Léto roku devatenáctého (11.)

Potřetí v tradičním termínu, prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

Kniha třetí: Maďarské prameny

1. kapitola: Chladný Bük (9. července 2019)

Jakkoliv se Bük tváří za oknem a možná i na fotkách poměrněpřívětivě, ve skutečnosti je zima skoro neskutečná: pořád ještě se snad dá mluvit o začátku července, ale ranní teplota padá až na 13 stupňů.

Musím zajet do místního obchodu a do tržnice, abych měl po ránu co jíst. Ještě předtím ale pořeším drobné problémy řekněme technického rázu. O malém zádrhelu či nedorozumění při příjezdu jsem se již zmínil. Otec nebude příliš zběhlý ani v záležitostech dalších. Takže lednička nechladí, naproti tomu teplá voda, která se mi už večer trochu nezdála, teče ráno už jen studená. Takřka ve svém si ovšem snadno poradím.

Nakoupím rychle, při vracení drobných dostanu i poslední z nových forintových bankovek. Všechny ostatní už nahradila nová edice, letos přišla na řadu i poslední pětistovka. Jedna stará mi zbyla z dřívějších návštěv Maďarska. Platí do konce září, ale už teď máte právo ji jako zákazník odmítnout. Nečiním tak, je jediná, kterou mám, a během příštích dnů nebude problém se bankovky o hodnotě asi 40 korun zbavit. 

Na parkovišti u obchodu mě zdrží nějaká dotěrná baba, nabízející nejdřív kožené pásky a pak zvláštní slevu na Hugo Bosse, kterého mi cpe nejdřív za pár šupů a pak dokonce zadarmo. Všechny nabídky odmítám. Později jsem zjistil, že baba je dokonce vidět na jedné fotce. Sice z hodně velké dálky, ale je tam. Je to ta bílá postava zcela vpravo. Na výhodný obchod právě láká další potenciální zákazníky.

Snídaně o deváté je tedy ryze maďarská,...

... zatímco na kávě, která zbyla z cesty, je přesně vidět, odkud jsem přijel. To kafe je takový drobný taktický manévr, umožňující chvíli vyčkat, jak se vyvrbí počasí. Během toho vyčkávání se konečně potkávám i s Jánosem (jehož jméno prosím čtěte správně se [-š] na konci), tedy majitelem apartmánů. Ujišťuji ho, že ubytování proběhlo v naprostém pořádku, těch pár zádrhelů nemá význam zmiňovat. Jednak jsem je vyřešil v řádu minut, jednak nemají na průběh ubytování žádný vliv. Během další řeči si pak konečně potykáme.

Do lázní nakonec vyrážím až v blížícím se poledni, kdy se teploty usadí na hodnotách řekněme alespoň přijatelných. Parkoviště před lázněmi není rozhodně přeplněné,...

... dlouhé fronty před pokladnami taky nejsou – dnes dokonce stačí jen jediná otevřená. Což beru jako příjemné překvapení, čekal jsem spíš plno až narváno.

Překvapení méně příjemné čeká u té pokladny. Vstupné celkem brutálně podražilo, od loňska prakticky o třetinu na současných 3950 forintů. Změn je tu ostatně víc. Vstup do hlavního bazénu je úplně nový, na nových míctech jsou schůdky a dokonce i přítok vody. 

Z fotky to samozřejmě není tak moc vidět, ale když kolem něčeho chodíte léta a najednou je to jinak, hned vás to praští do oka.

Kuchyně tu naštěstí funguje stále stejně dobře, voda je pořád stejně teplá, i obsluha je stejně ochotná jako dřív, takže tady nakonec tak špatně není.

Teplotu podobnou té dnešní by v takovém září každý uvítal, jenže na začátku léta obvykle čekáme o něco více. Každopádně je to o nějakých deset až patnáct stupňů níže než maxima před pár dny v Koperu. A počasí si vůbec dělá, co chce: přes poledne je skoro zataženo, krátce po něm pak začne slunce svítit ve chvíli, kdy prší.

Odcházím po páté hodině. I na dovolené jsou totiž občas zapotřebí běžné činnosti, zvlášť když jste na cestách už nějaký ten den. 

Odměním se za ně večer u Fehérló. Jídelní lístek dostanu v češtině, což je mi vlastně celkem jedno, snažím se orientovat i v původním znění, ale mám zase jednou štěstí. Moje objednávka vyjde na člověka, který se v jídelním lístku příliš neorientuje. Patrně ani v tom maďarském, protože mu nijak nepomáhá ani můj překlad zpět do maďarštiny. Napadá mě, že maďarský název jídla může být třeba jiný. Jednotlivé položky jsou naštěstí v menu očíslovány, takže tímto způsobem se vše vysvětlí, a nakonec dostávám, co jsem chtěl.

Když už je o tom řeč, pro vysvětlování má maďarština úžasné sloveso „magyarázni“. Samozřejmě je odvozeno od slova „maďarský“ či „Maďar“ (kterážto dvojice českých slov se tu řekne jedním stejným). Snad by bylo možné v této souvislosti připomenout naši vysvětlující frázi „povím ti to česky“, případně dotaz, zda dotyčný nechápající česky rozumí. Také se zkrátka v některých situacích odvoláváme na rodný jazyk. Podobně utvořený ekvivalent však v češtině není, naše sloveso „vysvětlovat“ vzniklo zcela jinak.

No a co že jsem si to tedy nakonec dal? Pětipatrová kuřecí prsíčka. Když pětipatrová, tak to vezmu hezky od přízemí: napůl rýže a hranolky, pak kuřecí prsíčka, na něm houby, opět kuře, a to vše je posypané sýrem. Už od pohledu vynikající záležitost. Příležitostně ovšem jen tak letmo nahlédnu do maďarské verze jídelního lístku. Černé na bílém tam stojí „öt emeletes csirkemell“. Tedy doslova totéž, co v české verzi. 

———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.