Přemůže pokémon palmový olej?

„Pozor! Nehýbej se! Vydrž moment.“ Dívám se na dceru a odpovím: „Však se nehýbu, opaluji se“. Moc nechápu, co po mně vlastně chce. 

Zadívám se na ní přes sluneční brýle. Dělá dlouhé kroky po terase jako čáp a při tom se stále dívá do svého mobilu. Najednou vykřikne. „Mám ho, já ho mám!“

Nechápavě se na ni podívám a řeknu: „Prosím tě, co tady blbneš? Co máš? Možná tak úpal.“

„Chytám pokémony“, odpoví.

„Kde? Já žádné nevidím,“ namítnu.

„Protože jsem je chytla. Stejně jich tady máme málo, jen ty nedůležité,“ řekne smutně.

Stále nic nechápu, připadám si jak negramot. Dcera mne tedy zasvětí do hry Pokémon Go. Poslouchám a ani nedutám. Pokývám hlavou uznale, i když si to neumím dost dobře představit, jak to vlastně funguje.

„A proč to vlastně máš? K čemu je to dobré,“ zeptám se dcery.

„No, mají to všichni. Tak jsem to také chtěla vyzkoušet a nainstalovala jsem si aplikaci.“

„Hmmm,“ odpovím a jdu se raději dál opalovat.

„Honem, pojď sem!“ volá na mě. Zvednu se a jdu se podívat, co se to děje.

Dcera mi podává do ruky mobil. „ Podívej!“

Dívám se do mobilu, přes který vidím naši terasu. 

„Na zábradlí, podívej se na zábradlí!“ povídá dcera.

Podívám se tedy na zábradlí. Vidím, jak na něm cosi sedí, kroutí se to, šklebí se to na mě. Natahuje zelenofialové chapadla do stran. Ta potvora na zábradlí dělá vše možné, abych si ji všimla. Dál si plácá chapadly a nakrucuje se do stran. „Ježiši marjá, co to je? Co tady dělá!“ Ptám se a přitom vracím mobil dceři.

„Čeká, až ho chytím.“

Chvilku na něj míří mobilem a pak zklamaně řekne: „Zmizel!“

Dcera se na mne podívá a řekne: „ Jdu mezi lidi.“

Hm, asi nejsem dost dobrý lid, pomyslím si. Oblékne si sportovní oblečení a jde si ven zaběhat.

Po nějaké době se vrací. Je celá zpocená a říká: „Představ si, že u školky se bojuje.

„Co že se tam děje? Bojuje? A je tam policie?“ ptám se jí.

„Ne,“ směje se dcera. „Stojí tam parta kluků s mobily a bojují proti různým pokémonům.“

Připadá mi, že pokémoni jsou za čtrnáct dní v Česku naprosto všude. Píše se o nich v tisku, mluví v televizi a sociální sítě jich jsou plné. Hru hraje stále více a více lidí a aplikace nezvládá nápor hráčů.  

Při hledání příšerek se může stát cokoli. Někdo při hledání pokémonů našel mrtvolu, jiný se vyboural v autě, někdo se zabil pádem ze skály, další se i zamiloval. Lidé tráví stále více času venku hledáním různých příšer. To je na druhou stranu velké plus, alespoň svůj mozek zásobují dostatečným množství kyslíku.

Uvažuji nad tím, zda pokémon bude tak silný, aby vytlačil z diskusí palmový olej, či imigranty. Ke mně do salonu zatím nedorazil a doufám, že ani nedorazí. Že budeme dál řešit pejsky a kočičky, že nás nepřeválcují animáci z Japonska. Raději půjdu ven vyvenčit svého psa, než svůj mobil.