Jdeme na to!

O víkendu došlo k malému průlomu do hokejové historie - Alois Hadamczik v roli trenéra národního mužstva dosáhl na první místo v turnaji. Trochu bohužel se tak stalo v jednom z těch méně významných.

Momentka ze sobotního zápasu s Ruskem.Zdroj: iDnes

Náš tým se skládá podstatně lehčeji než ten loňský, a i přes neúčast některých jmen (Vokoun, Blaťák, Rozsíval) má rozhodně na to, aby z mistrovství světa přivezl dobrý výsledek. Pochopitelně se nabízí otázka, zda má na obhajobu. Odpověď je však neuvěřitelně jednoduchá: má. Ač v ní věří možná jen ti největší optimisté, bylo by bláhové, aby tým obhajující zlato měl nižší cíl, než titul obhájit.

Na Českých hokejových hrách se mužstvo poměřilo s třemi týmy evropské a vlastně i světové špičky. Finy po boji porazilo, Rusy smetlo a prohrálo se Švédy ve slušně rozehraném zápase, který se mu hlavně ve druhé třetině vymkl z rukou. I tak však prokázal, že je schopný hrát s každým přinejmenším vyrovnanou partii. Díky výsledkům ostatních zápasů, jinak řečeno i díky shodě náhod, se stal vítězem celého turnaje.

Jaromír Jágr

Hráč, který je poslední desetiletí tahounem národního mužstva, dosáhl ve svém věku až nečekaného individuálního úspěchu - vyhrál kanadské bodování turnaje. Trochu záhadné to je s jeho dřívějším prohlášením, že nemá formu. Buď už se mu dostavila, nebo se mu teprve dostaví - v tom případě nechť se soupeři třesou už teď. Ač podobného individuálního úspěchu dosáhne Jágr na mistrovství světa jen zázrakem, dá se věřit, že bude patřit k tahounům opět.

Patrik Eliáš

Další dvojnásobný vítěz Stanley Cupu zůstává v reprezentaci většinou za očekáváním. Hrou historie mu patří bronzové medaile z MS 1998, kam přijel vypomoci v samém závěru, a ze zimní olympiády 2006, kde se naopak zranil už v úvodním zápase. V turnajích, které odehrál celé, sice patřil k výrazným postavám, konečný týmový výsledek se však nedostavil. Mezi své úspěchy na reprezentační úrovni může počítat semifinále Světového poháru 2004.

Švédsko

Alois Hadamczik nemůže mít na tohoto soupeře dobré vzpomínky. V paměti musí mít minimálně debakl ze semifinále turínské olympiády a koneckonců i z finále mistrovství světa v témže roce. Výsledky s tímto soupeřem, i přes konečná umístění, vypadají hrozivě (3:7 a 0:4). S tímtéž soupeřem jsme pod Hadamczikovým vedením prohráli také v prodloužení čtvrtfinále MS 2008 i v roce příštím, tehdy už pod trenérem Růžičkou. Loni nám pak Švédové po neuvěřitelné taktické chybě darovali možnost vyhrát v semifinále. Kdyby se nesnažili z vlastní půlky trefit naši prázdnou branku, nebyla by "Rachna-kachna" a mistrem světa by dnes byl někdo jiný. Nedělní zápas na Českých hokejových hrách budiž tak trochu i varováním.

Alois Hadamczik

Přinejmenším u významné části naší fandovské veřejnosti to nemá trenér Hadamczik nijak lehké. I hokejová literatura přiznává fakt, že na olympiádě v roce 2006 nebyla atmosféra v mužstvu nejlepší, ale bronz spolu se stříbrem z následujícího mistrovství světa pomohl tyto věci přikrýt. V následujících letech se však národní tým propadl do průměru a trenér se logicky musel poroučet. Dnes je u národního týmu opět. Po sezóně sotva průměrné, kterou trochu pozvedá už zmiňované vítězství na nedávném turnaji, stojí před vrcholem. Uspěje-li, vše špatné bude zapomenuto. V opačném případě dav jeho kritiků početně zesílí. Tak už to chodí, český hokejový fanoušek umí být nekonečně vděčný i stejně nemilosrdný. V současné chvíli by si však trenér zasloužil trochu hájení. Na kritiku, která logicky přijde, bude příležitostí ještě dost.

Tým dnes poměří síly s Kanadou, čímž trochu nasaje zámořský styl. Vítězství by sice bylo příjemné, ale spíše než o výsledek půjde rozhodně o hru a možnost vyzkoušet jednotlivce, souhru a třeba i nějaké herní situace. A pak - ze silných soupeřů můžeme porazit kdykoliv kohokoliv, otázkou však zůstává, zda silné soupeře můžeme porážet stabilně. Nechme si tedy něco v zásobě na samotné mistrovství. Za dva dny to vypukne, těšme se.