Je opravdu nutné přechylování?

Před nějakým dnem až týdnem tu proběhla diskuse o tom, zda přechylovat či nepřechylovat příjmení cizinek. Oba názory mají mnoho příznivců i odpůrců. A tak - ač vím, že nikoho nepřesvědčím - přidám dnes názor svůj.

Možná si ještě vzpomenete na hokejové mistrovství světa v Rize v roce 2006. Lotyši tam při ohlašování české sestavy představovali české hráče pod jmény Richters, Výbonyjs, Rolineks a podobně. Médii tehdy proběhla jen zmínka o tom, jak to našim hráčům přišlo komické. Jestli vám to přijde komické až trapné stejně jako mně, pak vězte, že se k jménům cizinek chováme naprosto stejně. A nutno říci stejně hloupě.

Jsou mi fuk názory feministek, ostatně stejně jako feministky (alespoň ty v nejhorším smyslu toho slova). Jde o to, že každý by měl být představován tak, jak se doopravdy jmenuje. Přidávání jakýchkoliv koncovek ke jménu v prvním pádě je komolením tohoto jména. Kromě jiného je to i k dané osobě neuctivé. Pokud někomu nechtěně jméno popletu, s omluvou se opravím. Zde je však problém v tom, že česká gramatika z komolení udělala normu. Češky (a koneckonců i Češi) mají právo i povinnost používat svoje jméno tak, jak je napsáno v matrice (zákon 301/2000 Sb.) Cizinkám však toto právo nedopřejeme.

Jazykoví puristé namítají, že čeština je jazyk flektivní a potřebuje skloňovat. Na první pohled zní argument logicky. Zkusme pohled druhý. Neskloňujeme Dagmar, Ingrid, neskloňujeme dokonce ani Beatles (narozdíl od Poláků - 2. pád "Beatlesów"). Proč tedy musíme ohýbat právě cizí ženská příjmení? Jako příklad všeho zla bývá uváděna věta "Bush pozvala Clinton", kterážto má být nesrozumitelná. Pochopitelně, takto izolovaně uvedená připouští oboustranný výklad, nicméně tato pravda není celá. Zasazena v kontextu vět okolních jistě smysl dá - případný jiný výklad, než že (dámy teď prominou trochu důvěrnosti) "Barbara pozvala Hillary" jistě z textu vyplyne. Kdo by měl problém i nadále, nechť si vzpomene na sloh v hodinách jazyka českého. Všichni jsme tam byli poučeni, že některé věty prostě neznějí dobře a proto se jich vyvarujeme. Proto i když budeme o věci následně přemýšlet, nevyjádříme to tak, že budeme přemítat "o tom potom", stejně tak jako nebudeme vykládat nějaké "osobě osobně o sobě". Jakkoli jsou tyto věty gramaticky správně, jsou stylistycky nevhodné. A tak se to má i s některými vyjádřeními, jež by obsahovala nepřechýlená příjmení. Troufám si tvrdit, že čeština to unese, a že je jazykem natolik bohatým, že si poradí. Nám příbuzní Slované, konkrétně Slovinci a Chorvati, se bez přechylování obejdou také a žijí bez něj docela dobře. A někdy nepřechylují ani Rusové - vězte, že manželka věhlasného hokejového brankáře se vždy honosila příjmením Treťjak.

Trochu oklikou jsme se dostali k příjmením Rusek, potažmo i dalších Slovanek. V českém provedení jsou vážně libozvučná - z toho -ovová se mi ježí chlupy, kdykoliv ho zaslechnu. Využijeme-li koncovky -a, můžeme je skloňovat podle vzoru "žena". Jestli se vám to nezdá jako možný postup, vzpomeňte si na herečku, která slovanského původu rozhodně není, ale její příjmení se ustálilo nepřechýlené a zachází se s ním odedávna tak, jak navrhuji: Lollobrigida, bez Lollobrigidy, komu-čemu: Lollobrigidě... Aplikováno na ruská či bulharská ženská příjmení to nezní nijak hrozně - schválně si to zkuste.

Skloňování sehrálo v debatách ještě jednu roli, a nutno podotknout, že v tom bylo nevinně. Vzpomínám si na vzorovou větu jednoho kolegy blogera, která zněla "Nadal porazil Federer" nebo tak nějak podobně. Autor tím chtěl říci, že když nebudeme přechylovat, pak také nemusíme skloňovat, protože i tehdy se jméno změní. Nuže, nezmění se jméno, změní se tvar. Kdo nechápe rozdíl, nechť si dál míchá hrušky s jablky.

Když už jsem uváděl příklady ze sportovního prostředí, lehce na ně navážu. Robert Záruba je zapřísáhlý přechylovač, a jakkoliv si ho vážím, v tomto bodě s ním nesouhlasím. Přechylovač je i Michal Dusík. Zkuste si poslechnout jeho komentování atletiky. Sice se dozvíme, že každá běžkyně je -ová -ová -ová, ale to podstatné se v rychlosti mnohdy ztrácí. Kdyby odpadly ony koncovky, musel by pan Dusík soustředit více důrazu na příjmení samotné a divák by měl šanci dozvědět se více. Komické pak je, když se nás komentátor snaží přesvědčit, že titulek hlásá například Ireen Wüstová, ale v televizi vidím jen Wüst, ať koukám, jak koukám.

Vzpomeňme na naše slavné ženy - nikdy se nestalo, aby jim byla česká koncovka naopak upřena. Běžkyně Kateřina byla vždycky Neumannová (pravda, někdy Neumannova, ale to je problém z jiného soudku), a to i přes fakt, že její příjmení je původu zřetelně nečeského.

Chcete několik lahůdek? Zde jsou. Příjmení Řekyň jsou už tak nějak z domova změněná. Přidávat k řecké ženské koncovce -u ještě -ová je trochu zhýralost. V českém podání jsou jejich příjmení vlastně přechýlená dvakrát. Skutečnou jazykovou ohavností pak jsou příjmení svobodných Islanďanek v české podobě. Přípona -dóttir totiž značí právě onen fakt, že dotyčná se ještě neprovdala, přesněji řečeno že je dcerou (islandsky "dóttir") svého otce. Pro názornost: slečna Eiríkssondóttir je dcera pana Eiríkssona. Přilípnout k tomu opět -ová je hanebnost podpořená neznalostí.

Trochu jiný případ je česká střelkyně Emmons. Vzala si Američana a je v pohodě. Jak mám ale tušit, jestli dotyčná s cize znějícím jménem není náhodou Češka, která si vzala cizince? Uvést takové jméno na první pokus korektně (rozuměj dle současných jazykových zvyklostí) je úkol prakticky nesplnitelný. A nezávidím školákům...

Zvyk je železná košile. A vymýtit právě tento zvyk bude možná ještě těžší než vysvětlit lidem, že i euro se skloňuje. Rozhodně to nepůjde ze dne na den. Přimlouvám se však za to, abychom ženám jejich jména přestali komolit. Ti, co se mnou nesouhlasí, nechť tu neztrácejí čas a jdou si přečíst něco jiného. Třeba nějakou detektivku. A třeba od Agáty Christieové.