mnohem více, ale tohle číslo zůstane utajeno i mně. Omezím se na konstatování, že devatenáctkrát jsem přejel hranici autem po silnici. Kolikrát jsem ji přešel například na pobřeží Baltu nebo na slovinsko-rakousko-italském trojmezí, to se opravdu počítat nedalo.

Byl to cíl či sen, podniknout cestu od jednoho moře k druhému. Trasa nakonec vytvořila pěkný okruh Evropou, na jehož trase jsem postupně navštívil osm zemí. Vyjel jsem na sever a vrátil se z jihu. Dva nejvzdálenější body cesty - maják v Rozewie a pláž v Novigradu - od sebe vzdušnou čarou dělí hezkých 1111 kilometrů. Vylezl jsem na dvě hory, na jednu se nechal vyvézt lanovkou. Navštívil jsem třiadvacet měst, obcí či vesnic, tři města z toho byla hlavní. Potkal jsem jednu hlavu státu. Napočítal jsem pět hradů a devět lázeňských míst. Viděl jsem tři jezera, sedm vodních toků, jeden mořský průplav a dva průlivy. Vzhledem k trase se tentokrát nemohla konat rituální zastávka v Českých Budějovicích. Částečně si ji vynahradím na zpáteční cestě v Halámkách, z nichž se poslední dobou též stává tradice.

Záměr vyšel dokonale, doma jsem ve tři čtvrtě na dvě. Je čas na pár posledních čísel. Nádrží proteklo asi 280 litrů nafty. Při průměrné rychlosti 65 km/h jsem tak strávil v autě asi 90 hodin. A na závěr údaj nejpodstatnější: celkem jsem za těch devatenáct dní ujel 5773 kilometrů.