Léto roku devatenáctého (1.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

Kniha první: Julské Alpy

1. kapitola: Malá splátka dluhu ve Freistadtu (1. července 2019)

S lehce renovovaným autem, přesněji s několika zásadními novými díly (což by s trochou nadsázky šlo vlastně říct i o mně samotném) se s počátkem prázdnin vydávám na další putování. Vyrážím o prvním červencovém večeru kolem šesté, a protože každá cesta má své neměnné rituály, okolo osmé stavím v Českých Budějovicích, místě tradiční kávové nebo svačinové přestávky. V tomto případě  splnila zdejší pauza účely oba.  

Ani další zastávka nepatří mezi ty nečekané. Ve Freistadtu jako vždy kupuji rakouskou dálniční známku, vzhledem k plánovanému letnímu programu tentokrát její dvouměsíční variantu. Oproti třem desetidenním je úspora minimální, nečiní ani celé jednou euro, ale když nic jiného, znamená to do budoucna dvakrát o drobnou starost méně. 

Ač vzhledem k časovým plánům není šance zastihnout město za světla, mám přece jen více štěstí než loni. Především neprší. Centrum je navíc pěkně nasvícené, takže je konečně vidět i Mariina studna.

Přívětivé počasí dovolí konečně dojít až k Linecké bráně (Linzer Tor) ze 13. století, která kdysi zajišťovala jižní vstup do města. Výrazné gotické prvky brána získala koncem století patnáctého, a věžička na samém vrcholu, která na fotce není moc vidět, je barokní. Co naopak vidět je, to jsou dva průchody pro pěší proražené v hradbách poté, co brána ztratila svůj význam. Důvod toho byl prostý: brána je tak úzká, že procházet jí za běžného provozu bylo pro chodce nebezpečné.

Díky malému triku předvedu i téměř funkční sluneční hodiny, a pozorný čtenář jistě ocení i fakt, že dokonce ukazují letní čas.

Skutečně je kolem desáté, a město v tuhle dobu ještě trochu žije. Sice jen místy a celkem tiše, ale otevřený podnik v rohu náměstí najdu. Stavím se jen na chvíli, ovšem domácí jablečný džus je výborný, navíc i cena je velmi příznivá. 

Ve Freistadtu zůstávám asi hodinu. Půlnoc mě zastihne na odpočívadle u křižovatky zvané Voralpenkreuz na 196. kilometru dálnice směrem k Salzburgu. Právě tam se chystám k noční přestávce.