Zamilovala se do EET

Je z ní přímo nadšená. Však vrčí, svítí, paragon krásně při tisknutí šustí, tak není důvod ji nemilovat. Obsluhu zvládla ani neví jak…

Mluvím o své milované salonní kočce. No, vlastně je to čtyřměsíční kocourek Venoušek. Kožíšek má rezavo-bílý a nepodobá se ani jednomu z rodičů. Maminka byla mainská mývalí a tatínek pouliční směska. Rád se čabrá v saloně ve vaně a cáká vodu. Při večerním úklidu honí mop a hází smyky po mokré dlažbě. Hlasitě u toho vrká jako hrdlička a mrská rezatým ocáskem.

Také rád vybaluje z ohromné bedny nové zboží, hlavně to pro kočky. Občas stihne ukradnout nějakou hračku. Potom hbitě myšku odnese do pračky, kde se schová a čeká. Číhá a pozoruje, až ho najdu. Pak vylétne jako splašené torpédo do jiného úkrytu. Hračku tentokrát Venouškovi nechám na hraní, aby byl klid. Po hrátkách mu ji zabavím a dostane svou starou hračku. S takovou by totiž měl více hraček, než já hrníčků v kuchyni. Novou myšku kocourkovi uklidím a při další dodávce zboží nastražím. Myslí si, že je nová a má opět velkou radost.

Dnes tomu bylo ale jinak. Vybalila jsem všechno zboží do regálu a kocourek nikde. Já bláhová si říkala, že spí v pelíšku u topení. Nespal. Ptáte se proč? No, lumpačil rarášek jeden. Nově musím mít v saloně jednu nechtěnou věc a tou je registrační pokladna EET „Markétka“. Mám ji necelý týden a zatím se s ní seznamuji. Její oranžová barva ladí s malbou, je malá a skladná. Možná ji budu mít časem i ráda. Zatím ale ne, vidím ji jako zbytečnou věc, kterou jsem musela koupit. Přitom jsem peníze mohla použít daleko efektivněji. Však nejsem jediná, jsme v tom všichni stejně. Ten kdo podniká, má prostě smůlu. Já si občas připadám jako malá mřenka v moři, která musí nějak přežít.

Můj milý kocourek si tentokrát krátil volnou chvíli ťapkáním po dotykové pokladně. Krásně svítila, číslíčka naskakovala na displej, paragon při tisknutí šustil jak suché podzimní listí. Venoušek stihl odeslat dva doklady. Jeden na částku 598 korun. Druhý byl na 9 tisíc. Poslední nestihl, ten měl zatím rozpracovaný.

Zakřičela jsem: „Venouši, ty lumpe jeden! Co to děláš?“

Podíval se na mne, jako by říkal: „Tak ty tady máš novou perfektní interaktivní hračku a ani ses s ní nepochlubila?“

Sundala jsem ho dolů, pohladila a povídám. „No když zvládneš práci s pokladnou ty, tak to zvládnu i já.“