Sprej na odrosty – šediny

mně srazil v daný moment sebevědomí na nulu. Připadala jsem si jak spodina společnosti. Jsem snad jediná komu se toto stalo? 

Dobrá reklama dokáže udělat hodně. I totálně neprodejné zboží by dokázala vynést na vrchol prodeje. Opět jsem podlehla reklamě a také rčení, jedna paní povídala, jak je přípravek skvělý. Na barvení odrostů chodím ke své dvorní kadeřnici každých šest týdnů. Rozhodla jsem se, že si koupím jeden z nabízených sprejů na zakrytí odrostů. V mém případě sprej barvy, která odpovídá věku. Člověk zdědí vše. Na jednu stranu mám hřívu jak lev, ale už si ji musím barvit. Jinak bych byla svou barvou vlasů, jak se říká, za zenitem. Každému roky ubíhají stejně, jen na každém jsou jinak vidět.

Doufala jsem, že si barvou ve spreji prodloužím barvení u kadeřnice tak o týden až dva. Sprej stál necelých dvě stě korun, tak do toho půjdu. Takové samotné barvení u kadeřnice je o dost dražší. Za rok je to pěkná suma, za pokus a zkušenost to tedy stálo. V drogerii jsem zjistila, že můj zvláštní odstín barvy se zatím nevyrábí. No nic, tak se spokojím s barvou mého mládí, pomyslela jsem si. Světle hnědá barva vypadala jako by z oka vypadla mojí původní.

Odpoledne jsem sama nenašla odvahu na použití spreje. Poprosila jsem dceru, zda by mi sprej nestříkla. Souhlasila. Jak by ne, když se nejednalo o její hlavu na špalku. Pro jistotu jsme šly ven a tam  dcera nastříkala sprej na mou pěšinku odrostů. Mohu říci, že to bylo celkem nepříjemné, ale jak se říká, pro krásu se musí trpět. Možná mám i citlivou pokožku, co já vím. Nedočkavě se ji ptám, jak vše dopadlo. Nedůvěřivě se zadívám na dceru.  Ta uznale pokývala hlavou a hned mi ochotně mobilem vyfotila svou práci. Odrosty sice žádné nebyly vidět, ale místo toho se objevil černý pruh uprostřed hlavy. Asi to už lepší nebude, řekla jsem jí. Lepší toto než nevzhledné odrosty.

Odpoledne jsem jela na nákup. Oblékla jsem si dlouhé bílé květované šaty. Teploměr ukazoval přes třicet stupňů. Na rozpálených chodnících bylo mrtvo. Nikde ani noha. Než jsem došla do obchodu, byla jsem zpocená jako tažný valach. Pot z čela občas stekl po obličeji a já si ho utřela rukou. Sem tam jsem si načechrala svou hřívu, dala pramínek poletujících vlasů za ucho. Slunce svítilo, ba přímo pražilo. Větřík byl vítaným hostem, i když laškoval s mojí sukní. Dost často jsem si ji musela upravit, abych nešla s holým zadkem.

Sláva, jsem v obchodě. Zde je plno lidí. Však tu mají klimatizaci a chládek. Mezi regálama se zbožím jsem si povšimla, že si mě lidé nějak prohlíží. Nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost, což byla chyba. Sama pro sebe jsem si řekla, že mi to dnes asi moc sluší. Však mám zakryté ošklivé odrosty vlasů. Zkrátka jsem byla kočka k pohledání.

Nákup probíhal v klidu do té doby, než jsem se podívala na své ruce. No co vám budu povídat, trapas na entou. Konečky prstů jsem měla úplně celé mastné a černé. Za nehty špínu, jak kdybych celý den plela záhony. Na sukni obtisklé černé konečky prstů. V první moment jsem nevěděla, kde jsem se takto strašně mohla umazat. Copak jsem prase? Očima jsem těkala po lidech kolem sebe a pot se mi řinul po čele. Kapesníčkem otírám orosené čelo a říkám si, to bude v pohodě. Nebylo. Kapesník byl černý jak uhlí. Rozpačitě jsem hrábla do vlasů a vše bylo jasné. Barva na vlasy nebyla tím, čím jsem očekávala. Byla špinavým prachem. Prachem ne hvězdným, ale uhelným.

Doma jsem drhla ruce, co to šlo. A jaký jsem měla obličej ani nebudu psát.