Myší dárek

Darovanému koni na zuby nehleď. Není myš jako myš. Za darovanou věc by měl každý pěkně poděkovat, a to i za takovou, o které ví, že mu bude úplně k ničemu. Mně dárek přinesl nejdříve smích a úžas. Večer se dostavila pořádná zlost

Celé dobrodružství začalo posledním středečním zákazníkem, kterým byl drsnosrstý jezevčík z hájenky. Na trimování chodí pravidelně a velmi dobře spolupracuje. Při úpravě bříška si například sám od sebe lehne na záda a slastně mručí. Vše je mu hodně příjemné a za hodinku si vykračuje ze salonu jako pan pes.

Dnešní den tomu ale bylo jinak. Během trimování měl velkou žízeň a dostal dvakrát napít vody. Po napití následuje po nějaké době i čůrání. Eda si řekl, že se musí jít ven vyčůrat a vyběhl ven před salon. Paní věděla, že nikam neuteče a za chvilku se vrátí zpět do salonu. Možná, kdyby byla s ním, se toto vůbec nemuselo stát. Já bych pak večer neměla o nechtěnou zábavu postaráno.

Trochu uklidím na stole a vidím, že se Eda vrací zpět se vztyčeným mávajícím ocáskem. Přijde ke mně a podívá se, jako by říkal: „ Podívej se, co pro tebe mám, jaké velké překvapení, to budeš koukat!“ Pomalu otevře tlamu a k nohám mi položí myš. Potom si sedne a čeká s upřeným pohledem na mě jako by říkal: „To koukáš, to čumíš, co jsem ti chytil“. Byla jsem hodně překvapená a udivená. Myš celá ožužlána si ležela bez hnutí u mých nohou. Normálně se myší bojím a nesnáším je, lekám se jich. Z této mrtvé jsem strach neměla a řekla jsem Edovi: „Edo, vezmi si myšku zase zpátky, já myši nejím“. Se smíchem volám na paní, jaký podivný dárek jsem dostala. Paní mi odpoví: „Náš Eda myši nejí, jenom je rád loví!“ No to mám tady radost, pomyslím si.

V nestřeženém okamžiku mrtvá myš zázrakem ožije a vbíhá pod pračku. No, to je pěkný, co teď, pomyslím si a rychle zavírám dveře do obchodu. Paní se omlouvá, že mi chtěl její Edoušek udělat radost. Ať se prý na ně nezlobím. Na psa jsem se nezlobila, on za to nemůže. Chtěl mi jen udělat radost.

Večer se nachystaly po celé stříhací místnosti pastičky. Bylo jich osm se vším možným. Od sýru, špeku, přes lůj, aby měla naše myš pořádný výběr. Dokonce jsem uvažovala, že si půjčím u sousedů kočku. Ráno se jdu podívat v holínkách, zda se chytla. Holiny jsem měla proto, aby mi náhodou neskočila na nohu. Otevírám dveře a vidím, že se chytla. Měla jsem velkou radost, protože jak by se dostala do obchodu, kde jsou samé dobrůtky pro zvířátka, už by nepomohla žádná návnada.