Mezi březnem a dubnem (6.)

Projdu-li svoje cestovatelské kapitoly pěkně od začátku, zjistím, že v Büku mi dosud chybí listopad, prosinec a březen. Začátek téhle cesty sice vyšel až na samý konec posledně jmenovaného měsíce, ale i to se počítá.

6. kapitola: O přidaném písmenku a věcech souvisejících (2. dubna 2023)

Nic netrvá věčně, ani hodně prodloužený víkend. Je čas vrátit se domů a cestou si třeba zase říct něco zajímavého o maďarštině.

Tento jazyk je plný převzatých slov. Uvádí se, že až polovina maďarské slovní zásoby je odjinud. Příčinou snad je fakt, že Maďaři jako kočovný národ spoustu věcí neměli či neznali, a tak ani  neexistovala potřeba mít pro ně slovo. Když po svém usazení v Karpatské kotlině věci a předměty poznávali, přijali je i s jejich pojmenováním.

Posuďte sami. Kdo bydlí, má ház (dům). Každý dům má kulcs ([kulč], klíč). Ten, kdo bydlí vedle vás, je váš szomszéd ([somséd], soused). Může to být třeba horník, pak je místem výkonu jeho práce bánya ([báňa], důl). Jeho žena může třeba přednášet na vysoké škole, pak tedy pracuje na místě zvaném akadémia (to už snad ani překládat nebudu). Syn pracuje jako sofőr ([šofőr], řidič), doma má služební autó (tohle už vůbec ne). No a za domem vám teče patak (potok), a k oblíbenému nápoji zvanému kávé (káva) si odpoledne zakousnete kalács ([kaláč], koláč). Kdo nechce kávu, může si dát třeba tea ([tea] - abychom to omylem nečetli po anglickém způsobu). Děti si do blízkého lesíka půjdou natrhat málna (malina). Drsnější povahy nechť si klidně přiťuknou něčím ostřejším, máme tu pálinka (destilát, kořalka, pálenka, jak chcete). Ke snídani bude sonka ([šonka], šunka), k obědu (ebéd) třeba pecsenye ([pečeně], překlad je jasný) a večer bude samosebou vacsora ([vačora], večeře). A kdybyste potřebovali něco poslat, posta ([pošta]) je za rohem. Kdo bude zlobit, toho si vezme pokol (peklo). 

S těmi převzatými slovy zachází maďarština všelijak, občas je trochu zkomolí, ale to není nic tak zvláštního. Občas ale narazí na malý problém. To je tak, žádné maďarské slovo totiž nezačíná dvěma souhláskami. Souhláskové skupiny se Maďarům vyslovují špatně. Uprostřed slova nebo na konci je zvládají, ale na začátku slova je opravdu neradi. A nepleťte sem teď prosím slova jako szín ([sín], barva), száz ([sáz], sto) či zseb ([žeb], kapsa) - ta samozřejmě začínají souhláskou jedinou, která se zapisuje spřežkou. Za jedinou souhlásku se považuje i zvuk, pro který nemá písmeno většina jazyků včetně češtiny, zapsat ho však umí chorvatština (đ). Začíná jím slovo dzsem ([džem]), 

Dáme si po tomhle úvodu malou přestávku. Stavím kdesi v Rakousku, které zatím zůstává věrno své pověsti. Prostě prší. Cesta není to nejpříjemnější z celého víkendu, ale nenadělám nic Je to tak na rychlé kafe, déle tu postávat nemá význam.

Pokračujeme. Koukneme se konečně na několik převzatých slov, která původně začínají dvěma souhláskami. Maďarsko bylo po drtivou většinu své existence královstvím. V jeho čele byl tedy král. Stačí vsunout samohlásku, a už je to vyslovitelné: király ([kiráj]). Stejně se postupovalo u pojmenování předmětů denní i sezónní potřeby, jako jsou břitva (borotva) nebo hrábě (gereblye [gerebje]). Větší zkomolení bylo vysloveně nutné u takové třešně (cseresnye [čerešně]), neboť hlásku ř maďarština samozřejmě nezná.

Slova jako dvůr nebo škola vyřešila zase trochu jinak, prostě přidala samohlásku na začátek: udvar, iskola ([iškola]). Podobně je to se slovem stůl (asztal [astal]). S využitím výslovnosti krátkého a (srovnejte s už zmiňovanými slovy kalács nebo patak) tady maďarština nepochybně vzala za základ slovanskou podobu "stol". Poměrně zřídkavá je pak změna první souhlásky na samohlásku, jako se to stalo ve slově vnuk (unoka). Někdy může pomoci samohlásku a souhlásku prohodit, jako třeba ve slově szerda ([serda], středa).

Vydržte, už se blížíme. Na závěr dnešního možná trochu stručného povídání jsem si nechal jednu opravdovou lahůdku. Zmínil jsem středu, na řadě je čtvrtek. To je přímo parádička! Souhlásek je tu hned pět za sebou, včetně jedné slabikotvorné. To je pro Maďary téměř nevyslovitelné. Ale poradit se dá se vším, prostě tam těch samohlásek nacpeme víc - a máme z toho csütörtök ([čütörtök]). Krása, viďte?

Každé pravidlo má svoje výjimky, ani ta jazyková nejsou žádnou... řekněme zvláštností. Někdy to prostě maďarština nechala tak, jak to bylo. Slova strand ([štrand], pláž), sport ([šport]), flürt (flirt), próba (zkouška) jsou celkem běžná, žádné z nich však není domácího původu. Skupinou "pr-" začíná obrovská hromada převzatých slov (už bez překladu a výslovnosti): profil, professzor, probléma, program, procedúra, profit, privilégiuim, prevenció. Dříve třeba i proletár.

A to je vše, jsme na české hranici i na konci povídání. Pět kilometrů přede mnou jsou Halámky se známou restaurací, takže pauza bude delší a vyprávění o několik obrázků bohatší. Na pořádný odpočinek je po čtyřech a půl hodinách cesty doba tak akorát.

Když po páté hodině konečně zastavím doma, mám ujeto 1645 kilometrů. Tentokrát se loučím opravdu jen na chvíli. Další cesta je totiž v plánu už o přespříštím víkendu.