Neprat ve vodě

Po ručním praní obyčejných „žabičkových“ šatů jsem zjistila, že se asi neměly prát ve vodě. Ale v čem tedy vlastně? Byly snad na jedno použití?  Měla jsem je dát do čistírny? Tak ta by byla ale nakonec dražší než zakoupené šaty. 

Odpoledne se vrátila dcera ze zkoušky na vysoké škole. Viděla, že si chystám jemné prádlo na praní v ruce. Většinu prádla peru v pračce, ale pár vybraných kousků ne, ty peru v ruce ve vlažné vodě. Dcera mě poprosila, zda bych jí nemohla také vyprat její šaty, ve kterých právě přišla domů. Prý se na zkoušce hodně zapotila, ale udělala ji. Souhlasila jsem, o jednu věc míň nebo víc, to už je jedno. Vínové šaty byly z běžného materiálu, nic extra.  Na visačce žádné zvláštní upozornění ohledně praní nebo čištění šatů nebylo. Nebyla tam totiž ohledně údržby žádná visačka. Asi věděli, proč jí tam nedávají. Jednoduše by nevěděli, jaký symbol tam mají přiřadit.

Šaty se po vyprání a usušení na ramínku smrskly na model pro panenku Barbie. Hleděla jsem na ně nevěřícně, zkoušela jsem je natáhnout, ale marně. Možná se po vyprání ještě mokré měly napnout do nějakého napínáku, který bohužel nebyl k šatům přiložen.

Suché praní, suché čištění, chemické čištění, to je už jedno. Šaty byly z Číny a možná symbol „po použití šaty vyhodit“ nebyl ještě vynalezen. Zručné hospodyňky si mohou z šatů ušít elegantní kabelku, která se nedá koupit v žádném butiku. Výsledek bude stát určitě za to.  Budete mít zaručeně originální a neokoukaný módní doplněk k dalším šatům, tentokrát jen výroba „Made in Czech Republic.“